...w_o_r_k...

To mělo přetrvat.

26. prosince 2010 v 11:51 | Hanyžka89
A tak B. potkala A.
A. asi nebyl formou ani obsahem Princem na bílém oři. Ačkoliv odděn jako princ se zdál, však nebyl v mžiku její ideál. Mávla jen rukou nad jeho absencí chuti mátového čaje a ona nebyla vinna zoslněním, byli jen dospělí malí děti a děsící se intimitu vraždících nocí.
Odpustila si a věřila, že TO prostě přijde. A zakázala si zlomeninu srdečního, svalu protože poslední léčba zanechala jizvy, které žádné medikamenty neumí vykulírovat.

První vločka.

24. listopadu 2010 v 23:09 | Hanyžka89
"Oříškuju Tě," řekla bázlivě čokoládověhnědá veverka veverčákovi. Než veverčák polapil dech, veverka už byla na sousedním smrku schovaná ve vysokých větvích.
Moudrá sova, která byla toho svědkem, jen zakoulela očima a zahouuuukala něco o hlouposti čokoládověhnědých veverek.

Bezpečně známí

19. listopadu 2010 v 17:51 | Hanyžka89
Jen tak zlehka si plavu,
mizím si v davu
a vlastně vůbec netuším,
co máte na duši.

Objevujete se a mizím,
prostě někdo s srdcem ryzím.
Vypadá jako vy, my, já a ty,
s trochou síly a množstvím samoty.

No tak, pane,
řekněte, co se stane?
Jste ten, ten pán,
co je stále s nějakou a přitom sám.

Sen

19. září 2010 v 23:03 | Hanyžka89
Tak jsem tě dnes potkala, stál si tam, jak přikován,
Stal si u mně a přesto byl každý z nás sám.
Padalo listí, sněžilo i kvetl mák,
chtěla jsem to nechat jen tak.

Se svítáním vše zčernalo, ty, ten mák i listí,
prosím aspoň zítra večer na mě mysli.
Sny, jsou tak smutné, když v nich nejsi ty,
jsou pýzdné i plné samoty.

Nesnáším sny,
protože v nich existuje JÁ a TY,
Nesnáším, když se probudím,
protože tě tě jen zřídka uvidím.

12. září 2010 v 21:44 | Hanyžka89
Vplétám se do svých léček, vplétám se do své léčky,
co by kdo od mě chtěl, od herečky.
Vznikla jsem mezi ničím a něčím,
pro každou planou lásku brečím.

Věřím v osud, v jednoročce, mojeho Anděla a víly.
Moji přátele tu pro mě budou, jsou a byli.
Nevěřím, že v muži svém najdu spřízněnou duši,
tomu věří jen slepí a hloupí a hluší.

Jen jeden milostný dopis jsem v životě  napsala ,
když jsem šťastná hned to každy pozná,
lhala jsem si, že patří tomu, komu jsem ho dala.
Každý někdy blbneme, ale kdo se k tomu dozná.

Vaše stále optimistická Hanka

Odpověď na dopis

24. srpna 2010 v 10:36 | Hanyzka
Odpověď na dopis

Milá pro mě dosud neznámá,
zapomeňte na mne včas.
Nic nebudeme mezi náma
a nic neříká mi Váš hlas.

Těší mě Váš zájem, ale nečekejte víc,
můj život měnit nehodlám.
Nestane se mezi námi nic,
ikdybych měl zůstat sám.

Loučím se s Vámi bez nadějí a slibů,
třeba se uvidíme zas.
Udělala jste snad chybu
a vyřeší to jen čas.

Dopis

22. srpna 2010 v 13:29 | Hanyžka89
Dopis

Myslím na Vás, aniž bych chtěla.
Sním svůj sen sladký.
Kéž udělala bych, kéž bych směla.
Žal projeví se mezi řádky.

Mé oči vidí jen Vás,
jen o Vás mluví moje ústa.
Kéž by sny vzal ďas,
kéž po ránu chtěly by zůstat.

Při pár slovech můj hlas se chvěl,
hlas, na něž jste již zapomněl.
Stejně jak naň i na ta ústa a oči,
stejně jen kolem Ní svět váš se točí.

Po zádech až strach mě mrazí
a Vy padáte do horečky,
mě Váš úsměv schází
a vy odepíšete tři tečky.

Končím dopis svůj,
kde zdlouhavě popisuji,
jak končí příběh můj
o tom, že Vás nemiluji.

Šťastný tedy končí a přichází jiný pln bolu,
kterým jen sním, že budeme spolu.

Musela jsem to sem dát.

21. srpna 2010 v 13:12 | TK, nejsem autorem
odjakživa jsem byl velmi štědrý na city, věřte nebo ne, nenacházel jsem v tom zjištnost, ježto mi byla mnohými neználky přisuzována, ale neuznával jsem síly, jimiž člověk udržuje své emoce takříkajíc na uzdě, nechápal jsem okolnosti, které toho, či onoho člověka k takovému sebeokleštění vedly. považte, čeho mocnějšího se člověk může dožít, než opětované Lásky? 
                                                                                                                                                               = Lásky neopětované, čili té, jež žádá oběti, ta jediná zdá se pod drobnohledem čistá, neb neskýtá, než útrap bez odměn.

Vrazi. Ikony a Motýl.

29. července 2010 v 20:09
Tak se to má, jestliže hluboce sníš, svý oči neotvíráš, na slunce neuvidíš.

Vše skutečné stejně není věčné.

1
Sníš - li, spím.
Spíš - li, sním.

Je to jed mazat si kolem huby med a neslyšet, jak se Ti bortí svět.

3

Za co? Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid?
Za co? Pane Bože, za co, nechals nás napálit?
Za co? Pane Bože, za co, zas čtyři roky v prdeli!
Za co? Pane Bože, za co, chceš, abychom trpěli?

2
Až mě budeš chtít...
Až se budem znát...
Až se budem brát, bude znít chór všech zvonů světa
Až se budem brát...
Až pak budem chtít...



Neviem názov

21. července 2010 v 14:57 | Hanyzka89
Popíjíme francovku po litrech,za okny se střílí,
pomlouváme milence a předvádíme víly.
Věříme v peníze, zločin bez trestu a pouliční špínu.
Do toho hraje Sinatra, aby odčinil svou vinu.
Bez rozloučení poskládáme vzpomínky,
sejdem zas za rok před prahem naší matinky.
Věříme v peníze, lásku a pouliční špínu,
snad jednou odčiníš tu strašlivou vinu.

To je pro vás, ženský :D

23. června 2010 v 21:19 | Hanyzka89
Omlouvám se, že neumím kreslit, ale jako omluvu za mé věčné otravování, mám pro Vás veledílo:), alijas co bych si bez Vás počala:-*
holky

Jak se stydí bloger

3. června 2010 v 20:21 | Hanyzka89
 Skoro pokaždé, když vyplňujeme ankety, přihlášky nebo dotazníky, uvádíme jméno, pohlaví, vzdělání, věk. Jakoby těchto pár charakteristik stačilo k utvoření dostatečné představy o nás. A já protestuji, myslím, že by se měla přidat ještě jedna kolonka a to kolonka Stydlivost! Ne, není to žádný můj rozmar nebo nepodložený výmysl. To, jak se jsme či nejsme stydliví, je velmi důležité a má to nestydatě velký vliv na náš život, ovlivňuje nás to v zaměstnání, v utváření vztahů a i ve způsobu trávení volného času.
 Dle míry stydlivosti bychom populaci mohli lehce rozdělili do tří skupin. To, jak představitelé jednotlivých z nich vystupují navenek si můžeme uvést v jednoduchých modelových situacích. První skupinou jsou Stydlíni. Typickým příkladem může být váš dlouholetý spolužák (spolužačka), který vás může milovat celé roky a po osmi letech se nezmůže na nic jiného než pozdravení a otázku: "Jak se vede?", pozvání na schůzku spíše nečekejte. Druhou skupinou jsou Normálové, Normálové mají celkem zdravé sebevědomí, dokážou odhadnout situaci, v které se sluší začervenat se a v které vypnout hruď a zvýšit hlas. Nakonec třetí skupinou jsou Nestydové, jejich charakteristika je natolik známá, že vedla až k natočení stejnojmenného snímku s Jirkou Macháčkem v hlavní roli. Ve zkratce stačí říct, že takovým nedělá pozvání na schůzku sebemenší problém, ale vám by mohl dělat způsob, jakým by schůzku chtěli ukončit.
 Řekněme, že napříč celým spektrem nám prorůstá skupina Blogerů, ano, to jsou ti, kterým už nestačí chatování, kterým už nestačí facebookování a nedej Bože, twittrování, kde je ještě omezen počet slov na status, no fuj! Oni toho mají na srdci o něco víc. A to něco víc je potřebné pro všechny, kdo se kdy připojil k síti, protože právě jim je to předkládáno. Jistě vás napadá myšlenka, proč je rovnou nezařadíme do skupiny Nestydů a to ještě s dvojnásobným N, ale nemůže jejich zaškatulkování příliš uspěchat.
 Jejich identifikace, pokud se nejedná o rozšiřující se druh tzn. Módních blogerů, není zcela jednoduchá. Na první pohled vůbec nemusíte poznat, že sedíte v tramvaji v tváří v tvář blogerovi. A ani při bližším seznámení to ještě nemusí být úplně jasné, při běžné komunikaci mohou působit drze i bojácně, ale jakmile jim dáte do ruky papír a tužku nebo notebook, procitnete a uvidíte.V případě notebooku okamžitě najednou na nejbližší informační server, přečtou první zprávu, co je zaujme a honem na svůj blog, kde bez ostychu vše zhodnotí a okomentují.
 Ale nenechte se zmást první uvedenou charakteristikou, lidský druh zvaný Blogeři skýtá mnoho poddruhů. Jedním takovým je, již výše zmiňovaný, poddruh Módních blogerů, respektive blogerek. Tento poddruh je oproti ostatním blogerům výraznější a řekněme, že je jakoby označkovaný. Samy příslušnice se rády značkuji různými elvéčky, cédéčky a dvojitými céčky. Můžeme se podívat na nějaké ty znaky/značky podrobněji.
 Starbucks. Klasickým poznávacím znamením všech módních blogerek je záliba v kávě a ne jen tak ledajaké! Protože nejnovější módní trendy a neurotická diblice-čtyřicátnice Carrie podporují a propagují jen kávu s zelenou paní v kroužku. Díky Bohu, že síť kaváren Strabucks zavítala do naší maličké země, alespoň už nemusíme pít průměrnou kávu pod stovku a blogerky se mají s čím fotit. Ačkoliv vzhledem k věku některých z nich, doufáte, že místo kofeinového moku z typického bílého kalíšku s logem popíjejí skrz zelené brčko jahodové mlíčko nebo Jupíka.
Extrémní štíhlost. Když náhodou nebo i záměrně zabrousíte na módní blog, zarazí vás, že jeho majitelka fotí a zveřejňuje každé své jídlo. Po čase si všimnete, že nemůže publikovat fotky každého svého pokrmu, že hrneček s kousky melounu nebo mistička s ředkvičkami se objeví jen jednou, maximálně dvakrát do týdne. Poté však, co uvidíte propadlé tváře a tenké nožky autorky, pochopíte, že opravdu fotí a zveřejňuje KAŽDÉ své jídlo! A co víc, nestydí se za to!
  Co je dále příznačné pro tuto skupinu lidské populace, je dostatečná odvaha obléct na sebe a zkombinovat prakticky cokoliv. Květované silonky podle nich zřejmě nejlépe vyniknou s puntíkatou sukní a kostkovanou košilí. Celkový outfit dají podtrhnout slunečním brýlím a opět nezvolí nějaký "no name", nikdo jiný totiž nedokáže ochránit oči jako Ray Ban!
Blogerky se ve svých nestydatých outfitech nestydí fotit kdekoliv, mezi auty, mezi domy pózují a kolemjdoucí jen žasnou. Pokud nějaký nestranný pozorovatel se neovládne a nelibě okomentuje například čelenku s legem, můžeme se těšit na další článek o netoleranci, která je prý pro český národ tak typická.
 Ikdyž blogeři a blogerky jsou pro někoho jen pouhými pózery, jejich koníček má zřejmě svůj smysl, ale hlavně má své čtenáře. Musíme se smířit s tím, že deníčkům s malými zámečky a zažloutlými stránkami už odzvonilo stejně jako nádechu tajemství, který v sobě nesly. A co se týče pozérství, kdo z nás takový aspoň trochu není? A teď už mně opravdu omluvte, stydne mi mé Strabucks latté, vybíjí se mi notebook a to musím ještě rychle napsat nový článek na můj blog.

True story.

10. ledna 2010 v 16:14 | Hanyzka89
B. si vybarvovala dny nově příchozího roku růžovou pastelkou, když náhle zaslechla myšo-žabí spor Julie a Romea. Měli skromný příbytek mezi B. a šatnou představ a denně od té doby, co Krakatit z jejich těl detoxikoval onen Shakespearem zvokomalebně přikrášleny jed, se jejich zpopularizovaná láska tříštila na kousky a stále byla v konfontaci s jejich vráskami a vědomostmi.
B. - múza vnitřně prvorepubliková a vně éterická topila Shakespearovy verše a uvědomovala si, že tragičnost jejich sousedů obývá nový prostor, už nesídlí tam, kde láska šla až za hrob, ale tam, kde láska s postupem věku mizí a je víc realisticky kompozitní.
S soustrastí šla dát černé kaly na hrob metafor.

Perlo mezí perlami, Praho mezi všemi cestami.

19. prosince 2009 v 8:42 | Hanyzka89
Opět bloudila svými snovými cestami, jež každá z nich nevedla k Římu, ale k Praze. Milovala ji víc než kohokoliv jiného. Praha, achch. Pražský Hrad zastiňoval tvář jejího otce, Orloj věčně vláčné oči její matky a Karlův most přemosťoval potoky slz jejích sester.
Toužebně chtěla být součástí správy Perly jejího srdce. Schody k jejímu poklady byly strmé, ale strážnými anděli se ji měli stát ti zkušení. To bylo její první setkání s Komuniální šlechtou. Pár dní s touto nově bující společenskou šlechtou ze života hmyzu ji rozdrtil mnohé ideje o spravedlivé a čestné moci.

Včera.Dnes.Zítra.

1. prosince 2009 v 20:02 | Hanyzka89


Při vyplňování dotazníku předloženého na Ústředním výboru zdravého rozumu zůstával B. rozum stát. Každá jednotlivá otázka ji mystifikovala a nutila přemýšlet nad objekty, které ve svých tužbách již dávno odsunula na pozadí. Nyní je musela z onoho pomyslného skinu pomyslně vykliknout a reálně přenést na dřevem vonící papír. Inu, přiznejme si mezi námi badateli životních peripetií,oni ani na ÚVZR jiný papír nemají.
Do kolonky budoucího zaměstnání lehkovážně vepsala Stavitelka vzdušných zámků.
Nad jedním bodem týkajícího se majetku, přiznala vlastnictví pouze jedné mušky zlaté a následně nemohla ani opomenout svůj stav šťastně nešťastně zamilována.
Hodnotitel dotazníku, výzkumný výzkumník nejváženější, hlavní náměstek na Ministerstvu šílenosti se dotazníkem nezabýval o nic déle než jinými. A tak ten výlev poetické duše hodil do kamen a mnul si ruce nad dobře odevedenou šichtou.
 
 

Reklama