...w_o_r_k...

Jedna smutna, nanicovata.

22. října 2011 v 22:02 | Hanyzka89
Zatim vidis jen sebe. Pocitam pusy, co nedostanu.
Miluju tebe. Chci te videt pokazde, kdy vstanu.

Ne, jsem v pohode, je mi skvele.
Zapominam na momenty rozechvele.
Kazda laska muze vyhasnout,
kdyz dostane se touha z pout.

Tak...

27. září 2011 v 11:17 | ...
Neslysim me, zaviras oci pod vicka,
utikas, chces se prede mnou schovat.
Nechces me, nectes ma psanicka.
Ale stale nevim, jak te nemilovat...

Odkopnuty.

8. srpna 2011 v 17:09 | TK
Z uspornych duvodu nezbyly paprsky pro mou slunecnici,
par dni od rozchodu vedu si do schodu novou spolecnici.
Aby si vedela, za si nic nedelam ze srdce bolu,
ale, kdyby ses vratila,
tak bych ji, ma mila,
svrh z tech schodu dolu.
---------------------------------------
Zpity do nemoty,
vesi slova na noty,
mozek pod poklopcem.
Ty jak stara si byla,
si z pohledu vestila,
ze to s nama pujde z kopce.
--------------------------------------
V dramatu tri postav,
se na mou stranu postav,
bych nasel odvahu.
Byla naivni,
ja byl na i v ni,
ale ne vztahu.

Cerna je osma barva duhy.

31. července 2011 v 17:03 | Hanyzka89
Dve kafe a prazdne flaska od Cinzana,
dalsi rana prichazi do chladneho rana.
Saham si na zapesti -
sobe i tobe a snazim nahmatat stesti.
Napul bdely a napul v cizi touze,
zamaskovana slova o chtene pauze.

City vytrati se po case,
vzdaleny v nich, nejen po hlase.

Na perinach vune cizi zeny,
porad zadany, porad chteny.
Cinzano horkne jako slovo MY,
vic te nedrzim, jen jdi.

Za peníze lásku, prosím.

5. června 2011 v 12:37 | Hanyzka89
B. se dožadovala nebezpečné koupě. Konečně pochopila, že za peníze se dá koupit všechno, neboť na každém kroku ji to bylo předhazováno.
"Dobře, dobře, chci si koupit květen a jeden stroj času, budu platit hotově."
"Slečno, uvědomujete si, že ministerstvo opatrnosti varuje, že stroj času může zanechat na vašem zdraví nedozírné následky?"
"Ano."
Odešla domů tedy s pořízenou a ještě večer zarytě tvrdila A., jak dobře dnes učinila a že nehodlá otálet a hned stroj času vyzkouší.
A. neměl po celém dni stráveném v šíji impresionistických maleb dost síly na rozmlouvání....B. byla hned zpět.
A se optal laxnější tónem: "Tak jaké to bylo?"
B. se klepal hlas i ruce a jen tiše šeptla: "My tam nejsme spolu."

Wedding song.

1. května 2011 v 13:39 | CB
Svatební
Jeho pozdrav byl konec jejího příběhu.
Její úsměv byl první krokem k oltáři.
Jeho ruka bude držet tu její navěky.
Jeho ,navěky´ bylo tak snadné jako její úsměv.
Řekl: "Ona je to, co mně chybělo."
Ona řekla: "Okamžitě jsem to věděla."
Byla otázkou určenou k odpovědi. A jeho odpověď byla ANO.

Trocha kýče

25. března 2011 v 23:15 | Hanyzka89

Nech mě o tom mluvit. Nech mě vyprávět.
O lesklém odrazu slz v očích, který si odčaroval.
O tom krásném odpoledni.
Nech mě vyprávět o lásce.

O neutuchající touze spolu být, o černých vlasech.
Cítit život až v konečcích prstů.
Vidět malou jizvu na tváři, černé obroučky brýlí.
Milovat, být spolu.

Vítr laskal plátěný kabát a slunce kouzlilo úsměv.
Zapomenout na rady.
My jsme já a ty.

Sliby chyby.

15. února 2011 v 0:46 | Hanyžka89
A.: "Budu Ti každé ráno natřepávat poštář a přivolám ti slunce."
B.: "Budu Ti pomáhat naláz tvou pravou tvář a budu ti dělat ty nejkřehčí sušenky."
A.: "Jednou Tě pochopím i to, proč jsi s mnou."
B.: "Budu Ti motat hlavu minimálně tak jako ty motáš mně a polovičatě, jak mi ji motá alkohol."


A.: "Budu Tě chránit."
B.: "Budu Tě pořád milovat."
.....
A. nemohl odpovědět. Myslel si, že to jsou jen slova touhy po blízkosti. Jakým jim teda přičíst význam.

Vepsané snění.

2. února 2011 v 22:27 | Hanyžka89
A. spal. B. aniž by ho vzbudila, mu cosi napsala na ruku. Vzala si krémový plášť a nadšení z svého nápadu a zmizela, třebaže zůstala znamením oné noci. Nestrvávala s ním dlouho, neb se bála, že by v přítomnosti jich dvou lehce vzplanul i vlhký noční vzduch.
Po probuzení, zřel na svém předloktí nápis: "Nikdy, nikdy sami. Nikdy, nikdy sám." Splývala mu představa jejích rozplývavých vlasů, zvuk příbojovách vln v její hrudi i hořkosladká chuť jejího polibku. Toto klubíčko pár nití její osobnosti ji stavělo do středu i na okraj všech dosud nepřipustitelných romantických stránek jeho duše.

Odi et amo. Lhář a ledová královna.

30. ledna 2011 v 13:11 | Hanyžka89
Občas se zastavila a jen tak nad ním přemýšlela.
Občas ho četla v knížce a viděla v tom filmu.
Někdy slyšela tu píseň a jen mlčela.
           Ještě nevyhodila jeho věci, ještě v peněžence nosila ten lístek z kina.
To on se nikdy nedoví.
Nesmí.
Bylo to to pravé?
Kráčel ulicí, na rohu se zastavil, zaváhal a šel dál.
Byla všude tma. Nic nechutnalo, květiny nevoněly.
Topila vzpomínky v červeném. Po nich fotky.
Nebylo.
To ona se nikdy nedoví.
Nemůže.

Blouzním ve dvě ráno.

19. ledna 2011 v 1:50 | Hanyžka89
Jdu po své cestě, někdy rovně, někdy mi to smýká,

ještě není můj, ještě se mě nedotýká.

Padají hvězdy a jedna z nich je moje,

kamkoliv kráčím, tam ho potkám, tam je.


Lásko moje, moje lásko po vánku,

už je to tady, už mě budíš ze spánku.

V jeho objetí se stal obětí.

8. ledna 2011 v 13:07 | Hanyžka89
B. milovala velká gesta, milovala otevřené konce, vždy je přizpůsobovala tak, aby hrály v její prospěch. Když spala vpíjela se do peřin a vyčnívala ve svých snech.
A. spal o pár mil dál. Přesto ji rozesníval a bez potuchy se stával obětí své oběti.

Už To přijde.

30. prosince 2010 v 11:43 | Hanyžka89
B. procházela revolucí, začínala vnímat jeho jizvu na rtu, světlo v jeho hnědých očích a paprsky slunce v jeho černých vlasech.

Za zdmi umakartu, ona bude psát básně, on podporovat Spartu a bude jim krásně.

Ach můj milý.

29. prosince 2010 v 23:36 | Hanyžka89
Ach můh milý, kéž byste tu s mnou teď byl,
kéž mluvil by jste s mnou a tady stál,
kéž bych nemusela počítat bez vás chvil,
kéž byste se na mě více ptal.

Už se učím, jak na špatné zapomínat,
řeším jen to, co je a ne co bude,
ale stále jen mlčím a na vás zírám,
ikdyž tu nejste, vidím Vás všude.

Ikdyž mnohé popadají zvláštní chutě,
mám jen jedno přání,
jednou přijdete s "Miluju tě,"
a nebude to jen mé zdání.

Jsme ještě mladí, na prahu,
vaše tvář se stále mění,
stále sbírám odvahu,
ale ona pro mě není.

Mám Vám toho tolik, co říct,
jsem prý trochu blázen, ale to nejlepší jsou
mlčím a něříkám nic.
nesnáším tu vadu svou, bezvadnou.

Spí vedle mě štěstí i žal,
každý z nich své plány střádá,
aby je děs si je vzal,
prostě to vše se dějem když mám ráda!!!

Ach ty vevevrky

29. prosince 2010 v 21:20 | Hanyžka89
Zmizely kopky listí z podtromoví a zelené jehličnany se zabělaly. Veverka už neposkakovala radostně mezi stromy, sobě vlastním louskavým způsobem přelouskávala myšlenky z posledních dní. Zbylo jí už jen pár oříšků, jeden z nich se rozhodla darovat veverčákovi.
"Zklamal si mě, měla jsem tě za jiný druh veverky," prohodila při předávání kousavě. A opět něčekala na odpověď, ikdyž ta jí právě hryzala celou tu cestu domů.
moje kresba
(P.S:Je to moje kresba pro Barýska:) )

 
 

Reklama