DIARY...

A žili šťastně až do smrti.

26. září 2013 v 19:32 | Hanýžka89
Proplétám se zářijovými dny s učení a vyhlídkami pozkušebních odměn. Jedná se o odměny malé, někdy malicherné vyhlídky a prosté naivní představy přijemně stráveného času s mými milovanými, ať již plánovanými pátečními nákupy dekorací v HM Home a Ikee, večerními návštěvami kina nebo sobotní party. Všechny ty drobné radosti a okamžiky ve mně budí ucházející pocit pohody a klidu a já tak žila delší dobu v domnění své vlastní emocionální stability.


To, že jsem jak obr na hlněných nohou, kterého umí zkosit i drobné setkání s člověkem, které ho už asi nechce nikdy vidět, mi došlo nejspíš včera, když jsem doslova brečela nad rozsypanými musli. Není to přece důvod k pláči, ač to bylo opravdu dobré musli, ořechové s javorovým sirupem z Markse. Rosypané musli je novodobým rozlitým mlékem a ukazatelem toho, že některých slabin jsem se nezbavila a některá bebíčka stále trochu bolí. Lze tvrdit sebevíc, jak nás některé věci nezraňují nebo nemrzí, ale pokud ulpíme pouze na tvrzení a ne snaze o převedení v realitu, nikdy se s tím nesmíříme.
Možná je to off topic, možná se to dotýká věci samé. Ale...říká, že každé ráno bychom se měly strojit tak, jako bychom měly potkat ten den svou nepřítelkyni. Trochu to změním, strojte se tak, jako byste měly potkat toho, kdo vám zlomil srdce.

Proč jsme tak kritičtí vůči kritice?

22. září 2013 v 10:06 | Hanýžka89
Málokdo z nás se umí pochválit a vyzdvihnout adekvátním a nearogantní způsobem své přednosti. Spíše jsme vedeni k tomu umět si podcenit a říct své nedostatky, ale tak proč nás tolik zraňuje a dotýká se tak neurvale naší psýchy kritika druhých? Teď prosím mluvme o normální, slušné kritice a ne o pomlouvání za zády, to bychom spadli do zcela jiné kategorie, kam ani nechceme.
Česká ELLE si zřejmě podle mnohých dovolila hodně, zveřejnila názor v sekci NázoryELLE, ups. Zkrátka a dobře, autoři článku zkritizovali české známé blogy a to si nejspíš dovolili mnohé. Někteří zmiňovaní neumí zřejmě mávnout nad něčím rukou nebo přečíst kritiku s chladnou hlavou a tak se pouští do oblastí zcela nesouvisejících, typu, že šéfredaktorka (není sama autorkou článku) má dítě a proto si zaslouží být slovně lynčována. Vidíte tam alespoň vy nějaké dejme tomu oslí můstek? Pokud ano, prosím vysvětlete mi to. Či snad, že do ELLE názory rozhodně nepatří? Proč by nepatřily, tákají-li se oblasti, kterou se časopis zabývá? Módní blog - móda, tak snad zde je asociace zcela zřejmá.
Pokud máte známý český blog, určitě z toho plynou i výhody, proto by mělo být přijatelnější umět zkousnout i tu méně pozitivní věc a to kritiku. Působení v jakkémkoli věřejném prostoru, internet nevyjímaje, je vystavením se veřejnosti jako takové, nejen svým zarpustilým fanouškům, ale také svým kritikům. Oč neodůvodněná nám kritika připadá, o to víc bychom ji neměli vracet stejným způsobem. Urážka za urážku? Chamurappi přeci nebyl nikdy online, nebo se pletu?

Pozdně večerní.

14. září 2013 v 9:16 | Hanýžka89
Posaďte se, vezměte do jedné ručky horký čaj, domácí limonádu nebo víno, protože to bude na delší povídání.


"Kolem desáté večer v pátek se má chodit pít, ne sedět u stolu a klepat do klávesnice," řekla zasněně a psala dále. Dlouho jsem se vám plně nevěnovala, vím o tom. Mohla bych vám jistojistě slíbit, že už se to nikdy nestane, ale lhala bych si do kapsy. Minulý týden jsem absoluvovala jednu zkoušku a příští pondělí mě čeká další. Jsem v učícím procesu a poprvé za hodně dlouhou dobu se stalo, že mě to učení baví. Závidím všem, kteří si svou školu užívají. Já ani tak ne, vím, že jsou asi školy, co by mě bavily víc, jenže "Proboha, tohle tě, holka, neuživí." Chápu, beru, přijímám. Ten záhadný předmět, do které jsem se ponořila se nazývá Soudní psychiatrie a sexuologie a obzvláště ta druhá část jde do hlavy jedna radost. Dokonce mi ani nečiní takový problém usadit se ke stolu a jet jednu otázku za druhou, jindy je to samé odbíhání, krátké, delší pauzičky, vynechávání některých otázek na později...vždyť víte. Teď je to jiné a doufám, že se to v pondělí projeví a nedostanu okno s přidanou hodnoutou ostudy.
Naštěstí ani při učení se svět nezastavil a já mám i jiné příjemné povinnosti, shlédla už jsem konečně nový film od Woodyho a své reference bych měla raději nechat na později. Jelikož jeho flmy mám ráda, jeho mám ráda, neumím vždy být objektivní a ještě k tomu občas potřebuji odstup od nějakého jeho snímku. Tak je tomu i tentokrát s Jasmíninými slzami. Problém snad tkví v tom, že mi na hlavní postavě nebylo skoro nic sympatické nebo známé, nevím jestli tím trpí i někdo z vás, ale já potřebuji ve filmových hrdinech najít vlastnost, kterou sdílíme, nebo kterou bych aspoň sdílet chtěla.
Na druhou stranu mě nedávno překvapil názorový soulad s Bárou Nesvadbovou. Má k ní poněkud ambivalentní vztah, nelíbí se mi moc její styl psaní, její sloupky jsem nečetla s velkým nadšením a zfilmovanému Bestiáři jsem se měla raději vyhnout, ale při rozhovorech mě často překvapí svými postoji či zážitky. Naposledy se to týkalo jejímu vztahu k vlastnímu tělu, naprosto jsem to chápala, protože ani já jsem nikdy nebyla a asi ani úplně nejsem smířená s určitými partiemi mého těla a byly šasy, kdy jsem i já uvažovala nad jejich chirurugickou úpravou, lépe řečeno zmenšením. A protože se asi pomalu pouštím do oblasti, o které skoro nikdy nemluvím a která je třeba pro čast z vás nepochopitelná, ukončím svúj monolog Marilyniným citátem, že dívky v pubertě ještě nechápu, že jejich nedostatky jsou jejich přednostmi. Tak snad i já už z té své pseudopuberty vyrostu.

Módní óda.

23. srpna 2013 v 19:41 | Hanýžka89
Zatímco se od počátku července plnila koupaliště plavci i neplavci, potichu do módní řetezců vtančila podzimní kolekce plná jak prvků klasických a tradičních, tak prvků neobvyklých.
Balmain a Balenciaga vsází na všechny skrývané rebelky a motorkářky a Stella McCartney zase na naše mužné já. Nová módní vlna s sebou nese netradičí kombinace květinových vzorů a černé kůže, čisté linie a jemné geometrické vzory, pánská saka a kšíltovky k dívčím botám, vrací nás do devadesátek prostřednictvím lacláčů, probouzí zájem mužů díky rafinovaným průstřihům a průsvitným halenkám a v neposlední řadě nám připomene studentské roky díky klasickým sakům, skládaným minisukním a kostkovaným košilím.
Vybrala jsem vám pár věcí, co mě z široké podzimním nabídky zaujaly a zajímá mě i vaše inspirace, vaše wishlisty, vaši oblíbenci.

Autumn wishlist 2013 pořádný
1. Kvalitní make-up, který zabrání vysušování pleti při prvním chladném ránu, a matný bílý lak působí velmi sofistikovaně.
2. Týmové tričko a la Margiela si oblíbilo hodně módních návrhářů.
3. Zvířecí potisky nás ani následující sezónu neopustí, já fandím zebrám a krávám.
4. Burgundy jistě nejenom v mně probouzí asociace na zabarvující se podzimní stromy.
5. Klasická bílá košile v pánském stylu, pro mnou postavu něco nedostižného, přesto stále lákaváho.
6. No a tyhle boty jsem nemohla neukázat.

Nevěděje o sebevědomí.

18. srpna 2013 v 10:46 | Hanýžka89
Jsou věci, s kterými člověk zápasí celý život, někdy to jsou lidé, někdy minulost a skoro vždy jsem sami sobě tím největším protivníkem, my a naše nedostatky. Máme jen jednu zbraň a jeden štít a tím je sebedůvěra, sebevědomí, říkejme tomu, nehledě na psychologické definice, jakoli. Problém je, že ne všichni jsme správně vyzbrojeni.
V naši zemi je poměrně běžné vnímat sebevědomí jako aroganci jak na straně adresátů, tak na straně nositelů. Málokdo odhadne hranice, buď se neumíme pochválit vůbec nebo se naopak vynášíme do oblak a vším na zemi pohrdáme.
Moje sebevědomí je nestálé a když ho nejvíce potřebuji, není k nalezení. A protože to, s čím se tu nyní budu svěřovat, je niterné a naprosto nesexy, odrazující, vybrala jsem si ten nejotevřenější kanál. Ale vážně...klidně to nečtěte, protentokrát pochopím.
Za následující větu by mě lecjaká zástupkyně něžného pohlaví ukamenovala, ale uznejme sami, že zřejmě nejdůležitějším faktorem pro ženské sebevědomí je krása. Já vnímám ženskou krásu poněkud jinak než většina mužů, které znám. Ti ji definují třeba jen hubenou postavou a výrazným make-upem. Avšak bohužel jsme součástí světa, kde hodně štíhlá postava je součástí definice krásy a pro mě neustálý boj, nikdy nekončící výzva, neboť i mou je manipulováno a některé názory na mě mají dopad.
Jistě není od věci získat na situaci i jiný pohled, přeci jen už dávné pořekadlo říká: Někdo má rád holky, někdo zase vdolky. Každému se líbí něco jiného, ani já v svým milostným výběrem vždy nesplňuji mainstream. Jenže kam mizí veškerá rozlišnost, když povětšinou zhubnout je ekvivalentem slova zkrásnět a stavebním kamenem pochvaly?
A jak tak proplouvám mořem vzpomínek při svých leckdy nepochopitelných plavbách za ideálem, míjím i jedno léto, kdy jsem obědvala třeba jeden jogurt denně jen proto, abych si pro někoho připadala "dost dobrá". Dali byste mi za to facku? No nakonec jsem ji dostala a nejednu, první je jasná a druhou mi dal ten příšerný jojo-efekt.
Říká se, že změnit se je otázkou vůle, ale co takhle volní mechanismus zaměřit na to brát se a mít se rád takový/taková, jaký/á jsem???

Každý den není svátek.

17. srpna 2013 v 2:16 | Hanýžka89
Každý den sice není svátek, ale ve čtvrtek jeden byl a byl můj a také to byl jeden z moc pěkných dnů. Řekla bych, že mi krásně vynahradil mé letošní malinko zpackané narozky a i díky supr počasí byl celý takový pozitivní. Sice jsem sem původně už nechtěla dávat dárek, ale nakonec jsem si řekal, proč ne. Mám z nich velkou radost a i proto se s vámi o ně podělím, plus takové příspěvky vždy ráda a s zvědavostí zkouknu.

Dostala jsem sesynchonizované květiny, nezáměrně, takže to bylo celkem úsměvné:)

Úplně jednoduchá trička, příjemné a nadčasové, co se neztratí.

Nedá na ni dopustit žádná beauty blogerka a ani Marianann, tak uvidíme, třeba i u mě způsobí zázraky. Moc děkuji ségře, která mi ji koupila, sama jsem se nekonečné dlouho odhodlávala k jejímu nákupu.

Dobře padnoucí bílé sako, věřím, že nám to spolu bude dobře a dlouho fungovat:)

3D generace.

4. srpna 2013 v 20:42 | Hanýžka89
Dnešní generace je zhýčkaná, značková a logy posedlá, chce vše hned a ideálně v instatní podobě. Jsem jejím hrdým členem. Podlehám všem lákadlům a vymoženostem...jen občas v sobě ztýčím hranice. Občas jsem staromódní.
Rychlost, skoro synonymum dokonalosti, čím jsou technologie rychlejší, tím jsou lepší a dokonalejší. Lehce se nám tato vlastnost promítá do všeho. Rychlá auta, rychlé jídlo, rychlý sex, rychlé studium, rychlý prachy. A ve vší té rychlosti se občas vytrácí smysl.
No, vzpomeňte si na mě až si budete třeba domlouvat rychlý kafe s kámoškou...

16.7.2013

16. července 2013 v 15:08 | Hanýžka89
Je pravda, že klasický deníčkový zápis tady nebyl už roky. Je pravda, že jsem nikdy ani klasické deníky vést neuměla, sice jsem cosi kdysi psala v naději, jak krásně se mi to bude po letech, se slzou v oku a lehký úsměvem na duši, číst, ale takové účinky ony snůšky pubertálního výlevu neměly. Spíše než melancholie mě při jejich četbě jímala zlost z písmem zvěčněných křiv, které na mě byly během studia napáchány, a stud za nepromyšlené a trapné momenty, které jsem sekala, jak Baťa cvičky.
Poslední dva týdny si užívám prázdnin, dělám vše tak, jak jsem si naplánovala a ... líbí se mi to. Ale... možná je to tím, že jsem zvyklá být neustále ve stresu, presu nebo hrozbou studijní matérie, ale cosi ve mně mě stále poněkud brzdí a způsobuje mi malinko výčitky, že bych možná měla být produktivnější atd. Možná je to tím, že moje okolí a nejbližší dlouholetí přátelé jsou malinko jinde než já, jsou už stoprocentně dospělí, řeší zaměstnání, hypotéky, svatby. A já, já se na to ještě necítím, mám před sebou ještě rok studia, zaklepávám, poslední rok, kdy ve mně zbyde ještě kousek nedospělosti. Za chvíli jedu na jednu akci s spolužáky z práv, abych si mimo jiné připomněla, že nejsem v tom levelu sama.

Poslední dobou jsou mým nejoblíbenějším kousek oblečení šortky, střídám jich více, mimo jiné i tyto.

Čím starší jsem tím jednodušší věci se mi líbí, například se nemůžu vynadívat na obyčejné bíle tenisky, když v nich vyrazím do města. Jsem kousek od toho pořídit si boty na běhání k dennímu nošení, takže mě včas zastavte.

Na posledním obrázku můžete vidět můj drsný šátek, protože jsem drsná holka a protože mám super kamarádky, co mi jej daly k narozkám.

Šamponci a šampóny.

10. července 2013 v 9:50 | Hanýžka89
Jedna moje kamarádka teprve před nedávnem objevila můj blog, což není tak šokující zpráva, ono je někdy těžší psát pro ty, které znáte osobně než těm, které právě díky blogu teprve poznáváte. Nicméně můj blog tak trochu shrnula a odprezentovala, že je o všem možném, třeba o šamponech. A já si řekla, proč by ne. Zároveň se mi ve Varech v jedné nekonečné frontě zalíbil jeden šamponek. Dala jsem si tedy jedna a jedna dohromady a uplácala z toho příspěvek.


Řeknu vám, že byly časy, kdy jsem věnovala větší pozornost šampónkům než výběru správného šampónu, a právě na ně nevzpomínám ani já ani mé vlasy v dobrém. Naštěstí jsem za včas pochopila, že pro budoucí správný vývoj bude lepší soustředit se na pečlivý výběr, nenechat se zmámit obalem nebo počáteční vůni, ale upřednostit, co je uvnitř.
Vlasy jsou neodmyslitelnou součástí prvního dojmu z nás, dokáží podtrhnut nebo zcela změnit naší image, takže by o ně mělo být správně postaráno a nejkrásnější vlasy jsou ty zdravé. Já nemůžu říct, který šampon, kondicionér nebo maska je pro vás ten pravý, jen vám můžu poradit, aby jste vyzkoušeli i ty kvalitnější a nepodceňovali svou volbu.
S šampony mám dobré i špatné zkušenosti, s šamponky je to spíše na jedno brdo. Přeji Vám krásný, slunečný, "not bad-hair day"!

První prázdninová.

2. července 2013 v 9:18 | Hanýžka89
Jsou tu konečně zasloužené prázdniny. Předně bych chtěla poděkovat všem těm z vás, co mi drželi u zkoušky palce, protože její opakování dopadlo nakonec výborně a já mám alespoň jednoho strašáka za sebou. Během posledního měsíce jsem prožila své vlastní melodrama plné stresu, vzteku, lítosti, zklamání i radosti a oddechu z úspěchu. O tom, co mi moje škola dává a bere, chci připravit jeden menší rádoby vtipný článek, ale o tom potom.
Prázdniny pro mě začaly jednou menší kocovinou, následným vyspáváním a následnou dívčí párty, která mě velmi bavila. Hlavně mě na ní bavilo i tom, že se nás sešlo hodně a ač půlka z nás už je diplomovaná (ano, já v té půlce nejsem), přišlo mi to, alespoň pro ten moment, že se snad ještě nic tak zásadního úplně nezměnilo.
Prázdniny si, doufám, užiji, ostatně od té doby, co jsem na VŠ si je užívám pokaždé. Pro jistotu jsem si udělala malý seznam toho, co bych během nich chtěla zvládnout. A teď vám ukáži alespoň kousek z něj.

Poslední výkřik jedné agónie.

25. června 2013 v 22:50 | Hanýžka89
Říká se, že naděje umírá poslední a já jsem toho živoucím příkladem. Držím se zuby nehty toho pomyslného stébla a ono najednou ten nápor nevydrží a praskne. A vy se pak topíte v té brečce smyšleného a chtěného a nenahmatatelného. Stalo se to, co se očekávalo a co jsem v hloubi věděla, jen jsem před tím zavírala oči.
Čekala jsem, že mě to složí. Nesložilo. Zatím... Možná mi to ještě nedošlo. Až mi to dojde, tak budu potřebovat obejmout, nebo brečet nebo řvát!!!
Teď se musím učit...

Sejde z očí, sejde z mysli...jen blázen věří na nesmysly.

O trech pozlatkach.

16. června 2013 v 0:26 | Hanýžka89
Mam takovou pohadkou naladu a tak vam jednu povypravim, pohadku o tom, ze neni vsechno zlato, co se trypi, ze pravi princove nemusi byt krasoni a ze pravda a laska vzdy nezvitezi.
Bylo jednou jedno zapadle kralostvi a v nem zila Chamtivost, Neduvera a Povrchnost. Zily vedle sebe svorne a v miru, svou moc mely radne rozdelenou a velmi dobre spolupracovaly. Az z nenadani, z cista jasna, priletla do zeme pohroma ve podobe trihlaveho draka. Jedna jeho hlava byla Pravda, druha Laska a treti Duvera. Drak chrlil ohen ze vsech tri hlav na cele kralovstvi ve snaze spalit dosavadni nadvladou a ziskat i pres zprvu mineny odpor prosty lid pod svou moc. Lide vsak byli chrabri a vuci jeho plamenum imunni, ale jak dlouho by vnejsiho zasahu mohli vzdorovat? Na tuto ptazku, nastesti, nemusime hledat odpoved. Zavcas se objevil do zlateho rouna odeny princ a svym mecem, ktery zaril do vsech stran a mel penezi nevycislitelnou hodnutu, te bestii utal vsechny hlavy, aby se jiz vice nasnazila plest hlavy lidske a, nedej Boze, rozsevat seme svych o nadvladu se snazicich filosofii. A tak v zemi opet zavladl mir a klid a pokud ti lide vzdoroviti nezemreli, ziji vsichni v kralovstvi v tomto duchu dodnes.


Mam rada trpytive a zarici, leske a lakave. Libi se mi nove trendy a cerstve zpravy. Celou zimu cekam na jaro a celou noc na rano. A pri vsem tom cekani a objevovani, postupne stale nachazim nedocenenou hodnotu toho, co uz znam, toho, ceho si skutecne mam vazit.
Trebaze jsme detstvi davno odrostli, detinskost v nas stale drime. I sebehloupejsi vec se nam zalibi jen proto, ze nova, neznama, v krasnem obalu a tak pri honbe za jejim dosazenim, odhodime to, co davno mame. Cim vic kontaktu vyhledavame, tim slabsi vazby s nimi navazujeme a ty stare lehce pretrhavame. A pak se muze stat, ze az budeme potrebovat skutecnou oporu, nebude v dusledku k nalezeni.
Zestarla jsem, neznamena to, ze se chovam vzdy racionalne, ale to, ze verim hlavne a predevsim jen sama sobe. Obcas jsem jeste naivni a duveriva a presne v takovych momentech se spalim! Nekdo vam muze tvrdit, ze vas ma rad a pritom temi stejnymi usty o par chvil rekne neco jizliveho, co vas ma zranit. Chapu ony narazky, ktere me maji ublizit, ale uz mene chapu, proc. Stejne tak nechapu, proc nekdo chce radeji travit cas s lidmi, kteri mu jsou cizi nez prateli, kteri si na nej ten svuj udelali. Asi ten zablesk novoty a trpytive pozlatko oslepi a rozostri nas zrak.
Take se kaji a zpytuji svedomi, ani ja nejsem bez viny. O to vic jsem na sebe nastvana. Byla jsem hloupa a nerozumna, zamilovavala jsem se jen do pozlatek a obalu. To, jaci ti kluci skutecne byli, jsem nevedela a nevidela. Kazdy z nas hleda lasku podle sveho klice, bohuzel vsak nektere klice otviraji jen prazdne schranky. Udelala jsem tak nekolikrat velkou chybu, nicmene jsem byla vytrestana a muzu to vycitat jen sama sobe. Vsak to nepochopte spatne, o nich je jen techto par poslednich radek.

Whatever single.

3. června 2013 v 15:27 | Hanyžka89
Příběhy Carrie, Ally a Bridget jsou vtipné, svým způsobem záviděníhodné a odrazem, jak single život lze žít naplno a vesele. Tak by to alespoň mělo příjít oku nezávislého diváku setrvavajícího nějaký ten pátek ve stalém a spokojeném vztahu. Ale čím víc se váš život blíží jejich vzoru a věku přijdou vám ony příběhy spíše tragikomické a dochází vám spíše než kdy jindy, že život nelze protančit na vysokých podpadcích v diskoklubech a na barech. Ne, že by tohle pro mě byla uplná realita, všechny, nebo alespoň devadesat procent, mých kamarádek je ve stalých vztazích a já si mezi nimi občas připadám jak exot a jen se děsím momentu, kdy začnou rodit děti.
Nechapejte me spatne, mam svuj zivot rada, jen jsou chvile, kdy vas, vic nez strach vlastni, dostane strach vaseho okoli, ze zustane takrikajic na ocet a nedej Boze, aby jste nasla zalibeni v kockach, nebot pak uz je to jasne. A tak Vam vasi pratele radi predhazuji ruzne moznosti, nebot Ona sama, On sam, je jasna rovnice a jasne znameni, ze by to mohlo vyjit. A ony pak zavaznejsi momenty nastanou, kdyz se na vas ten strach prenese a trochu si jej interiorizujete. Pak snad pod vlivem chvilkove slabosti se vam vrhaji do oci slzy a zacnete smutnit nad predstavou, ze jste mela tomu podivinovi/mozna bezdomovci z Vaclavaku dat cislo, ze to mohla byt laska vaseho zivota, ktere byste porodila tri nadherne deti a prozila 40 krasnych let. Nebo pri desatem seminari financka zacnete vnimat krasu a symetricnost tvare vaseho profesora, z nehoz silely spoluzacky od zacatku a vy jste nad nim jen mavla rukou. Nahle Vam pripada, ze Chrisitian Grey byl snad napsan podle nej. Jinak nebojte, sance ho zaujmout v pozitivnim slova smyslu, je u me nulova. Co cert chtel, skoro kazde ctvrtecni rano je sychrave a na me vlasy to ma tak blahodarny vliv, ze vypadaji jak koberec nebo minimalne jako psi decka. dalsim dusledkem ranniho deste je, ze ve tride je vetsinou neco citit jako zmoklej pes (dnes si pejskari prijdou na sve), takze nez se mi zadaptuje nos, tak se trictvrte hodiny krenim, coz mi na krase take neprida. A domnivam se, ze na nej doma ceka modelka, protoze ziji v predstave, ze opravdu krasni lide jsou naprogramovani, aby nasli jeden druheho a tak zustala linie krasy zachovana i po dalsi generace.
...pokracovani zase priste...

Po dvacatectvrte.

30. května 2013 v 13:52 | Hanyzka89

Chapu Rachelin narozeninovy splin. Tu obavu z vysloveni veku a to priznani si a uvedomeni si, ze veci nejdou podle planu, ze nase harmonogramy uplne nevychazi.
Dnesek neni uplne muj stastny den, moje nalada by se dala smele prirovnat k venkovnimu pocasi. Po cely rok se snazim nebyt uplne sobecka, ale o narozeninach proste jsem, myslim si, ze je to jeden den v roce, kdy na to ma kazdy pravo. Pravo na to, aby se svet ten den tocil kolem nej. (Doufam, ze me po precteni uplne nezavrhnete.) Tajne doufate, ze prichozi zprava nebo volani je prani, ze si na vas vzpomeneme nekdo, od koho byste to necekali (coz se mi stalo treba v den mych 18. narozenin a dodneska to ma u me ten clovek dobry:) ). Kdyz to tak neni, mrzi vas to, kdyz si na vas nevzpomenou i ti, od kterych bych jste to cekali, mrzi vas to o to vic.
Narozeniny jsou zvlastni den. Nekdy stastny, nekdy ne, ale myslim si, ze pro kazdeho jsou emotivni, ac to ne vsichni davaji znat.


Sexy baby.

13. května 2013 v 14:59 | Hanyzka89
Po Vanocich jedna slecna dala na facebook fotku sebe same v klajkovem neglize, ktere nechavalo fantazii jen velmi maly prostor, s komentarem Co vic si prat pod stromecek? a mne v mziku vysla odpoved Dustojnost. Ac sama nejsem nijak puritanska, presto se domnivam, ze urcita mira ostychu a study pred druhymi je nutna, abychom se pote nemusely stydet pred sebou samymi.
Ano, budiz k nam dobru a radosti, ze nezijeme v dobe Sarlatoveho pismena a bile saty na svatbe jsou spise ustalenym zvykem nez symbolem skutecneho stavu:). Ale...
Vzdy je nejsnadnejsi zpusobem svadet nektere patologicke chovani na dobu. A asi ano, je to nejspis hlavni pricina. Divky jsou v soucasnosti inspirované každodenní konzumací porna a pak tedy považují ženské hrdinky filmů pro dospělé jako vzor ženství. A tak se snadneji pokrivuje jejich pohled na svet, na to, co by mely delat, jak se oblekat a co vsechno snaset. Ale na druhou stranu jednim z dilcich procesu dospivani je poznani a uvedomovani sebe a sve hodnoty. Protoze, kdyz si nebude vazit samy sebe, jak muzete cekat, ze si nas budou vazit druzi.
 
 

Reklama