DIARY...

Na oko dobrý.

4. listopadu 2013 v 22:47 | Hanýžka89
Pan Nohavica v jedné své písni uznal, že oko, marná věc, oko je velký zvědavec. S rozpustilým rozmachem blogujících davů si i ono oko přijde na své. Vím, co říkám, jsem polapená v téže síti, v níž není ok k úniku. Při volných chvílích se kochám krásnými outfity, stylovými interiéry a lahodně vypadajícími obědy druhých, kteří je na různých komunikačních vlnách nabízí svým čtenářům, followerům a dalším lifestylovým stalkerům. My, recipienti na opačné straně monitoru sedící, Ipady v pažích dřímající a chytré telefony žhavící, koukáme a sem tam malinko, ale tak nějak lidsky malinko, závidíme.
Všechno nám voní internetovou novotou, ale opak je prastarou pravdou. Vždyť i Kropáčkovi věděli, že klepání na prázdné prkýnko v Novákových vzbudí palčivou otázku: "...že voni zase maj řízky, to už je potřetí tenhle tejden!" A věřím, že i prapraprapředci se domnívali, že pazourek druhého je ostřejší a bytejnější. Sakryš. A kdyby mohli, na instagramu by to porovnali, svůj pak v určitém světle a filtru vylepšili a kolegům ukázali.
Dělalo se to tak a dělat se to bude dál. Ukazujeme sami sebe a svůj život v lepším světle, pod různými filtry a to blyštivé pozlátko pak představujeme druhým. V jasných barvách popisujeme studijní a pracovní úspěchy, procházíme se v trendy oblečení ideálně zavěšeni za rámě záviděníhodné polovičky. A když to není, lež a příkasy budiž nám po ruce. Občas to postrádá smysl. Stane se. "Nemůžeš jít na ples sama, jak by to vypadalo? Co řeknou lidi?!" Berme život s nadsázkou, nikdo není dokonalý a občas přiznejme pravdu. Není nic smutnější než ti, co lží a jak obrázek v drahém rámu žijí. Není to totiž originál, pouhá replika.
A přízračně, pár obrázku. Snad to bude dobrý, na oko.




Babica - hadrrrr.

23. října 2013 v 20:15 | Hanýžka89
Podleháte dietní a jídelním trendům? Kdyby před mnou někdo minulý rok zmínil Paleo stravu, asi bych se domnívala, že se přeřekl a více bych to neřešila. Kdyby to někdo udělal před půlrokem, už bych tušila co googlit a kdo se jí řídí.
Občas mám problém řídit se módními trendy, in mluvou a volit strany, co zrovna letí. Na druhou stranu některým věcem se nevyhnu a působí na mě. Ráda bych byla konzumentem pouze bio produktů a fair trade výrobků, ale musím brát ohled na svůj status nevýděleně činného studenta a odpírat si to, o čem si myslím, že je správné pro mě samou i pro společnost. A tak s menším sebezapřením se stravuji tak, co Lííídl a Billa dá a co peněženka dovolí.



Nehledě na to, že bych v této souvislosti měla zmínit, že jsem tak trochu jídelní snob. Kladu vysoké požadavky na stravovací zařízení a zklamání z některých dlouze překonávám a vůbec zda-li, kdy překonám. V mém rodném městě jsem byla nejednou nemile překvapena a opravdu těžko zde hledat místo, kam zajít na oběd. (Nedivte se. Naposled jsem je v jedné místní restauraci těšila na jejich specialtu dne Zapékané těstoviny s sezónní zeleninou a na stole mi přistály špekofleky s vejcem, školní jídelna hard.) Leda zamířit k nám domů. Vařím zdravě a chutně a možná, možná se brzy pustím do quiche a makronek, pustíme si Piaf a opijeme se vínem (háááá, ze mě bude Francouzka jedna radost).
P.S.: Včera po dlouhém vysedávání a povídání s kamarádkou jsme došly názoru, že bych si měla vzít Francouze. Mimochodem odjakteživ jsem byla na kluky s velkou skobou místo nosu.


Jak mě práva odnaučila prokrastinovat.

18. října 2013 v 20:58 | Hanýžka89
Prokrastinace je moderní slovo, zacházíme s ním velmi objevně, třebaže se jedná o jev více než známý našim předkům, však i moje babička říkala: "Ráno moudřejší večera." Tento posh výraz je častou výmluvou a zároveň snad i civilizační chorobou. Také jsem jí trpívala, ale pak jsem si naordinovala medícínu tísíce sil, někdy ji dávkuji po lžičce, jindy po litrech. Šla jsem studovat práva.
Řekněme si to ale popřádku. Jednou jsem šla za rodiči a prohlásila: "Maminko, tatínku, já chci být právnička." Maminka zamáčla slzu a pronesla: "Haničko a nebyla by pro tebe lepší ta medícína?" (U třetího svého potomka marně hledala nadání a zájem o medicínské vědy a pocit, že bude mít doma lékaře). Tatínek se jen naštvaně ušklíbl a mávl. Ač ani jeden z nich nemá právní vzdělání, mí sourozenci tento handicap naší rodiny svým odpromováním na Právnické fakultě vyřešili. A to je také důvod, proč našim nespadla dolní čelist údivem mého rozhodnutí.


Jako studentka gymnázia jsem občas žila dle hesla Co můžeš udělat dnes, odlož na zítra. A tak se stalo, že úkol z matiky jsem nejdříve plánovala na pozdní noc, poté na brzké ráno (ale ejhle, to už byla naplánovaná fyzika), poté na velkou přestávku a nakonec si jen pamatuju, jak paní profesorka, u níž jsem rozhodně nebyla oblíbená, zapisuje do svého klasifikačního archu k mému jménu pětku. Nebylo tomu tak samozřejmě s vším, například dějepis jsem se učila poctivě a s předstihem, následné jedničky mě pak hřály ve stavu mrazivého ticha při zkoušení z němčiny.
Administrace na mé současné alma mater je ve stavu rozpuku a systém korekvizit, prerekviz a dalších podmínek zpřístňující studium je vybudovánán příkře a přebudováván každou chvíli. Studium na naší škole je dle bismarkovského cukru a biče. I když cukru není mnoho, snad jen pro ty opravdu pilné včelky.
Má vůle je povětšinou poháněna strachem, a to odůvodněným. Většinou dávám všanc celý čas vánoční, jednou i polovinu letních prázdnin a na mém žebřičku hodnot o zkouškovém je na každém stupínku vidina zkoušky a nejhoršího možného zkoušejícího, který na mě nakonec většinou čeká. Dvouhodinové zkoušení a to, že máte i přes úspěšné složení zkoušky na krajíčku a pocit na složení už jen sama sebe, není výjimkou.
Jak vidíte mé léky na prokrastinaci jsou sice léčivé, ale ničí nejen žaludek.

Den volna a krátké myšlenkové bloumání.

16. října 2013 v 20:05 | Hanýžka89
Není nic příjemnějšího než když si uprostřed týdne můžete dát pauzu. Škoda, že to takhle nefunguje ani v pracovním procesu, možná proto si svůj poslední rok jakkési svobody užívám. Od rána jsem si sice užívala leda nekonečných front na úřadě a poště, přesto jsem se těšila až budu moct malinko blogovat, vyrazím s kamarádkou na palačinky a večer snad cvičit (ale možna dnes vynechám, neboť chřipku během vážně nevyléčíte.)
Domnívám se, že kouzlo volných dní spočívá v jejich vzácnosti, vždyť i ekonomie nás učí, že vzácné statky jsou ty nejcennější. Ne, že by mé ostatní (školní) dny byly prozatím nějak extrémně vytěžující, ale jsou poměrně dlouhé a hodiny vyžadují soustředění a některé cestování za hranice naší školy.


Hodnotu vzácnosti jako takové bych vyzvedla i ve světě blogování. Je až paradoxní, že některé blogy mě přestaly tak moc zajímat ve chvíli, kdy autorka přispívala každý den a články pro mě byly v podstatě jednolitá masa a tolik už mě nebraly. Možná, že když z něčeho uděláme rutinu, přestane nás samotné to bavit, což se pak může dopadat i na naše čtenáře. Nevím. Je možné, že jsem právě odkopala moudro, a nebo jen sama sebe ospravedlňuji ze svých leckdy předlouhých blogovacích pauz, přičemž zároveň kopu do vlastních řad, neboť i můj blogovací deníček se může lehce jevit jako jednolitá masa. A co když monotónnost naších výtvorů je právě to, co nazíváme v krásné znělém výrazu náš styl.


Aby se vám tento příspěvek líbil o chlup víc, dávám mu obrázky ružovozlatý nádech. :)

Podzimní nálada do morku kostí.

3. října 2013 v 23:46 | Hanýžka89
Snažím se opět k podzimu nalézt cestu. Cestu pod nohama šustícího barevného listí, horkého čaje s medem a v teplých botách. Pryč jsou časy, kdy jsem si užívala melacholických nálad podzimu, středoškolských "depek" a seriálu Everwood. Nechtěně jsem na toto roční období loni zanevřela a proto je na čase znovu nalézt jeho klady a pozitiva, která projasní dny až slunce opět vyjede na dovolenou za mraky.
V rychlosti mě napadá, že podzim je plný zajímavých akcí, například příští týden startuje Designblok, který bych nerada minula. Baví mě design jako takový od šperků až po nábytek. Dále mě těší, že kavárny a kavárničky opět zařadí do svých nabídek horké čokolády, dýňové latté, první svařená vína, burčáky atd. Alkoholici, kofeinový závisláci a já jakožto příležitostný podporovatel obou skupin, všichni máme pré. Určitě i vám se v hlavě rychle noří upomínky toho, na co se v následujících dnech těšit, klidně se mi s nimi svěřte do komentářů, potěší mě to.
Vytvořila jsem malou koláž toho, o co zajímavého se rozrostla lákadla obchodních domů a co mě zaujalo, potěšilo, vzbudilo ve mně nutkavý pocit "To chciiii."

Kreativni podzim

1. Apple mě mile potěšil krásným Iphone 5S v šampaňské zlaté, považuji jej za krásnou technologickou vychytávku a vkládám je na svůj pomyslný dreamlist věcí, o kterých si nyní můžu nechat opravdu jen zdát.
2. V Topshopu během dnů Palladia budou slevy 20%. Pokud tam máte vyhlídnutý nějaký zajímavý kousek, mohla by vás tato informace potěšit.
3. H&M Home jsem konečně dorazilo a já jsem si tak rozšířila svůj pokoj a naši kuchyň o pár jeho výrobků. Představí se i během Designbloku svou punkovou kolekcí, tak pokud vás někoho zajímá, zkouknout to můžete právě tam, nebo i v obchodě na Příkopech.
4. Sephora mě občas něčím mile překvapí, například tyhle oční stíny mě zaujaly na první pohled, škoda jen, že mám už asi 5 paletek stínů, které mi vydží ještě nějaký ten pátek.
5. Asymetrické sukně na mě v obchodě nejdenou volaly "Kup si mě", ale oddolala jsem. Uvidéme, co bude do budoucna:).


A žili šťastně až do smrti.

26. září 2013 v 19:32 | Hanýžka89
Proplétám se zářijovými dny s učení a vyhlídkami pozkušebních odměn. Jedná se o odměny malé, někdy malicherné vyhlídky a prosté naivní představy přijemně stráveného času s mými milovanými, ať již plánovanými pátečními nákupy dekorací v HM Home a Ikee, večerními návštěvami kina nebo sobotní party. Všechny ty drobné radosti a okamžiky ve mně budí ucházející pocit pohody a klidu a já tak žila delší dobu v domnění své vlastní emocionální stability.


To, že jsem jak obr na hlněných nohou, kterého umí zkosit i drobné setkání s člověkem, které ho už asi nechce nikdy vidět, mi došlo nejspíš včera, když jsem doslova brečela nad rozsypanými musli. Není to přece důvod k pláči, ač to bylo opravdu dobré musli, ořechové s javorovým sirupem z Markse. Rosypané musli je novodobým rozlitým mlékem a ukazatelem toho, že některých slabin jsem se nezbavila a některá bebíčka stále trochu bolí. Lze tvrdit sebevíc, jak nás některé věci nezraňují nebo nemrzí, ale pokud ulpíme pouze na tvrzení a ne snaze o převedení v realitu, nikdy se s tím nesmíříme.
Možná je to off topic, možná se to dotýká věci samé. Ale...říká, že každé ráno bychom se měly strojit tak, jako bychom měly potkat ten den svou nepřítelkyni. Trochu to změním, strojte se tak, jako byste měly potkat toho, kdo vám zlomil srdce.

Proč jsme tak kritičtí vůči kritice?

22. září 2013 v 10:06 | Hanýžka89
Málokdo z nás se umí pochválit a vyzdvihnout adekvátním a nearogantní způsobem své přednosti. Spíše jsme vedeni k tomu umět si podcenit a říct své nedostatky, ale tak proč nás tolik zraňuje a dotýká se tak neurvale naší psýchy kritika druhých? Teď prosím mluvme o normální, slušné kritice a ne o pomlouvání za zády, to bychom spadli do zcela jiné kategorie, kam ani nechceme.
Česká ELLE si zřejmě podle mnohých dovolila hodně, zveřejnila názor v sekci NázoryELLE, ups. Zkrátka a dobře, autoři článku zkritizovali české známé blogy a to si nejspíš dovolili mnohé. Někteří zmiňovaní neumí zřejmě mávnout nad něčím rukou nebo přečíst kritiku s chladnou hlavou a tak se pouští do oblastí zcela nesouvisejících, typu, že šéfredaktorka (není sama autorkou článku) má dítě a proto si zaslouží být slovně lynčována. Vidíte tam alespoň vy nějaké dejme tomu oslí můstek? Pokud ano, prosím vysvětlete mi to. Či snad, že do ELLE názory rozhodně nepatří? Proč by nepatřily, tákají-li se oblasti, kterou se časopis zabývá? Módní blog - móda, tak snad zde je asociace zcela zřejmá.
Pokud máte známý český blog, určitě z toho plynou i výhody, proto by mělo být přijatelnější umět zkousnout i tu méně pozitivní věc a to kritiku. Působení v jakkémkoli věřejném prostoru, internet nevyjímaje, je vystavením se veřejnosti jako takové, nejen svým zarpustilým fanouškům, ale také svým kritikům. Oč neodůvodněná nám kritika připadá, o to víc bychom ji neměli vracet stejným způsobem. Urážka za urážku? Chamurappi přeci nebyl nikdy online, nebo se pletu?

Pozdně večerní.

14. září 2013 v 9:16 | Hanýžka89
Posaďte se, vezměte do jedné ručky horký čaj, domácí limonádu nebo víno, protože to bude na delší povídání.


"Kolem desáté večer v pátek se má chodit pít, ne sedět u stolu a klepat do klávesnice," řekla zasněně a psala dále. Dlouho jsem se vám plně nevěnovala, vím o tom. Mohla bych vám jistojistě slíbit, že už se to nikdy nestane, ale lhala bych si do kapsy. Minulý týden jsem absoluvovala jednu zkoušku a příští pondělí mě čeká další. Jsem v učícím procesu a poprvé za hodně dlouhou dobu se stalo, že mě to učení baví. Závidím všem, kteří si svou školu užívají. Já ani tak ne, vím, že jsou asi školy, co by mě bavily víc, jenže "Proboha, tohle tě, holka, neuživí." Chápu, beru, přijímám. Ten záhadný předmět, do které jsem se ponořila se nazývá Soudní psychiatrie a sexuologie a obzvláště ta druhá část jde do hlavy jedna radost. Dokonce mi ani nečiní takový problém usadit se ke stolu a jet jednu otázku za druhou, jindy je to samé odbíhání, krátké, delší pauzičky, vynechávání některých otázek na později...vždyť víte. Teď je to jiné a doufám, že se to v pondělí projeví a nedostanu okno s přidanou hodnoutou ostudy.
Naštěstí ani při učení se svět nezastavil a já mám i jiné příjemné povinnosti, shlédla už jsem konečně nový film od Woodyho a své reference bych měla raději nechat na později. Jelikož jeho flmy mám ráda, jeho mám ráda, neumím vždy být objektivní a ještě k tomu občas potřebuji odstup od nějakého jeho snímku. Tak je tomu i tentokrát s Jasmíninými slzami. Problém snad tkví v tom, že mi na hlavní postavě nebylo skoro nic sympatické nebo známé, nevím jestli tím trpí i někdo z vás, ale já potřebuji ve filmových hrdinech najít vlastnost, kterou sdílíme, nebo kterou bych aspoň sdílet chtěla.
Na druhou stranu mě nedávno překvapil názorový soulad s Bárou Nesvadbovou. Má k ní poněkud ambivalentní vztah, nelíbí se mi moc její styl psaní, její sloupky jsem nečetla s velkým nadšením a zfilmovanému Bestiáři jsem se měla raději vyhnout, ale při rozhovorech mě často překvapí svými postoji či zážitky. Naposledy se to týkalo jejímu vztahu k vlastnímu tělu, naprosto jsem to chápala, protože ani já jsem nikdy nebyla a asi ani úplně nejsem smířená s určitými partiemi mého těla a byly šasy, kdy jsem i já uvažovala nad jejich chirurugickou úpravou, lépe řečeno zmenšením. A protože se asi pomalu pouštím do oblasti, o které skoro nikdy nemluvím a která je třeba pro čast z vás nepochopitelná, ukončím svúj monolog Marilyniným citátem, že dívky v pubertě ještě nechápu, že jejich nedostatky jsou jejich přednostmi. Tak snad i já už z té své pseudopuberty vyrostu.

Módní óda.

23. srpna 2013 v 19:41 | Hanýžka89
Zatímco se od počátku července plnila koupaliště plavci i neplavci, potichu do módní řetezců vtančila podzimní kolekce plná jak prvků klasických a tradičních, tak prvků neobvyklých.
Balmain a Balenciaga vsází na všechny skrývané rebelky a motorkářky a Stella McCartney zase na naše mužné já. Nová módní vlna s sebou nese netradičí kombinace květinových vzorů a černé kůže, čisté linie a jemné geometrické vzory, pánská saka a kšíltovky k dívčím botám, vrací nás do devadesátek prostřednictvím lacláčů, probouzí zájem mužů díky rafinovaným průstřihům a průsvitným halenkám a v neposlední řadě nám připomene studentské roky díky klasickým sakům, skládaným minisukním a kostkovaným košilím.
Vybrala jsem vám pár věcí, co mě z široké podzimním nabídky zaujaly a zajímá mě i vaše inspirace, vaše wishlisty, vaši oblíbenci.

Autumn wishlist 2013 pořádný
1. Kvalitní make-up, který zabrání vysušování pleti při prvním chladném ránu, a matný bílý lak působí velmi sofistikovaně.
2. Týmové tričko a la Margiela si oblíbilo hodně módních návrhářů.
3. Zvířecí potisky nás ani následující sezónu neopustí, já fandím zebrám a krávám.
4. Burgundy jistě nejenom v mně probouzí asociace na zabarvující se podzimní stromy.
5. Klasická bílá košile v pánském stylu, pro mnou postavu něco nedostižného, přesto stále lákaváho.
6. No a tyhle boty jsem nemohla neukázat.

Nevěděje o sebevědomí.

18. srpna 2013 v 10:46 | Hanýžka89
Jsou věci, s kterými člověk zápasí celý život, někdy to jsou lidé, někdy minulost a skoro vždy jsem sami sobě tím největším protivníkem, my a naše nedostatky. Máme jen jednu zbraň a jeden štít a tím je sebedůvěra, sebevědomí, říkejme tomu, nehledě na psychologické definice, jakoli. Problém je, že ne všichni jsme správně vyzbrojeni.
V naši zemi je poměrně běžné vnímat sebevědomí jako aroganci jak na straně adresátů, tak na straně nositelů. Málokdo odhadne hranice, buď se neumíme pochválit vůbec nebo se naopak vynášíme do oblak a vším na zemi pohrdáme.
Moje sebevědomí je nestálé a když ho nejvíce potřebuji, není k nalezení. A protože to, s čím se tu nyní budu svěřovat, je niterné a naprosto nesexy, odrazující, vybrala jsem si ten nejotevřenější kanál. Ale vážně...klidně to nečtěte, protentokrát pochopím.
Za následující větu by mě lecjaká zástupkyně něžného pohlaví ukamenovala, ale uznejme sami, že zřejmě nejdůležitějším faktorem pro ženské sebevědomí je krása. Já vnímám ženskou krásu poněkud jinak než většina mužů, které znám. Ti ji definují třeba jen hubenou postavou a výrazným make-upem. Avšak bohužel jsme součástí světa, kde hodně štíhlá postava je součástí definice krásy a pro mě neustálý boj, nikdy nekončící výzva, neboť i mou je manipulováno a některé názory na mě mají dopad.
Jistě není od věci získat na situaci i jiný pohled, přeci jen už dávné pořekadlo říká: Někdo má rád holky, někdo zase vdolky. Každému se líbí něco jiného, ani já v svým milostným výběrem vždy nesplňuji mainstream. Jenže kam mizí veškerá rozlišnost, když povětšinou zhubnout je ekvivalentem slova zkrásnět a stavebním kamenem pochvaly?
A jak tak proplouvám mořem vzpomínek při svých leckdy nepochopitelných plavbách za ideálem, míjím i jedno léto, kdy jsem obědvala třeba jeden jogurt denně jen proto, abych si pro někoho připadala "dost dobrá". Dali byste mi za to facku? No nakonec jsem ji dostala a nejednu, první je jasná a druhou mi dal ten příšerný jojo-efekt.
Říká se, že změnit se je otázkou vůle, ale co takhle volní mechanismus zaměřit na to brát se a mít se rád takový/taková, jaký/á jsem???

Každý den není svátek.

17. srpna 2013 v 2:16 | Hanýžka89
Každý den sice není svátek, ale ve čtvrtek jeden byl a byl můj a také to byl jeden z moc pěkných dnů. Řekla bych, že mi krásně vynahradil mé letošní malinko zpackané narozky a i díky supr počasí byl celý takový pozitivní. Sice jsem sem původně už nechtěla dávat dárek, ale nakonec jsem si řekal, proč ne. Mám z nich velkou radost a i proto se s vámi o ně podělím, plus takové příspěvky vždy ráda a s zvědavostí zkouknu.

Dostala jsem sesynchonizované květiny, nezáměrně, takže to bylo celkem úsměvné:)

Úplně jednoduchá trička, příjemné a nadčasové, co se neztratí.

Nedá na ni dopustit žádná beauty blogerka a ani Marianann, tak uvidíme, třeba i u mě způsobí zázraky. Moc děkuji ségře, která mi ji koupila, sama jsem se nekonečné dlouho odhodlávala k jejímu nákupu.

Dobře padnoucí bílé sako, věřím, že nám to spolu bude dobře a dlouho fungovat:)

3D generace.

4. srpna 2013 v 20:42 | Hanýžka89
Dnešní generace je zhýčkaná, značková a logy posedlá, chce vše hned a ideálně v instatní podobě. Jsem jejím hrdým členem. Podlehám všem lákadlům a vymoženostem...jen občas v sobě ztýčím hranice. Občas jsem staromódní.
Rychlost, skoro synonymum dokonalosti, čím jsou technologie rychlejší, tím jsou lepší a dokonalejší. Lehce se nám tato vlastnost promítá do všeho. Rychlá auta, rychlé jídlo, rychlý sex, rychlé studium, rychlý prachy. A ve vší té rychlosti se občas vytrácí smysl.
No, vzpomeňte si na mě až si budete třeba domlouvat rychlý kafe s kámoškou...

16.7.2013

16. července 2013 v 15:08 | Hanýžka89
Je pravda, že klasický deníčkový zápis tady nebyl už roky. Je pravda, že jsem nikdy ani klasické deníky vést neuměla, sice jsem cosi kdysi psala v naději, jak krásně se mi to bude po letech, se slzou v oku a lehký úsměvem na duši, číst, ale takové účinky ony snůšky pubertálního výlevu neměly. Spíše než melancholie mě při jejich četbě jímala zlost z písmem zvěčněných křiv, které na mě byly během studia napáchány, a stud za nepromyšlené a trapné momenty, které jsem sekala, jak Baťa cvičky.
Poslední dva týdny si užívám prázdnin, dělám vše tak, jak jsem si naplánovala a ... líbí se mi to. Ale... možná je to tím, že jsem zvyklá být neustále ve stresu, presu nebo hrozbou studijní matérie, ale cosi ve mně mě stále poněkud brzdí a způsobuje mi malinko výčitky, že bych možná měla být produktivnější atd. Možná je to tím, že moje okolí a nejbližší dlouholetí přátelé jsou malinko jinde než já, jsou už stoprocentně dospělí, řeší zaměstnání, hypotéky, svatby. A já, já se na to ještě necítím, mám před sebou ještě rok studia, zaklepávám, poslední rok, kdy ve mně zbyde ještě kousek nedospělosti. Za chvíli jedu na jednu akci s spolužáky z práv, abych si mimo jiné připomněla, že nejsem v tom levelu sama.

Poslední dobou jsou mým nejoblíbenějším kousek oblečení šortky, střídám jich více, mimo jiné i tyto.

Čím starší jsem tím jednodušší věci se mi líbí, například se nemůžu vynadívat na obyčejné bíle tenisky, když v nich vyrazím do města. Jsem kousek od toho pořídit si boty na běhání k dennímu nošení, takže mě včas zastavte.

Na posledním obrázku můžete vidět můj drsný šátek, protože jsem drsná holka a protože mám super kamarádky, co mi jej daly k narozkám.

Šamponci a šampóny.

10. července 2013 v 9:50 | Hanýžka89
Jedna moje kamarádka teprve před nedávnem objevila můj blog, což není tak šokující zpráva, ono je někdy těžší psát pro ty, které znáte osobně než těm, které právě díky blogu teprve poznáváte. Nicméně můj blog tak trochu shrnula a odprezentovala, že je o všem možném, třeba o šamponech. A já si řekla, proč by ne. Zároveň se mi ve Varech v jedné nekonečné frontě zalíbil jeden šamponek. Dala jsem si tedy jedna a jedna dohromady a uplácala z toho příspěvek.


Řeknu vám, že byly časy, kdy jsem věnovala větší pozornost šampónkům než výběru správného šampónu, a právě na ně nevzpomínám ani já ani mé vlasy v dobrém. Naštěstí jsem za včas pochopila, že pro budoucí správný vývoj bude lepší soustředit se na pečlivý výběr, nenechat se zmámit obalem nebo počáteční vůni, ale upřednostit, co je uvnitř.
Vlasy jsou neodmyslitelnou součástí prvního dojmu z nás, dokáží podtrhnut nebo zcela změnit naší image, takže by o ně mělo být správně postaráno a nejkrásnější vlasy jsou ty zdravé. Já nemůžu říct, který šampon, kondicionér nebo maska je pro vás ten pravý, jen vám můžu poradit, aby jste vyzkoušeli i ty kvalitnější a nepodceňovali svou volbu.
S šampony mám dobré i špatné zkušenosti, s šamponky je to spíše na jedno brdo. Přeji Vám krásný, slunečný, "not bad-hair day"!

První prázdninová.

2. července 2013 v 9:18 | Hanýžka89
Jsou tu konečně zasloužené prázdniny. Předně bych chtěla poděkovat všem těm z vás, co mi drželi u zkoušky palce, protože její opakování dopadlo nakonec výborně a já mám alespoň jednoho strašáka za sebou. Během posledního měsíce jsem prožila své vlastní melodrama plné stresu, vzteku, lítosti, zklamání i radosti a oddechu z úspěchu. O tom, co mi moje škola dává a bere, chci připravit jeden menší rádoby vtipný článek, ale o tom potom.
Prázdniny pro mě začaly jednou menší kocovinou, následným vyspáváním a následnou dívčí párty, která mě velmi bavila. Hlavně mě na ní bavilo i tom, že se nás sešlo hodně a ač půlka z nás už je diplomovaná (ano, já v té půlce nejsem), přišlo mi to, alespoň pro ten moment, že se snad ještě nic tak zásadního úplně nezměnilo.
Prázdniny si, doufám, užiji, ostatně od té doby, co jsem na VŠ si je užívám pokaždé. Pro jistotu jsem si udělala malý seznam toho, co bych během nich chtěla zvládnout. A teď vám ukáži alespoň kousek z něj.

 
 

Reklama