DIARY...

Detox vašeho šatníku.

31. března 2014 v 21:09 | Hanýžka89
S jarem přichází nejen nový vítr do vlasů, ale i do peněžek a touha po prodeji láká na nové garderóby a odklízení zimou omšelých šatů. I já své skříni dopřála tento víkend malý detox ve snaze přivítat jaro s novým štítem. Netřeba si něco nalhávat, našlo se tam toho hodně, pár menších kostilvců, krabice od bot, co na mě někdo sem tam ušil a hned v popředí na prvním ramínku visel zcela nový kabát z ostudy. Jak k takovému člověk přijde, občas sama nevím, možná jsem se někde zmínila o látce a střihu a šikovné ruce krejčíků nelenily. Těžko říct, proč se k tomuto kousku v různých variacích střihu vracím, možná mám tu správnou šíři ramen, ale tím méně již v nich mám sílu jej nosit.
Přichází jaro a otepluje se, zbavte se všech teplých svršků a nenechte si žádné nové vnutit, neb varuji vás před tím, co znám jak vlastní boty, co tlačí a daleko v nich nedojdete.

Neúspěšná herečka.

22. března 2014 v 21:31 | Hanýžka89
Ženy jsou herečky. Co si budeme povídat, do vínku nedostávají jen pozitiva, naopak být ženou může být v některých situacích neskutečným handicapem. Věno ve smyslu děsivé představy porodu, nedostatačného pracovního ohodnocení, nekonečných diet, bolestivých depilací, nesčetněkrát zlomeného srdce, vysokého množství informací přicházejících i posílaných dál, věčných koloběhů péče o svůj vzhled, odpovědnosti za rodinný krb a zvládání tísíce věcí naráz na vás padá hned s prvním nádechem. K všem těmto nevýhodám je třeba hledat opozitum. A tak využíváme tu malou dávku hereckého umu, který má mnohé vyvážit svým skrytým potenciálem. A to ať už v situacích, kdy se snažíme o lepší známku, nižší pokutu nebo získat objekt naší touhy. Hrajeme svou roli dle okolností, někdy jsme tou chytřejší, jindy odpovědnější a v neposlední řadě aktraktivnější. Na každé trafice jsou magazíny s návody, rádoby pomocné scénáře pro amatérské umělkyně. Leckdy nefungují, my samy máme psát své scánaře, dělat jim korekturu, režírovat je a správně zahrát. Je však vhodné poznat chvíli, kdy i herec má sestoupit do publika a ukončit svou estrádu. Přestat hrát, falzifikovat, odhodit kostým a udělat to, co skutečně chce.
Některé role mi nevyšly, nezžila jsem se s předlohou. A abych měla ve svém životě alespoň něco málo z prken, co znamenají svět, zkouším nové kostýmy a masky. Baví mě to. Baví mě červené rtěnky, černé linky, roztrhané džíny, kožené kalhoty, podpatky, velké košile, krajka a výrazné vúně. Jo a taky mě baví říkat, co cítím a co chci. Evidentně touhy a intuice jsou těmi nejlepšími scénaristy a kostyméry, co vám vskutku píší a šijí role na tělo. Takové ty, kdy nemusíte hrát vůbec nic.





Valentýn a Valentýna.

15. února 2014 v 19:31 | Hanýžka89
Den se s dnem sešel a je to čtrnáct dní, co blog zeje prázdnotou. Těžko hledat výmluv, všechny jsem vyčerpala, tak nezbývá nic jiného než přiznat barvu. Poslední dobou mě baví více číst blogy druhých než čímkoli obšťastnit svůj vlastní. Poslední dny jsem se jen učila a s úspěchem a jedničkou zakončila své poslední klasické zkouškové období. A aby toho nebylo málo včera jsem se opila aperolem a vážně nechápu, že mi stačí tak málo, v pivním maratonu bych určitě byla poslední. Achjo.


Za mou poslední zkoušku mi nastole přistála milá odměna v podobě čerstvých květin, od pondělí stále drží a kupodivu nemění barvu ani plášť. Nezvyklý to jev v dnešních vodách.
A u vody zůstaneme. Jsem nejspíše zmasírovaná tím nekonečným množstvím lifestylových blogů, časopisů, dietních mouder a fit tipů. Usínám a budím se s myšlenkami na košťálovou zeleninu a touhou po plochém bříšku. A pak najednou všichni opěvovali zázrak kokosové vody a jeden akční tripack na mě volal "Kupuuuuj!!". Poslechla jsem. Nechutná mi to a stále usínám a budím se v touze, že blahodárné účinky a sexy bříško se dostaví.


A protože stále pracuji na svém unikátním a vymakaném systému trestů a odměn, neodolala jsem dvoum doplňkům, které se sžily s mým šatníkem a snad i s bankovním účtem.


Jinak včéééééra se prý oslavovala láska. Tak doufám, že na ní pořád věříte, ikdyž občas je to s ní jak s duchy.

Komu patří díky.

31. ledna 2014 v 20:47 | Hanýžka89
Již několikrát jsem se opírala o onu do-kamene-třeba-vytesat větu, že pro náš vnitřní klid a štěstí je důležité přestat se porovnávat s okolí. Možná bych však měla odložit majzlík bokem a se svým řemesnickým umem si dát na čas.
Skeptik, jakým já snad zatím nejsem, by vám mohl tvrdit, že člověk může býti tvorem i pomstychtivým, malicherným a ješitným. Může lpět na banalitách a ke své satisfakci potřebuje pokořit druhého, v jeho očích, leckdy bezdůvodně viděného, soupeře. Štěstí může přinést právě ono poměřování a hlavně ten pravý vnitřní mír do duše vnese až prohra, porážka, ponížení druhého. I když prohráva jak kdo že?
Nedávno jsem opět sbírala dechberoucí zkušenosti jak houby po dešti a došla jsem právě k výše uvedenému. Ač mívám obavy, že rostu jen do šířky a zraji jen co se vrásky nad nosem týká, možná…možná že už jsem dál i jinak. Nechci a snad už ani nemůžu se zabývat tím, co bylo před lety, nebo spíše nebylo dle mých představ. A proto mě tolik šokuje, že některé slečny zůstaly sedět alespoň ve svých myslím ve školních škamnám a falzifikují to, co v nich skutečně odehrálo. A právě těmto patří můj dík. Děkuji, že mi dáváte pocit, že já už do nich nepatřím a odnesla jsem si z nich jen to dobré.

Připomínač mého bytí.

12. ledna 2014 v 19:00 | Hanýžka89
Spolu s plynutím prvních lednových dnů s nádechem jarem, pociťuji příchod jara i na mě samou. Myšlenkami v jiných dimenzích, které před dobrým rokem pro mne byly nepředstavitelnou jeskyní chladu a zimy, mě najednou vábí jistým kouzlem a v touze v nich setrvat či je zkoumat i za denního světla špatně slyším alarm a skřípění brzd mé stále příčetné části mozku.
I při mých špatným směrem tíhnoucím myšlenkách se snažím držet ve stanovených kolejích mých předsevzetí. Pro věčné zapomnětlivce web Konec prokrastinace vyrobil malého pomocníka a to TU. Jen vám doporučím, nevyužívejte nápovědy v pravém rohu Doporuč mi něco, neb z legrace jsem se jí proklikávala a u nejvíce šokatního předsevzetí Naučím se dělat deep-th...t, jsem se drobně pousmála a nezkoušela dalších rad. Jen mi samozřejmě nedošlo, že ono doporučené se samo nesmaže, takže v úterý, sedíce za pracovním stolem mi přišla připomínka mých předsevzetí a jako poslední bod TOTO, v tu chvíli se mi to v krku trochu sevřelo a zvedl se mi malinko žaludek. Ale to už je jiná pohádka.
Jinak tedy, sví vlastní předsevzetí plním a nebo se to alespoň snažím.:)

Běh prvních dní.

3. ledna 2014 v 15:47 | Hanýžka89
Tento článek byl psán skutečně za běhu, lépe řečeno mezi 23. a 24. otázkou finančního práva. Musím učení prokládat příjemnější činností a proto jsem zase zabrousila na své stránky, na nichž nemálokdy ulpívají pavučiny a prach. Jak již bylo možno pozorovat, do nového roku jsem si určila mnoho výzev a to, jak je zatím plním, nechtějte znát. Trochu mě straší představa, že následující dva měsíce (a pak průběžně až do září) budu trávit nad studiem a prokládat prací a brzkým vstáváním. Aby mi čas nad méně příjemným ubíhal rychleji, hřeji se představou toho, na co se těšit. Zatím se těším na nastávající plesovou sezonu, alespoň jeden z plesů mého bývalého gymnázia bych ráda navštívila, opila se s přáteli a tančila na Lady Carneva a dále jsem nemńě natěšená na basket, protože moje skvělé kamarádky a jeden skvělý kamarád mi sehnali lístek na CEZ Nymburk, wohoho. Ten dar mě málem dojal k slzám. V některých situacích proudu emocí lze jen marně bránit.


Krátce po Vánocích jsem podnikala s dvěma mými supr-vtipnými děvčaty dámskou jízdu a uvědomila jsem si, jak moc mi chybí časy, kdy jsme spolu chodily do týž baru, pily, co bylo, přespávalo se u nás a vedly se nekonečné rozhovory s vytříbeným humorem. A jak už to tak bývá, v radostném návalu z jejich pžítomnosti jsem jim vyzradila svoje dirty little secret. Chápejte, jediné tajemství, co mám, už vlastně nemám.


V úterý po práci jsem se nenechávala nijak startovat Silvestrem a šla jsem se podívat po slevách. Nijak zvlášť jsem nepodlehla fascinující slevové euforii reklamních toků a koupila jsem si jen to, na co jsem měla zálusk už delší dobu. A na vlastní oči budiž vám potvrzeno, že ani v tomto čerstvém roce nebudu příliš experimentovat s barvami duhy.
A co vy? Pořídili jste si něco nového na sebe nebo jste vyzradili nějaké své tajemství?

Má inspirace mi dáva předsevzetí.

1. ledna 2014 v 14:40 | Hanýžka89
Má inspirace je mi předsevzetím. Věřím heslu, že když něco opravdu chcete, jděte a makejte na tom, pak to dostanete. Nemluvím o drobných pádech a škobrtnutí, s tím se musí počítat. Skutečný problém, s kterým se potýkám (a nejen já), jsou výmluvy, nedostatek motivace a nedůvěra v samu sebe. Chci se s tím poprat a proto si dám do nového roku cíle splnitelné a reálné, né tak nedosažitelné jako můj největší sen z nejmladších let, kdy jsem toužila vzít si Davida Hassehoffa. Smutné není ani tak to, že jsem něco takového chtěla, ale to, že jsem svého přání nedosáhla. Achjo.


1. Budu poctivým studentem. Jak jsem již dříve nadhazovalo s slzou v oku a nepříjemným pocitem kolem žaludku, jsem v posledním ročníku práv a přichází zkoušky nejtěžší studijní a podstatné životní. Nechci je podcenit a musím tomu dát, co jen to půjde.

2. Budu pít více vody. Může se jevit jako malichernost, ale já jsem s pitivem na štíru a čistou kohoutkovou vodu někdy opomíjím ve svém pitném režimu, čímž škodím svému tělu i své peněžence.

3. Navštívím nějaké z krásných zahraničních měst. Není příjemnějšího využití slunného dne než cestováním, objevováním cizích památek a pozorováním jiné kultury.

4. Budu se věnovat svým přátelům, protože jsou mojí druhou rodinou, oporou, zábavou a něčím, o co nechci nikdy přijít. A protože mi toho dávají tolik, je správné jim to vracet.

5. Naučím se brát taková, jaká jsem. Musím se přestat porovnávat s druhými a nalhávat si, že mě to či ono netrápí. I tento rok se budu snažit reálně vidět své šance a možnosti. Zkrátka samu sebe.

6. Znovu objevím svou disciplínu. Cvičení mi pomáhalo proti stresu, přebytečným centimetrům na břiše a nedůvěře. Poslední měsíc na něj nebylo tolik času, zato vymluv bylo hodně. Musím zase najet do známých kolejí a jen tak nevykolejit.

7. Budu se hezky oblékat. Šaty sice nedělají člověka, ale jsou mojí malou terapií a projevem. Více zapracuji na svém stylu a šatníku.

8. Naučím se vyrábět sushi. Tak tady není o čem diskutovat.

9. Budu se více starat o svou pleť. Nikdo z nás nemláde, že? A já nikdy nechci do budoucna botoxové injekce či jiné kosmetické zákroky. Proto, co může udělat dnes, neodkládej na zítra.


Vánoce. Má dáti, dal.

28. prosince 2013 v 12:48 | Hanýžka89
Vánoce
jsou specifickým obdobím před koncem roku, sezóna třpytu a nádechu splněných očekávání. Skutečně krátká sekvence roku, kterou si pozemšťané chtějí prodlužovat, jak to jen jde. Jsou to ty chvíle, kdy vyndáme broušené sklo a zacházíme s ním, jak v rukavičkách, večeříme na harlekýnu po babičce a maminka neustále čekuje barborky na okně, nejlépe hned ráno Štědrého dne, jestli opravdu vykvetla, nejevilo se tomu tak, hubovala vzápětí tatínka, proč je dal do chladu na okno a pak … snítko naděje vzplanulo, přec jen pár kvítků se objevilo a radosti, jak na Starém bělidle, třeba se přeci jen vdám!


Zároveň se jedná i o chvíle intenzivní a leckdy bezmyšlenkovitého utrácení, nesmyslných půjček a finančního chybování. Radujeme se z materiálních i imateriálních skutečností, prožíváme dávání i braní. I já dávala a dostávala a pak jsem se i zamyslela!! A na to pozor! Zkusme do příštích Vánoc utrácet i trochu s myšlenkou na ty méně šťastné. Vykašleme se na předsevzetí typu zhubnu, ale dejme si pomůžu.
Děkuji Ježíškovi za všechny dárky, ale myslím, že jsem si je ani nezasloužila.

Pomikuláššký pokec.

6. prosince 2013 v 19:16 | Hanýžka89
Blogování mě doprovází na mé cestě právnickou fakultou, v mnohých těžkých časech mě umělo podržet a v těch šťastných za mě sdělilo a sdílelo radost. Jsme za poslední křižovatkou a čeká nás ještě pár met. Až dojdeme do finále (doufejme), nevím, jestli spolu ještě zůstaneme. Do svého virtuálního deníčku jsem připíchla, napsala a vložila mnohé, obecně známé i niterné. Tenhle týden jsem snad poprvé za celou jeho existenci uvažovala nad jeho koncem. Poté jsem se podívala na jeho pozadí a zjistila, že sem někteří čtenáři stále chodí a rozhodla jsem myšlenku na jeho eutanazii na čas opustit.
V poslední době se událo pár věcí a já se s vámi o některé podělím nyní, o jiné později. Minulý víkend jsem strávila na nemocničním lůžku a zavinila to víceméně banalita a já si znovu uvědomila, jak moc důležité je to, jak se k svému tělu chováme a čím jej živíme. Považuji za určitý paradox to, že zrovna mně to není poslední roky vůbec lhostejné, přesto i drobný výkyv typu ignorace poškozeného obalu vám může vyvolat nečekanou a trochu děsící reakci. Ale mám smysl pro osvětu a proto, vás upozorňuji, ať si všímate i drobných vad i na jinak kvalitních potravinách a neriskujete. Během týdne jsem stihla mnohé a také už pár dní mám zvláštní pocit kolem žaludku, což znamená, že jsem se buď nemocná nebo jsem se zamilovala, ani jedno v mém případě není dobré. A protože přeci jen jsem si vědoma příznaků a příčin obojího, tuším, že to bude to druhé. DOPRČIČ. Doufejme, že to samo přejde, neboť, jak jsem zmiňovala výše, má cesta fakultou je před posledními zastávkami a nerada, ale opravdu nerada bych ji nějak přerušila za nežádoucího chování vůči mladému!!! profesorovi.
Moji rodičové o mě mají poslední dobou asi trochu obavy a rozhodli se, že je přehluší tím, že mě vykrmí. Takže Mikuláš byl letos opravdu milostiv.
Snědené na fotce chybí a pistácie jsem zapomněla v kuchyni:)

Je láska slepá?

13. listopadu 2013 v 19:55 | Hanýžka89
"Bylo to na jednu noc,
taková noční hygiena,
jak prášek na nemoc.
Vždyť to nic neznamená.
Jenom na jednu noc,
to není, jak to vypadá.
Kamarádská výpomoc, znáš to...nálada."
Mandrage

Jedním mým volitelným seminářem, za kterým vyjíždím každé úterní odpoledne směr Jinonice, je Proměny intimity a lásky ve 20. století. Vězte, že předmět není natolik poutavý, jak by se dle názvu mohlo zdát. Šedivá je teorie, zelený strom praxe. Zakončení spočívá v ročníkové práci, kterou bych ráda nazvala Slepota lásky. Je láska skutečné slepá a pokud ano, co je příčinou tohoto handicapu. Psala bych dlouze, hloubavě až by mi hardisc počítače byl málo. Jenže, došla bych kdy vůbec závěru, a pokud ano, byl by nestranný? Téma považuji za na výsost nosné, ale unese i můj vyučují to, jak jej pojmu?
Jsem přísná a kritická vůči druhým, vidím ostře a jasně ostatní, mlhavě již samu sebe. Občas kritizuji, všichni to děláme, protože prostě nepochopím, proč někdo dobrovolně postupuje ponížení nevěrou, bitím, psychickým týráním, když ten, kdo tak jedná, mu nedosahuje ani po kotníky. O to ponižující prozření nastává u mě samé, mých chyb a mylných tahů. Když pochopíte, že ten, v mylném domnění a snad v hormonálním oparu, Hlava otevřená a Charakter sám, je jen velký kecal, pozér a je mu zatěžko nevidět sebe na prvním místě a vlastně v§bec nevidět jen sám sebe. Poučená do budoucna? Ani nápad.
Může se stát i vám. Sdílíte stůl s Nejmenovým (od věše jmenovaného, osoba odlišná), který mluví k svým kamarádům o své EX-(na sex?)-přítelkyni: "Rozhodně ji nechci zpátky, ta prošla všema postelema, ale tak vo.edu jí,"(pochopitelně). Zatímco vám se mezitím v hlavě rýsuje bukolický obrázek, jak byste spolu jednou mohli prožít lásku, že ani Nicholas Sparkse by ji neuměl dostatečně vykreslit. Co když láska není jen slepá, ale je i hluchá?

Na oko dobrý.

4. listopadu 2013 v 22:47 | Hanýžka89
Pan Nohavica v jedné své písni uznal, že oko, marná věc, oko je velký zvědavec. S rozpustilým rozmachem blogujících davů si i ono oko přijde na své. Vím, co říkám, jsem polapená v téže síti, v níž není ok k úniku. Při volných chvílích se kochám krásnými outfity, stylovými interiéry a lahodně vypadajícími obědy druhých, kteří je na různých komunikačních vlnách nabízí svým čtenářům, followerům a dalším lifestylovým stalkerům. My, recipienti na opačné straně monitoru sedící, Ipady v pažích dřímající a chytré telefony žhavící, koukáme a sem tam malinko, ale tak nějak lidsky malinko, závidíme.
Všechno nám voní internetovou novotou, ale opak je prastarou pravdou. Vždyť i Kropáčkovi věděli, že klepání na prázdné prkýnko v Novákových vzbudí palčivou otázku: "...že voni zase maj řízky, to už je potřetí tenhle tejden!" A věřím, že i prapraprapředci se domnívali, že pazourek druhého je ostřejší a bytejnější. Sakryš. A kdyby mohli, na instagramu by to porovnali, svůj pak v určitém světle a filtru vylepšili a kolegům ukázali.
Dělalo se to tak a dělat se to bude dál. Ukazujeme sami sebe a svůj život v lepším světle, pod různými filtry a to blyštivé pozlátko pak představujeme druhým. V jasných barvách popisujeme studijní a pracovní úspěchy, procházíme se v trendy oblečení ideálně zavěšeni za rámě záviděníhodné polovičky. A když to není, lež a příkasy budiž nám po ruce. Občas to postrádá smysl. Stane se. "Nemůžeš jít na ples sama, jak by to vypadalo? Co řeknou lidi?!" Berme život s nadsázkou, nikdo není dokonalý a občas přiznejme pravdu. Není nic smutnější než ti, co lží a jak obrázek v drahém rámu žijí. Není to totiž originál, pouhá replika.
A přízračně, pár obrázku. Snad to bude dobrý, na oko.




Babica - hadrrrr.

23. října 2013 v 20:15 | Hanýžka89
Podleháte dietní a jídelním trendům? Kdyby před mnou někdo minulý rok zmínil Paleo stravu, asi bych se domnívala, že se přeřekl a více bych to neřešila. Kdyby to někdo udělal před půlrokem, už bych tušila co googlit a kdo se jí řídí.
Občas mám problém řídit se módními trendy, in mluvou a volit strany, co zrovna letí. Na druhou stranu některým věcem se nevyhnu a působí na mě. Ráda bych byla konzumentem pouze bio produktů a fair trade výrobků, ale musím brát ohled na svůj status nevýděleně činného studenta a odpírat si to, o čem si myslím, že je správné pro mě samou i pro společnost. A tak s menším sebezapřením se stravuji tak, co Lííídl a Billa dá a co peněženka dovolí.



Nehledě na to, že bych v této souvislosti měla zmínit, že jsem tak trochu jídelní snob. Kladu vysoké požadavky na stravovací zařízení a zklamání z některých dlouze překonávám a vůbec zda-li, kdy překonám. V mém rodném městě jsem byla nejednou nemile překvapena a opravdu těžko zde hledat místo, kam zajít na oběd. (Nedivte se. Naposled jsem je v jedné místní restauraci těšila na jejich specialtu dne Zapékané těstoviny s sezónní zeleninou a na stole mi přistály špekofleky s vejcem, školní jídelna hard.) Leda zamířit k nám domů. Vařím zdravě a chutně a možná, možná se brzy pustím do quiche a makronek, pustíme si Piaf a opijeme se vínem (háááá, ze mě bude Francouzka jedna radost).
P.S.: Včera po dlouhém vysedávání a povídání s kamarádkou jsme došly názoru, že bych si měla vzít Francouze. Mimochodem odjakteživ jsem byla na kluky s velkou skobou místo nosu.


Jak mě práva odnaučila prokrastinovat.

18. října 2013 v 20:58 | Hanýžka89
Prokrastinace je moderní slovo, zacházíme s ním velmi objevně, třebaže se jedná o jev více než známý našim předkům, však i moje babička říkala: "Ráno moudřejší večera." Tento posh výraz je častou výmluvou a zároveň snad i civilizační chorobou. Také jsem jí trpívala, ale pak jsem si naordinovala medícínu tísíce sil, někdy ji dávkuji po lžičce, jindy po litrech. Šla jsem studovat práva.
Řekněme si to ale popřádku. Jednou jsem šla za rodiči a prohlásila: "Maminko, tatínku, já chci být právnička." Maminka zamáčla slzu a pronesla: "Haničko a nebyla by pro tebe lepší ta medícína?" (U třetího svého potomka marně hledala nadání a zájem o medicínské vědy a pocit, že bude mít doma lékaře). Tatínek se jen naštvaně ušklíbl a mávl. Ač ani jeden z nich nemá právní vzdělání, mí sourozenci tento handicap naší rodiny svým odpromováním na Právnické fakultě vyřešili. A to je také důvod, proč našim nespadla dolní čelist údivem mého rozhodnutí.


Jako studentka gymnázia jsem občas žila dle hesla Co můžeš udělat dnes, odlož na zítra. A tak se stalo, že úkol z matiky jsem nejdříve plánovala na pozdní noc, poté na brzké ráno (ale ejhle, to už byla naplánovaná fyzika), poté na velkou přestávku a nakonec si jen pamatuju, jak paní profesorka, u níž jsem rozhodně nebyla oblíbená, zapisuje do svého klasifikačního archu k mému jménu pětku. Nebylo tomu tak samozřejmě s vším, například dějepis jsem se učila poctivě a s předstihem, následné jedničky mě pak hřály ve stavu mrazivého ticha při zkoušení z němčiny.
Administrace na mé současné alma mater je ve stavu rozpuku a systém korekvizit, prerekviz a dalších podmínek zpřístňující studium je vybudovánán příkře a přebudováván každou chvíli. Studium na naší škole je dle bismarkovského cukru a biče. I když cukru není mnoho, snad jen pro ty opravdu pilné včelky.
Má vůle je povětšinou poháněna strachem, a to odůvodněným. Většinou dávám všanc celý čas vánoční, jednou i polovinu letních prázdnin a na mém žebřičku hodnot o zkouškovém je na každém stupínku vidina zkoušky a nejhoršího možného zkoušejícího, který na mě nakonec většinou čeká. Dvouhodinové zkoušení a to, že máte i přes úspěšné složení zkoušky na krajíčku a pocit na složení už jen sama sebe, není výjimkou.
Jak vidíte mé léky na prokrastinaci jsou sice léčivé, ale ničí nejen žaludek.

Den volna a krátké myšlenkové bloumání.

16. října 2013 v 20:05 | Hanýžka89
Není nic příjemnějšího než když si uprostřed týdne můžete dát pauzu. Škoda, že to takhle nefunguje ani v pracovním procesu, možná proto si svůj poslední rok jakkési svobody užívám. Od rána jsem si sice užívala leda nekonečných front na úřadě a poště, přesto jsem se těšila až budu moct malinko blogovat, vyrazím s kamarádkou na palačinky a večer snad cvičit (ale možna dnes vynechám, neboť chřipku během vážně nevyléčíte.)
Domnívám se, že kouzlo volných dní spočívá v jejich vzácnosti, vždyť i ekonomie nás učí, že vzácné statky jsou ty nejcennější. Ne, že by mé ostatní (školní) dny byly prozatím nějak extrémně vytěžující, ale jsou poměrně dlouhé a hodiny vyžadují soustředění a některé cestování za hranice naší školy.


Hodnotu vzácnosti jako takové bych vyzvedla i ve světě blogování. Je až paradoxní, že některé blogy mě přestaly tak moc zajímat ve chvíli, kdy autorka přispívala každý den a články pro mě byly v podstatě jednolitá masa a tolik už mě nebraly. Možná, že když z něčeho uděláme rutinu, přestane nás samotné to bavit, což se pak může dopadat i na naše čtenáře. Nevím. Je možné, že jsem právě odkopala moudro, a nebo jen sama sebe ospravedlňuji ze svých leckdy předlouhých blogovacích pauz, přičemž zároveň kopu do vlastních řad, neboť i můj blogovací deníček se může lehce jevit jako jednolitá masa. A co když monotónnost naších výtvorů je právě to, co nazíváme v krásné znělém výrazu náš styl.


Aby se vám tento příspěvek líbil o chlup víc, dávám mu obrázky ružovozlatý nádech. :)

Podzimní nálada do morku kostí.

3. října 2013 v 23:46 | Hanýžka89
Snažím se opět k podzimu nalézt cestu. Cestu pod nohama šustícího barevného listí, horkého čaje s medem a v teplých botách. Pryč jsou časy, kdy jsem si užívala melacholických nálad podzimu, středoškolských "depek" a seriálu Everwood. Nechtěně jsem na toto roční období loni zanevřela a proto je na čase znovu nalézt jeho klady a pozitiva, která projasní dny až slunce opět vyjede na dovolenou za mraky.
V rychlosti mě napadá, že podzim je plný zajímavých akcí, například příští týden startuje Designblok, který bych nerada minula. Baví mě design jako takový od šperků až po nábytek. Dále mě těší, že kavárny a kavárničky opět zařadí do svých nabídek horké čokolády, dýňové latté, první svařená vína, burčáky atd. Alkoholici, kofeinový závisláci a já jakožto příležitostný podporovatel obou skupin, všichni máme pré. Určitě i vám se v hlavě rychle noří upomínky toho, na co se v následujících dnech těšit, klidně se mi s nimi svěřte do komentářů, potěší mě to.
Vytvořila jsem malou koláž toho, o co zajímavého se rozrostla lákadla obchodních domů a co mě zaujalo, potěšilo, vzbudilo ve mně nutkavý pocit "To chciiii."

Kreativni podzim

1. Apple mě mile potěšil krásným Iphone 5S v šampaňské zlaté, považuji jej za krásnou technologickou vychytávku a vkládám je na svůj pomyslný dreamlist věcí, o kterých si nyní můžu nechat opravdu jen zdát.
2. V Topshopu během dnů Palladia budou slevy 20%. Pokud tam máte vyhlídnutý nějaký zajímavý kousek, mohla by vás tato informace potěšit.
3. H&M Home jsem konečně dorazilo a já jsem si tak rozšířila svůj pokoj a naši kuchyň o pár jeho výrobků. Představí se i během Designbloku svou punkovou kolekcí, tak pokud vás někoho zajímá, zkouknout to můžete právě tam, nebo i v obchodě na Příkopech.
4. Sephora mě občas něčím mile překvapí, například tyhle oční stíny mě zaujaly na první pohled, škoda jen, že mám už asi 5 paletek stínů, které mi vydží ještě nějaký ten pátek.
5. Asymetrické sukně na mě v obchodě nejdenou volaly "Kup si mě", ale oddolala jsem. Uvidéme, co bude do budoucna:).


 
 

Reklama