Hvězdné momenty

18. června 2018 v 21:28 | Hanyzka89 |  ...w_o_r_k...
Na jeho stole vedle mosazné sochy spravedlnosti (se zavázanýma očima) stojí menší chromovaný astroláb. Lehce pohne jedním kruhem. "Vidíš, jak má jedna malá změna vliv na vše ostatní. Akce vyvolává reakci." Připadám si, jak na hodině fyziky s profesorem, který je starší víc než kterýkoliv jiný, co mě kdy učil. Nevím, jak moc tady jde o fyziku, ale chemie je v tom určitě. Chemie a možná taky trochu literatura, protože o něčem podobném jsem zatím jen četla a vždy mi taková próza přišla na hony vzdálená realitě, alespoň té mojí.
Učit se je pro danou situaci zcela zásadní. Učím se v tom chodit a učím se to vydýchat. Kdo jsem a co se přesně děje? Kde je morálka? Snad ve zlatém kroužku na jeho levém prsteníčku. Kde je norma? Snad v pomyslném běhu čísel, v našich rodných listech.
Čekám na to, až zase řekne, že jsem mladá. Možná jsem, ale i dost stará na to, abych poznala, co se děje i s vědomím toho, že není nic pravdy na tom, že pokud něco vážně chceme, celý vesmír se spojí, aby se nám to splnilo. Přesto tu banální myšlenku vyslovím nahlas. Přesně ty naivní věci, co říkám, kterým vlastně sama nevěřím, mě činí v jeho očích ještě dětinštější, než jsem. Nechci říct, že nám hvězdy nepřály, protože to se říká na konci, který nechci činit zatím blízkým nebo hmatatelným. I když ve vzduchu je, právě díky téhle příměsi se ho učím vydýchávat. Konec, kdy jeho stín už přišel rovnou v začátku.

Navíc hvězdy mi nepřály už dříve. V momentě, kdy jsem to tehdy řekla, se někde ve vesmíru hned dvě zhmotnily a brzo budou zdobit klopu a baret vínové barvy. Zatímco ten on fyzicky sílí, ego roste, vzpomínky na mě slábnou a zcela mizí. Po cínovém vojáčkovi zbylo v popelu jen malé srdíčko.

Přestanu se soustředit na astroláb a přisunu se o něco blíž k jeho majiteli. Je to správné, je to fér? Asi ne, tak díky Bohu, že je ta spravedlnost slepá.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama