Neuvážlivě odpovědná osoba

17. března 2018 v 21:51 | Hanyzka89 |  DIARY...
Když jsem se narodila, veškerou odpovědnost měli mí rodiče. Nad celým mým životem, z velké části nad jeho budoucností a úplně zcela nad jeho přítomností. Dali mi jméno a domov, jídlo, postýlku, suché oblečení, první botičky a ještě před mým narozením i mé sourozence. Jenže jak jsem rostla, stárla a sílila, museli mi kousek po kousíčku dávat i tu odpovědnost. A pak najednou už jsem tu nad sebou samou měla celou a já si k ní začala přimíchvat i tu za ně, protože v rovnováze sil, zatímco ty mé rostou, jejich slábnou.
Odpovědní se nerodíme, odpovědní se stáváme. Je to nedílná součást dospělosti, od níž nelze utéct. Jsou to vrásky a šediny, jsou to strie a složenky, jsou to schůzky a nákupní seznamy, jsou to deadliny a živé květiny v obýváku a nakonec ódy na bestarostnost.
Někdo možná stárne rychleji nebo by alespoň chtěl. Pamatuji si spolužačku, co už ve čtrnácti měla plné diáře poznámek a fosforeskujících lepítek, něco jako Ashley Olsen v tom filmu Jeden den v New Yorku (díky, za připomenutí názvu, ČSFD!). Každopádně jsem nechápala, jak je to možné, já měla něco napsanýho leda na ruce nebo na rubu sešitu, což se občas ukázalo jako nedostatečný ukazatel (díky i Vám, paní profesorko, za tu pětku z nesplněného úkolu!). Ale musím přiznat, přišlo mi to trochu zajímavý, ikdyž to byla možná ze spolužaččiny strany jedna velká hra a póza.
Už jsem dospělá a plně odpovědná za sebe a do jisté míry i za ty, za něž mohu. Mám jeden omlazující krém, schůzky s kadeřnicí na dobarvení odrostů, malé rýhy v pasu a na vnější straně stehen, trvalé příkazy z účtu, papírek s "banány, mlíko, máslo, šťáva", 3 odevzdaná rozhodnutí tento týden, cypřiš, dračenu a nakonec i tenhle článek. S diářem to ale pořád neumím, nezvládám ho využít a priori, ale a posteriori v něm mám lístky z divadla, kina, pařížského metra a londýnského vlaku. Jo! A teď v něm mám nově poznámku: "Slzy způsobené krájením cibule mají jiné složení než slzy způsobené bolestí, ty mají totiž navíc utišující účinky."
Možná, že jednou částí celistvosti odpovědnosti je i ta zodpovědnost za její případné trhliny. Ha! Se cítím jak Kierkegaard 21. století.
 


Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. března 2018 v 22:28 | Reagovat

Popravdě, přesně před rokem jsem odhodila jeden z mých balvanů.
Pořád budu synkova matka, ale už nemusím řešit, jestli se s někým porval, někoho urazil...
Už nemusím žehlit jeho průšvihy, které jsem žehlila na tajňačku, aby on nevěděl, že mu to projde...
A doufám, že jsem mu dostatečně ukázala, že agresivita nic neřeší, že je lepší se nadechnout, pak počkat a nadechnout se ještě jednou...
Já odpovědnost nikdy nechtěla a rozhodování jsem nechávala na ostatních.
V roli matky to ale nejde. Alespoň prvních 18 let :-)
Ještě rok se slečinkou a osm a půl s tou nejmladší...
Ufff :-)

2 hanyzka89 hanyzka89 | 17. března 2018 v 23:13 | Reagovat

[1]: Moc děkuji za reakci a za pohled z druhé strany, té rodičovské. Věřím, že syn Vám je vděčný, ikdyž vděčnost stejně jako odpovědnost také přichází postupně a možná ještě o chlup později, takže spíš teprve vděčný bude. Přeju hodně sil se slečnami, ale věřím, že s takovýmhle přístupem a pohledem, jaký máte, z nich už teď rostou milé a uvědomnělé osobnosti :-)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. března 2018 v 10:01 | Reagovat

Moc hezký článek..!

[1]: Já jsem už za vodou, Druhorozený oslavil osmnáctiny v únorů, je ho Odpovědnost se bohužel ještě někde toulá... :-D

4 Ráďa Ráďa | 5. dubna 2018 v 14:07 | Reagovat

Skvěle napsáno!!

5 hanyzka89 hanyzka89 | 6. dubna 2018 v 19:20 | Reagovat

[4]: Oooo, děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama