Květen 2017

I'm so old for ...

28. května 2017 v 22:28 | Hanyzka89 |  DIARY...
Čím víc se blíží 30.květen, tím víc se mi svírá žaludek. Věřím, že v tom nejsem sama, že od určitého věku každý bilancuje nad tím, je-li tam, kde chtěl být. A také věřím, že každého děsí nějaká konkrétní čislovka. Už nejsem dítě, pání, už to bude deset let, co jsem ofiko dospělá a to jsem si ještě nestihla vytetovat Don't grow up, it's a trap...vlastně jsem si nestihla vytetovat vůbec nic. Přesto se mi toho pod kůži za těch deset let zarylo strašně moc.
Uplynulé tři dny byly moc fajn, možná mi byly odměnou za můj menší čtvrteční kolaps. Rozhodla jsem se sem dát pár hezky barevných fotek a taky jeden z dárků. Několikrát jsem si říkala, že už jsem žádné dárky dávat nebudu. Přesto si připustím jednu výjimku. Přeci jen každého z nás tvoří nejen ty velké věci a netíží jen ty velké otázky, ale můžeme se zajímat i o drobnosti, přesně tím vytváříme tu rovnováhu v nás.







Haters gonna hate.

3. května 2017 v 15:04 | Hanyzka89 |  DIARY...
Středa odpoledne. Jakožto správný ekolog mám v kanceláři rozsvíceno a přitemněnými závěsy se marně snaží prodrat venkovní sluníčko. Čumím naprosto tupě do stížnosti, usnesení, proti kterému směřuje, a do třech typů komentářů. Dělám, že je vše v nejlepším pořádku, že mi nevadí, že jsem se přehmátla a vzala si tu prošlou colu zero místo nové a ani nakyslé mléko v kafi, co by porazilo i krávu. Ostatně si tak sama poslední dobou připadám. Vesele lajkuju všechny miminka, svatby a zasnoubení, dělám, jak jsem ze všeho na větvi, ikdyž se cítím, jak kdyby pode mnou jedna praskala.
Všechno je přeci v naprostým pořádku! Dělám strašně nadějnou kariéru v justici a jednou určitě napíšu bestseller. Ha. Až na to, že možná ne. Což si nepřipouštím, jakože á la právě teď. Sice přestávám na instagramu sledovat blogerky přesně ve chvíli, kdy oznámí, že jsou v tom, a trochu už mi dochází vtipné odpovědi na narážky mámy, že která má kamarádka z dětství čeká miminko, ale vím, že právě tohle právě teď nechci. Vím to, ale nebaví mě o tom přesvědčovat ostatní.
Jdu vylít to zkyslý kafe s nadějí, že dneska v práci také nebudu už dlouho kysnout.
Směju se svým deníkům z puberty a to i přesto, že jsem od doby jejich sepsání dospěla jen v tom směru, že piju víno a účet za telefon nemusím hradit z kapesného, kterému se však můj plat nebezpečně podobá. Mou nejvetší oporou jsou mí přátelé. Jsou úžasní, hlavně tehdy, když se smějou mým vtipům. Úžasnost některých z nich trochu pokulhávala, když pod heslem Už na něj zapomeň! mě přiměli zřídit si Tinder. (Nebojte, trvalo to jen týden.) Tato šikovná aplikace mi k mé radosti poskytla velmi zajímavou nabídku. Nejprve mého ženatého spolužáka z UJAKu, který nedávno ohlásil radostný příchod potomka, potom postupně všechny spolužáky z práv, kteří měli ten hromadný sex na horách ve třeťáku s holkou, která nosila šortky kratší než mé kalhotky. A nosila k nim bílé kozačky!! Jóó a nakonec tam byl týpek s heslem, že úspěch se neodpouští a že lva nezajímá, co žere ovce, z čehož je jasný, že tenhle Vám do života přinese jen nabídku na opravdu výhodnou pojistnou smlouvu a žádost o deset kontaktů.
Vždycky jsem balila kluky na humor…. Tím se to možná celý vysvětluje!