Leden 2017

Všude dobře...doma nejlíp.

21. ledna 2017 v 23:42 | Hanýžka89 |  Já, já, jenom já
Od prvního ledna mi opět funguje sledování návštěvnosti a mě to možná donutí s blogem trochu hejbnout. Budu strašně produktivní a tento víkend přidám až dva články! Ano, ano, kvantita vpřed. Snad to zvládnete.
Nejradši bych si hned v úvodu postěžovala, jak jsem se asi přecenila...a taky, že o víkendu můj mozek jezdí na dovolenou a nemám sílu psát cokoli kreativního, ale vlastně to říkat ani nemusím, kvalita textu to řekne za mě.
Jak dobře víte, home decor jsem vždycky platonicky milovala, naše láska však zatím nedošla ke skutečnému naplnění, neboť nemá možnost její plné realizace v rámci vlastního bydlení. Musím si tedy vystačit jen s pár metry čtverečními v hranicích pokoje, dvou, a fantazii živit na stránkách pinterest. Nemyslím si, že se jedná o čistě povrchní věc, každému by se mělo líbit v místě, kam se denně večer z práce vrací, kde odpočívá, usíná a probouzí se. Navíc jsem té až banálně romantické představy, že tím, že prostor kolem sebe sami sobě upravíme, vdechneme mu část nás, tím bychom se tam měli cítit dobře nejen my, ale i ti, co za námi přichází a mají nás rádi.
Pro mě je nejjednodušší dozdobovat bílý prostor, na něm vše lépe vynikne a nemůže se stát, že by se vám s bílou cokoli tlouklo či působilo až moc násilně. Navíc díky bílé vypadá prostředí čistší a opticky větší. Za nejideálnější považuji začít se zelení a ideálně nenáročnou, sama se svou nedbalou péčí bojuji. Feng shui prý moc nepodporuje velké množství kaktusů, já s tím úplně nesouhlasím, podle mě do jakéhokoli interiéru krásně zapadnou. Krom bambilionu polštářků a svíček mou slabinou jsou ještě tzn. coffee-table books. Není to žádná vysoká literatura, to ví každý, jsou spíše zdrojem inspirace než duševní potravou, přesto se těším z každé nově koupené či z každé, kterou dostanu.



(hra: Najdi tři rozdíly)
Hodně jsem si oblíbila H&M Home, moje peněženka s ním trochu podvádí Zaru. Pokud jsem si někdy vyhlídla něco na zahraničních blozích, nemusela jsem ani dlouho čekat a za nedlouho jsem právě tam objevila obdobu, která mé představy uspokojila.
Pokud jsem vás svým článkem uspala, přeji dobrou noc.

Novoroční předsevzetí.

1. ledna 2017 v 15:00 | Hanýžka89
Nová rok, nová Já. Nemyslím si, že je to takhle úplně jednoduché a snadné. Usínat jako jeden člověk a probudit se jako druhý. Nejsme postavy románu, kterým je předurčen jasný počet stránek. Na všem je třeba pracovat, a třebaže nejsem zastáncem masového čehokoli, stanovit sám sobě cíl, třeba i skrytý pod názvem předsevzetí, není špatný nápad.
Mým předsevzetím je NEUBLIŽOVAT. A protože jsem odjaktěživ byla na osnovy, větvení a psaní v bodech, i mé předsevzetí skrývá mnoho podmnožin a bodů a větví se napříčím mým budoucím žitím.
A) Neubližovat druhým.
Zní to strašně banálně a připadám si jak při psaní článku Blesku pro ženy či jiné podobné rubriky. Možná, že trochu přeskakuji a možná jsem měla dát B) před A), ale já si zvolila tuto cestu. Né nadarmo se říká, že se máme k druhým chovat tím způsobem, jaký od nich sami vyžadujeme. Záměrně nikomu neškodit, snažit se vžít se do jejich situace a obecně pochopit, že nikdo nemá život jak obrázek, ikdyž se ten dojem snaží pomocí sociálních sítích vytvářet. Nehledejme za vším skrytý záměr a snažme se v druhých hledat jen to dobré.
B) Neubližovat sobě samé.
1. Svému tělu. Pod tímto bodem se skrývá nezměrné množství veličen. Počínaje od správné životosprávy, přes pohyb ve zdravé míře, zodpovědnost za svůj sexuální život, péči o pleť, vlasy, zuby a zdraví všeobecně. Najít správnou míru tohoto úkolu je podle mě velmi těžké, nepřehánět a zároveň nepodceňovat, nebýt posedlý sám sebou, ale přesto žít zdravě a chovat se ke svému tělu odpovědně a v pokoře tomu, že máme jen jeden život a jedno zdraví.
2. Své mysli. Tenhle úkol je pro mě osobně nejtěžším a doufám, že ho dokážu splnit. Souvisí se vším výše uvedeným a vše propojuje. Neumím si jasně poručit koho mít ráda a koho přestat mít ráda. A nemyslím si, že lze někoho z našeho života vymazat rychlým mávnutím kouzelnou hůlkou či lusknutím prstu. Bohužel však někdy některým lidem v našem srdci a myšlenkách vyhradíme až velký prostor, o který oni vlastně nikdy nežádali a na nás je se s tím smířit a pochopit to. A to někdy xakru bolí. Vzpomínky nevymažeme, jsou součástí nás a pomohly našemu vývoji, stávají se z nich naše zkušenosti. Nesmíme se však na ně upínat a měnit jejich skutečný význam. I něšťastná láska musí jednou skončit. Pochopila jsem, že se z toho stínu, co mi zůstal, nevypíšu ani nevybrečím, nevypovídám ani nevyzpívám. Ale budu hledat ty světlejší zítřky, které mi ho pomohou zmenšit. Budu na tom pracovat a jestli jste ve stejné situaci, buďte mými kolegy a pracujte na tom také.