Prosinec 2016

Šťasné a veselé

23. prosince 2016 v 22:51 | Hanýžka89 |  DIARY...
Chtěla bych každému jednomu z vás popřát krásné svátky!!
Čím jsem starší, tím víc pohrdám materiálnem spojeným s Vánocemi. Líbí se mi upřímná dětská radost z dárků a jejich víra v to, že jim je nadělil Ježíšek. O tom žádná a tak to má být. Méně však už chápu dospělá přání o předražené boty nebo kabelku. Mám všechno, nepotřebuji nic nového a je mi vlastně jedno, bude-li zítra pod stromečkem balíček s mým jménem. O to přece vůbec nejde. Jsme dospělí a máme sakradobře vědět, že kouzlo a krása Vánoc je v něčem jiném. Buďme na sebe hodní, važme si toho, co máme a přejme druhým jen to dobré. Chtějme, nejen o Vánocích, žít v lásce, víře a pokoře.


Předvánoční

3. prosince 2016 v 20:31 | Hanýžka89 |  DIARY...

Zítra zapálíme druhou svíčku na věnci, posuneme se blíže magickým Vánocům, k víře v zázraky a opětovnému narození Ježíška. Vánoce vždy byly mým nejoblíbenějším obdobím. Vůně cukroví a jehličí, zapálení svíčky a prskavky, malé jiskřičky nadějí a toužebných přání. Jako dítě jsem opravdu věřila, že v podvečer Štědrého dne vstoupí oknem v obývacím pokoji nadpozemská bytost, která skutečně ocení a ohodnotí mé chování během roku.



Když jsem přestala věřit kouzlu Vánoc, začala jsem věřit v lásku. V ryzí a nesobeckou lásku, kdy chvíle bez druhého jsou tak dlouhé, že si je můžete zblízka prohlédnout a potěžkat. Ztráta téhle víry byla nesmírně bolestivá. Postupné zjištění, že vztahy nevznikají na přání a láska nechodí do života jak denní tisk do schránky, na jehož přední straně tkví titulek SAMOTA! Nenajdete v ní více, než do ní sami přinesete!
Každý z nás by měl pořád v něco věřit, ačkoli je to čím dál tím těžší. V rámci adventu se máme alespoň trochu postít, něčeho se na čas vzdát. Možná by bylo dobře, vzdát se trochy ironie a pesimismu. Ano, když nebudeme v nic věřit, nedojdeme nikdy ke krutému prozření, ale s největší pravděpodobností si nic nevychutnáme a skutečně neprožijeme.