Kopii si nikdo nekoupí

4. září 2016 v 16:33 | Hanýžka89 |  DIARY...
Včera jsem před spaním udělala malý a po dlouhé době zasloužený zápis do papírového deníčku. Byl a je jen pro mě, taková upomínka a předsevzetí, které už nechci nosit v hlavě a přenechám ho malému bločku. S radostí.
Někdy je to neskutečně těžké jít směrem, který jsme si stanovili. Plnit předsevzetí a přetrhávat cílové pásky. Někdy to skřípe a chce se vám vybočit, jít už prošlapanou cestičkou někoho jiného nebo se nechat vést a jiným navigovat.
Jasně jsem si stanovila, že nebudu skákat z okna, když skáčou jiní, ale na tento svůj požadavek si často vzpomenu až, když stojím na parapetu nebo ještě hůř, když dopadám na chodník. Protože ono je to někdy až neskutečně těžký nepřebírat modely a hledat na všechno vlastní odpovědi. A taky…nejsem hrdinka filmu, co čistí svou auru každé úterky a čtvrtky na józe, a když už to nezabírá, rozloží svou jogínskou podložku někde v Nepálu, nebo ještě líp, v Tibetu a spolu se svou aurou čistí a zachraňuje rovnou celý svět.
Je to nelehký úkol psát sám a neopisovat. Navíc neznáte ještě všechny postavy a charaktery, které se vám do příběhu zamotají, kdy z něj zmizí a v které kapitole se znovu objeví. Přesto však je důležité zůstat aspoň ve svém vlastním příběhu hlavním hrdinou, už tím jste originální, i bez jogínské podložky.
 


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 4. září 2016 v 17:21 | Reagovat

Moc pěkně napsané, naprosto s tebou souhlasím!
Ono je to zároveň těžké, vybočovat a být sám za sebe, jak v životě, tak třeba tady na blogu. Je to přeci jen mnohem těžší cesta a je jen na nás, jestli to všechno ustojíme.
Vždycky je jednoduché "povozit se" s ostatními a být za vodou...ale k čemu by to potom bylo?..

2 m. m. | E-mail | Web | 4. září 2016 v 19:16 | Reagovat

Zrovna se potýkám s podobnou snahou dělat si věci sama za sebe. Nikdy jsem neměla pocit, že by to bylo něco, co se budu muset učit, ale pokud jde o blog, jela jsem několik let za určitým snem, o němž jsem si teď konečně přiznala, že se prostě konat nebude, alespoň ne takovým způsobem, jakým se koná jiným a jak jsem si to vysnila. Je třeba zvolnit, poslouchat vlastní srdce a naprosto se odříznout od toho, co jak dělají ostatní. Jinak má člověk pořád tendence se srovnávat.

3 hanyzka89 hanyzka89 | Web | 4. září 2016 v 19:31 | Reagovat

[1]: Moc děkuji za reakci :-)
Ten příměř k blogování mě ze začátku úplně nenapadl,  takže je to pro mě podnětné a souhlasím s tím. Upčímně od té doby, co mě začalo blogování zase bavit, respektive, co jsem začala psát články podobného typu a přestala přidávat fotky, mi ubyli čtenáři, mainstream je jinde, ale na druhou stranu, mám ze své práce větší radost a reakce blízkého okolí jsou mnohem pozitivnější :-)

4 hanyzka89 hanyzka89 | Web | 4. září 2016 v 19:39 | Reagovat

[2]: Moc děkuji za komentář!
Já věřím, že naše přání se nám někdy vyplní právě proto, aby se nám mohla splnit jiná. Pokud tě blogování baví právě tím způsobem, jakým ho děláš, je to samo o sobě uspokojicí a naplňující.
Jinak tuším, kam asi míříš a úpřímně bych chtěla říct, že mě právě řada blogerek, kterým se tedy plní "možná jejich sny" prostřednictvím blogování, přestala bavit. Mám jen pár svých "stálic" z ČR.
Držím palce, ať tě blogování stále baví a jdeš si svou cestou :-) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama