Září 2016

Kopii si nikdo nekoupí

4. září 2016 v 16:33 | Hanýžka89 |  DIARY...
Včera jsem před spaním udělala malý a po dlouhé době zasloužený zápis do papírového deníčku. Byl a je jen pro mě, taková upomínka a předsevzetí, které už nechci nosit v hlavě a přenechám ho malému bločku. S radostí.
Někdy je to neskutečně těžké jít směrem, který jsme si stanovili. Plnit předsevzetí a přetrhávat cílové pásky. Někdy to skřípe a chce se vám vybočit, jít už prošlapanou cestičkou někoho jiného nebo se nechat vést a jiným navigovat.
Jasně jsem si stanovila, že nebudu skákat z okna, když skáčou jiní, ale na tento svůj požadavek si často vzpomenu až, když stojím na parapetu nebo ještě hůř, když dopadám na chodník. Protože ono je to někdy až neskutečně těžký nepřebírat modely a hledat na všechno vlastní odpovědi. A taky…nejsem hrdinka filmu, co čistí svou auru každé úterky a čtvrtky na józe, a když už to nezabírá, rozloží svou jogínskou podložku někde v Nepálu, nebo ještě líp, v Tibetu a spolu se svou aurou čistí a zachraňuje rovnou celý svět.
Je to nelehký úkol psát sám a neopisovat. Navíc neznáte ještě všechny postavy a charaktery, které se vám do příběhu zamotají, kdy z něj zmizí a v které kapitole se znovu objeví. Přesto však je důležité zůstat aspoň ve svém vlastním příběhu hlavním hrdinou, už tím jste originální, i bez jogínské podložky.