Celý svět u nohou

10. srpna 2016 v 17:16 | Hanyzka89 |  ...w_o_r_k...
"Dobrou chuť," řekla jsem při svém ostrém hodu pondělní svíčkovou se šesti ve středu v půl deváté. Talíř přistál na protější straně chodby a střepy původně nesoucí jeho obsah lemovaly vchodové dveře. Uhnul mu bez mrknutí oka, nedivil se, ale já jo. Překvapilo mě, kam až doletěl, čekala jsem, že ho možná zastaví už ta zeď, kterou ON mezi nás dva postavil. Přehlížela jsem dostatečně dlouho jeho lži a zbabělé úskoky, kterými utíkal od svých nevěr, a doufala, že s každým přivřením očí odeberu jednu z cihel oné zdi, ale místo toho jsem jednoho dne do ní sama narazila v plné rychlosti.
Nikdy jsme nic neměli, ale přijde mi, že ta jeho poslední vzala všechno, jen ten odér jejího sladkého parfému na mém povlečení byl neodstranitelným. Byl prvním krokem přicházející změny, od které možné poprvé nebude utíkat na cestu, ktera ho vrátí zpátky ke mně. Sama jsem mu tou cestou šla tolikrát naproti, že jsem v jejím prachu zadupala svou veškerou důstojnost.
K dvacátýmčtvrtým narozeninám mi dal plyšovou zeměkouli s přáním, že mi patří celý svět. O dva roky později do mého světa kopl, když mu překážel při jeho přesunu na gauč. Pak jsem po NĚM mrštila přesládlým polštářem a peřinou, díky nimž mi všechno zhořklo. Od té doby jsem ležela sama na holé matraci a koukala na strop, na který jsme kdysi dávno společně namalovaly hvězdy. Pořád tam byly, ale barva zeslábla a mně docházelo, že brzo zhasnou úplně. Kdyby alespoň jedna padala, chytila bych ji hned u konzole a mým přáním by bylo vrátit čas.

Poslední týdny jsme už spolu nemluvili vůbec, stojící vzduch jen občas prořízl další kus hozeného porcelánu, ironická poznámka a samozřejmě pachové stopy vanilky a cedru, které jsem potají zanesla ta, díky níž byl můj svět zhroucený a zaprášený za televizním stolkem. Poslední večer jsem ho vytáhla, na pět minut objala a následné ráno mu ho vrazila do náruče při odchodu ze dveří. Nestála jsem o svět, o jehož stavu za mě budou rozhodovat jiní. Takovému je vždy správný čas říct sbohem!
 


Komentáře

1 Sylvee Sylvee | Web | 11. srpna 2016 v 14:37 | Reagovat

Perfektně napsaný. S jednáním nelze než souhlasit, tak to někdy chodí....

2 bonneris bonneris | Web | 25. září 2016 v 23:00 | Reagovat

To znám. Nejhorší je když se nemůžeš zbavit pachu tý druhý a třeba i chceš zapomenout ale nemůžeš. Když ten přiblblej parfém cejtíš i z trenýrek pohozených na zemi, který byl línej uklidit... A pak kolem tebe projde někdo kdo má stejnej parfém a říkáš si jestli to nebyla náhodou ona nebo jestli má ty milenky dvě, protože tu jednu už znáš... Cítím s tebou. Pošli ho k čertu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama