Cesta je cíl.

19. června 2016 v 9:58 | Hanýžka89 |  DIARY...
Cestou do práce se mnou cestuje chaos. Vlastně je se mnou stále, tenhle můj vděčný parťák, kamarád do deště i do období sucha. Změť myšlenek, která nikdy nezmizí a pevně bydlí v mé hlavě.
Obcházím záhony růží uprostřed jinak nerůžového Václaváku a v duchu si odůvodňuji, proč si musím koupit ty strašně předražené šaty, které jsem si včera rezervovala. Sluší mi. Jsou nadčasové. Hodí se na lepší příležitosti. Snad někdy budou ty lepší příležitosti, lepší potencionální partneři, lepší zítřky. Zkrátka ten kup se vyplatí.
Možná by se mi vyplatily i nějaké krásné střevíčky na jehlách, lesklé a do špičky. Nic kýčovitého, elegantní, co prodlouží nohu, zrychlí tep a značně zpomalí krok. Jako nosí jeho bývalá přítelkyně. Možná, že tím, že v takových nechodím a nikdy jsem nechodila, jsem ušla svému šťastnému vztahu a pošlapala svoje příležitosti.
Evidentně i ta má změť myšlenek má nějaký řád, parta s jednotlivými bytovými jednotkami, jedním z těch největších je 3+kk plná pochybností, že já nejsem dost dobrá a že chyba je a bude vždycky ve mně. Nějakým způsobem. Tenhle byt má nafukovací stěny a tak tam stále přibývá nájemníků a za prapůvodní pronájem vděčím nejspíš asi mé mámě. A možná i za celý tenhle kvartýr, dala mu základy. Ale i tak ji miluju, je to moje máma!!
Snažím se kupovat nám do kanceláře čerstvé květiny, dělat prostor kolem sebe hezčí. Aby se mi v něm líbilo o poupě víc. Když vybírám ty nejsympatičtější chryzantény, zvažuji i koupi čokoládového mléka ke snídani. Ne, čokoládové mlíko, ne. Budu tlustá a je to strašně sladký. Beru čistý kefír. Po minutě se vracím pro to mlíko. Žijeme jen jednou, což. Druhou rukou k němu beru 7days croissant a moje boky žalují. Při dávání jídla na pokladní pás se sama sebe ptám, proč mé nákupy, jsou stejné, jako když 12letej kluk zůstane sám doma. Měla bych nakupovat dospěle. Mouku, mléko, vejce. Paní za mnou vyskládá pomalu plynoucí pogumovanou cestu k pokladně cukr, mléko a vejce. Koukám na to a pak na ni. V jejím výrazu tváře čtu dospělost. Ona kouká na můj nákup a pak na mě, v mém pohledu vidí výčitky. Mně to ale nevadí, uvolním jim nějaký ten pokoj nebo zase přifouknu stěny nějakého z bytů.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama