Ta druhá

17. května 2016 v 9:31 | Hanyzka89 |  DIARY...
Při hodinách tělocviku jsme se rozdělily na dvě řady, vpředu byly ty vyšší slečny a v druhý lajně ty menší. Obě byly od největší po nejmenší. Moje pozice se v průběhu osmi let značně měnila, z prvních míst první řady jsem se posunula až do druhé a hlavně její druhé půlky. A pak začalo rozpočítávání. A pak třeba basket ve stylu Kam míč, tam dav.
V životě se také občas rozpočítáváme a začínáme u sebe. První. Vždy jsme ta první a pak je ta druhá. Ta druhá je vždycky druhá a je jedno, jestli ona je ta milenka, ta manželka, ta kamarádka. Něco s ní nedobrovolně sdílíme a bere nám to, respektive ho. A taky ji nemůže už nějak z principu mít rády. Prostě ne a kdo říká, že jo, tak kecá.
Možná by bylo vhodné a priori odstranit ten kámen úrazu a to jsou nevěrní muži, ale ona nevěra má mnoho podob a tak úplně to nejde. A taky se mi vybavuje jedna vzpomínka. Před dvěma lety mi jeden mladý muž řekl (pokud si to čte, tak Tě zdravím), že všichni muži jsou nevěrní a že tak to prostě je. Já jsem mu na to jen odvětila: "Hmmm, tak to je skvělý!" a spolkla jsem svůj vztek a s ním i svůj stud, protože jsem se s ním chtěla vyspat (a znova "Ahoj"). No a možná měl v nějakém směru pravdu, že nikoho nemůže vlastnit, nemůžeme ovládat jeho myšlenky a touhy, když to je můj výklad, on jen řekl, že všichni prostě podvádí a já ses tím mám smířit. Zkrátka je to tak, že duši nejde vlastnit, jenom pronajmout.
Tak muže jsme si vyřešili a teď ty ženy. Ty druhé ženy. Chceme je vždycky vidět v horším světle, v tom nejhorším, jako ty zlé a zoufalé, co ho nutí, aby je měl rád, co nám kradou čas s ním a on je vlastně jimi do celé té situace vtlačen a v podstatě znásilňován proti své vůli. Protože je to zatraceně, ale zatraceně strašně moc těžké připustit, že nejsem ta jedna jediná, co má rád.
První mě napadá, jak ho oslovuje, jak mu asi říká, když jsou spolu sami. Stejně jako já? A směje se jeho vtipům nebo říká ona vůbec nějaké vtipy? Stejně jako já. Má taky ráda Woodyho Allena? Tancuje u gramofonu? Čím se voní a co poslouchá, když jí je smutno? A líbí se mu na ní to, co na mě nebo naopak má rád, že není jako já?
Jenže vás nezajímá pravda nebo ta odpověď sama o sobě, ve všech hlavně hledáte tu stejnou nadhodnotu, že to není takové jako s Vámi a že je mu to nic nepřináší, jeho to v podstatě otravuje. No a na takovýchto párátkách a špejličkách chcete stavět mrakodrapy a nosné haly. Proč? Aby co nejdříve spadly, při prvním zafoukání větru, při jeho prvním telefonátu s tou druhou, první objevené smsce nebo náhodném setkání. Proč? Protože jeho vážně nikdo k ničemu nenutí, on tu druhou má totiž taky nějakým způsobem rád.
Hlavní je i to, že nikdy neznáte dobu aspirace Vaší role a ani té její. Nevíte, kdy se z kamarádky stane milenka, z milenky manželka a z manželky kamarádka. Existuje sice zákon o přeměnách společností, ale nikde není uzákoněna přeměna rolí.
A protože nic nevíme jistě a někdy prostě nic nezmůžeme, musíme si zvyknout na to, že první nerovná se jediná.

…. Zajímalo by mě, co by na mé články říkal náš profesor češtiny z gymplu. Jednou mi na sloh napsal: "Myšlenka zajímavá, ale neunesla si ji. Nutno více promyslet." A taky nás nutil, ať si připravujeme kostru a obsah toho, co píšeme, dopředu. Nikdy jsem ani jedno nedělala. A na té mé práci tady, na té mé dosavadní aktivitě…je to znát.
 


Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 17. května 2016 v 18:33 | Reagovat

Opět parádní článk - těším se na knížku :-)!!!!!

2 hanyzka89 hanyzka89 | Web | 17. května 2016 v 19:15 | Reagovat

[1]: Já se obávám, že mou jedinou cílovou skupinou budou mí příbuzní :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama