Prchavost...

27. května 2016 v 22:55 | Hanyzka89 |  DIARY...
Momenty a touhy jsou prý prchavé, O obojím bych mohla hovořit dlouze a hloubavě, jen o tom druhém pěje Sagvan. Kdyby tak šlo některé momenty zachytit, skutečně zachytit od sklenic od okurek, hermeticky uzavřít a otevřít v ty nejosamělejší momenty. Najednou by Vás to vtáhlo zpět a znovu byste měli šanci prožívat ty nádherné a naplněné okamžiky. Pomíjivost je někdy až skličují, ačkoli pro mě i tak trochu jedna trvalost.
Blíží se doba mých narozenin a já ohledně toho dne bývám hodně přecitlivělá. Nevím přesně, kdy to všechno začalo a proč, ale funguje to tak zkrátka léta. Moje přání se mění rok od roku a mnohá z nich se mi plní, za to děkuji. Nepovažuji změnu svých priorit za zcela bagatelní. Mezi další příčky se mi tam pomalu ale jistě vměstnává budoucí touha složení justičních zkoušek či možná úvaha nad rigorózní prací. Zatímco mé v dávných dobách vytoužené přání šťastného partnerského vztahu skoro zmizelo, no opravdu téměř zcela, drží se možná jen nožičkou jednoho písmene.
Já si ten lustr pověsím, jako jsem sama složila postel a komodu, nalakovala dveře, navrtala police, vybílila a sešroubovala noční stolek. K čemu by mi jinak byly ikeácké návody a internet. Musím se všechno naučit zvládat sama, v páru si připadám nahraditelná… paní na úklid, čínou s sebou a pornem na internetu. A proto se mi tak příčí marketingové tahy a proklamace vztahu, dvě za cenu jednoho. Ok, beru, ale nekoukejte na mě hloupě, když si ty dvě latté dám místo oběda. A ano, jistě, bude s sebou. A samo sebou, že si je dám sama.
Snědla jsem pár jahod a rozpustila si ve vodě hořčík, takovou tu tabletu, jak jich koupíte v lídlu dvacet za dvacku, aby mě v noci nebudily křeče, ale zůstalo jen u nočních můr. S obojím však prožívám celý následující den. A den na to, už zase dobrý, vyprchá to, ta bolest, ten strach.
Strach se rodí přece z nevědomosti, bojíme se, že nevíme, jak co bude. Jak se s danou situací vyrovnáme. Strach je přece to zlé dvojče naděje, nechtěný partner, odraz v zamlženém zrcadle. Kde zmizí naděje, odnese se sebou i strach. Kde s určitostí víme, tam se není čeho bát, tam už není, v co doufat.

Už nerostu, jen stárnu. A mezi má narozeninová přání dále vměsnávám vůli něčeho dosáhnout, dosáhnout mého lepšího já a taky…nějaké ty krásné a prchavé momenty, nějaké ty nádherné a naplněné okamžiky.
 


Komentáře

1 Zuzka Zuzka | 29. května 2016 v 15:43 | Reagovat

Jako je to trapný tě tady pořád vychvalovat,ale nemůžu jinak!!! ;-)

2 hanyzka89 hanyzka89 | Web | 29. května 2016 v 21:55 | Reagovat

[1]: Tyyyyjo, úplně se dmu pýchou, děkujiiii :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama