Prosincové zamyšlení

13. prosince 2015 v 18:51 | Hanýžka89 |  DIARY...
Možná proto, že se blíží Vánoce, možná proto, že prostě chci...
Otisk v měkkém, čerstvě napadaném poprašku. Šmouha na zápraží. Řasa na líčku. Zanecháváme za sebou stopy, ve zhmotněné podobě i ideální. Kde jsme a kde působíme, na koho a jak. A věříme, že naše činy mají význam, že po akci přijde reakce a nebudeme zapomenuti.
A jak si tak vesele idealizuji druhé i snad i samu sebe, podporuji se ve své víře, že žádný vztah není bezcenný, že nelze druhého smazat z našeho života jak mávnutím kouzelného proutku. A čím víc v sobě živím tuto myšlenku, tím víc nevycházím z údivu, jak to jiní zvládají.

Jenže ono to zřejmě není chybné řešení. Náš život by se měl posouvat dál a dál a měli bychom umět rozpoznat to, kdy koho a co násilím vlečeme za námi. I z pár milých vzpomínek se může naší vinou stát břemeno, které nám brání poznat nové. Občas je možná v pořádku uvědomit si, že vzpomínky, kterých se vzdáváme, jsou ničím proti těm, které získáme. Jen je třeba dobře odhadnout míru možných ztrát.
A protože se stále občas trochu neorientuji a ztrácím, jak tato slova v překladu mých původních pisatelských záměrů, přeji si k Vánocům konečně mít ten správný nadhled.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama