Říjen 2015

První meta, druhá meta,...

25. října 2015 v 11:57 | Hanyzka89 |  DIARY...
Chtě nechtě jsem se ocitla ve věku, v němž řada mých vrstevníků balancuje nad dalšími životními posuny a skoky. Během léta se mi doslova zaplavil facebook svatebními fotografiemi z řad mých spolužaček z práv a fotografiemi novorozenců, naopak zase z řad mých spolužaček z gymplu a ze základní školy. Neslyším žádný tikot hodin, nechci být tlačena níkým a ničím. Znám ty, jež podobnému tlaku podlehly a jednou se vzbudily a zjistily, jak moc jsou svým životem zklamány. Jenže ve čtyřiceti už se hůře hledá to. co mělo být ve dvaceti.
Za čtrnáct dní mě čeká ročníkový sraz. Nevím, jestli cílem těchto srazů je opravdu jen v dobrém zavzpomínat na to, jací jsme byli, prolítnout a zasmát se nad našimi směšnými účesy, baculatými tvářemi a příšerným módním vkusem, a nebo se předvést. Ukázat, kam jsme to za těch pár let dotáhli, kdo vystudoval nejtěžší školy, získal nejtéženější titul, vzal si nejkrásnějšího partnera a má nejůžasnější práci. A nejspíš pokud nesplňujete vše dohromady, nemáte se vůbec čím chlubit.
Jenže a ale. Matně vím o svých spolužácích, ostřeji o svých přátelích. Nejsme takoví. Nejsem už vůbec taková a nebojím se to přiznat sobě i okolí. Nepřipadám si méněcenně proto, že ještě nevím, koho si vezmu a kolik budu mít dětí, co je má vysněná kariéra. Ale vím, že když si budu hrát na něco, co nejsem, když ani svým nejlepším přátelům nedokážu přiznat pravdu a budu se jen hloupě předvádět, dobře mi nebude. Nechci náběh na neurózu stejně tak moc, jako nechci cítit výše zmiňovaný tlak.
Možná, že kdybychom všichni pořád neměli pocit, že něco nestíháme, že nám něco utíká, lépe bychom si užívali toho, co je teď. MLÁDÍ!!! Cenná komunita, která se určitě později nesežene!! Tím neříkám, že nemáme jít za svými sny, naopak, ale z vlastní vnitřní vůle a touhy a ne z pocitu, koho tím předběhneme nebo se mu pomstíme.

Moje nejoblíbenější mozek vypínající činnost posledních měsíců - sledování youtuberek.

Holka TAG

4. října 2015 v 15:37 | Hanyzka89 |  DIARY...
Blogerky prý hýbou módním světem, obsazují první řady na přehlídkových molech a dělají reklamu skoro na všechno od žvýkaček přes prací prášek až k Cideru Strongbow. Pokud jste dospělým a máte kritické vnímání, chápete, že se občas jedná o očividnou reklamu a nemáte nijak zvláštní potřebu ji podléhat. Na druhou stranu současná masa čtenářek není pouze a jen dospělá a tak může věřit, že ten předražený čaj s mlíkem a želé kuličkama, co pije a vřele doporučuje jejich patnáctiletá vrstevnice je skutečné zdravý. V tom jediném možná shledávám negativa svodobného blogerského světa. Protože na druhou stranu mě blogy a blogerky neskutečné baví. Je to jak nonstop vycházející módní magazín plný inspirace a krásných obrázků a plus zadarmo!!!! I konkrétní tištěné časopisy ve snaze zvýšení prodeje odkazují na internet a obsazují své stránky internetovými celeritkami, jak jsem si mimojiné potvrdila koupí posledního Cosmopolitanu.
Tenhle článek ale nemá být uštěpačný ani lítostivý ani kritizující. Naopak mou prapůvodní snahou bylo napsat konečně něco veselého, holčičího a možná hravého? Třeba o tom, jak se těším na podzimním módu, jak si všude zkouším klouboky a kožešinévé límce, jak se raduji z konečně zkrácených vlasů a nových vzorků od Kiehls.


Pro rozptýlení svých myšlenkových pochodů a zachování zdravého rozumu jsem se letos rozhodla kupovat vánoční dárky s předstihem, sice nechápu kde na ně vezmu, ale to se nějak pořeší. Takže konečně se ode mě moji blízcí dočkají dárků, které si zaslouží. A já sama budu požadovat spoustu knížek, které jasně uvedu v seznamu. Protože psané slovo má nadčasový význam, nesmrtelnost a také proto, že mně často docházejí slova a potřebuji procvičit mozek, ruku i jazyk. Jako třeba nyní. :-)