Březen 2015

Pro spravení oka

29. března 2015 v 18:40 | Hanýžka89 |  Kolem a kolem...
Venku je sychravo, vyměnila jsem kávu za horký čaj, a to já jen výjimečně, a nechávám se okouzlit a inspirovat. Každý módní návrhář je, podle mého názoru, umělcem, jehož umění motivuje jiné a to tak, aby se ho dostávalo nejen bohatým sběratelům, ale aby bylo dostupné i většině. Móda je uměním běžného dne. Styl se může lehce stát naším vyjádřením a dotváří naši sebeprezentaci. Pracujme na něm a hrajme si s ním.
Ráda bych vám, k příležitosti svého již nevyhnutelného proslovu, představila Leonie. Krásnou, usměvavou a, jak jinak, stylovou blogerkou, která si prostě a a jednoduše užívá oné módní hry, materiály, barvy, délka a samozřejmě její dokonalé nohy tvoří oku lahodící kombinace, na které se nelze vynadívat.



Masky šašků profil krášlí, v divadle dní herci zvláštní.

21. března 2015 v 21:22 | Hanýžka89 |  DIARY...
Osobně se domnívám, že jedna z nejtěžší výzev, která nás v životě potká, je výzva Být dobrým člověkem. Není stanoveno přesné datum ba ani skutek, kdy a kterým ji naplníme. Je to neskutečné nejistá cesta a nepříliš zábavné dobrodružství, nota bene, na jejích křižovatkách chybí ukazatele. Nejsou jasné směrovky a nikde, žádný nápis, který by neonově rozsvítil BINGO. A tak musíme zapojit naše vlastní GPSky a kompasy s názvem svědomí a vědomí. Jejich švýcarsko-hodinkový mechanismus však může čas od času vykazovat jistou poruchovost a taky, jak který model má jak kterou kvalitu. A tak všechno je nejisté a relativní. Je to holt úděl.


.....Tak si tak říkám, když se čtu, jak to s mnou může někdo ještě vydržet. Ponechám to na Vaší vlastní rozvaze a úsudku a mezitím Vám poděkuji, že jste stále s mnou, při mně a už tomu tak bude šest let. Což je neskutečné, tenhle blog se mě drží víc jak má láska k Redgarovi a je to snad i šťastnější a to i přes velký rozchod v loňském roce. Ach, ty vzpomínky.
Kamarádka mě nabádala, že by si ráda na mém blogu přečetla článek o kosmetických oblíbencích či svatých grálech, ale uznejte sami, nejsem kosmetický guru, nemám dokonale nalíčenou tvářičku a moc neexperimentuji. Když něco funguje, koupím si to znova, ale když na to nemám nebo to nemají, sáhnu jinam. Tak to je a proto si myslím, že tuto parketu nechám těm blogerkám, které na ni skutečně umí tančit, třeba jako LINDA.
Jinak přišlo jaro a jsem za to strašně vděčná, nejoblíbenější období roku, hledím na něj pozitivně a doufám, že budu mít o trochu víc energie a chuť do života, protože přesně to je to, co hledám u druhých a ráda bych to druhým poskytla. A tak, kdyby někdo z vás hledal lék na energii, doporučuji koupit si krásnou kytičku, dát si kapučíno od Zdendy, projít se po Náplavce a krmit labutě, kterým to sežerou holuby, pít víno, něco upéct, jít si zatancovat nebo do kina na nějakou příšernost. Já pár věcí z tohot seznamu dělám a fungují zatím.


Poznej svého blogera...pokud o to stojíš, poku za to stojí...

14. března 2015 v 22:07 | Hanýžka89 |  Já, já, jenom já
Podle mě mě znáte více než je třeba, přesto jsem velký fanda všech dotazníků, nejsou-li telefonické za účelem zlepšení kvality služeb supermarketů, a o každé blogerce se ráda dozvím co nejvíc. Baví mě zjišťovat, že v některých situacích a pocitech nejsem sama a vlastně shrňme to, jsem zvědavá. Jste-li zvědaví stejně, pokračujte. Nejste-li, nedělejte to.



Být ženou.

8. března 2015 v 21:48 | Hanýžka89
Právě teď a tady to řeknu. Ženy jsou užasné. Jasně, někdy to jsou pomlouvačný potvory, jedovatý zmije a sobecký mrchy, ale jsou skvělý, protože i všechny tyto vlastnosti umí občasně potlačit, bláznivě se zamilovat, propadnout mateřským instinktům a srdečně vás obejmout. A děkuji za to, že jsem v zemi a vychována tak, že můžu být přesně takovou ženou, jakou chci, s takovým vzděláním, jaké chci, a využívat těch práv, kterých se mi zlíbí. Je to skvělé a jsem za to vděčná.
V pondělí jsem čelila tváří tvář názoru, že ženy by měly nosit burku, podstoupit ženskou obřízku a ideálně chodit několik kroků za mužem. Takový projev ega a zahořklosti mi nestál za ofenzivu. A tak děkuji i za muže kolem mě, v různých věkových kategorích, kteří netrpí žádnými mindráky a záští, která by jim způsobila takovéto diskriminační pojstoje.
A teď vážně nevážně. S příchodem prvních teplých dní a po pár krásně strávených odpoledních se mi dostavila jakési nová energie do života a cítím se prostě nějak líp. Ťuk, ťuk. A protože dneska slavím spolu s milionem dalších žen svátek, probouzí se ve mně pocit, že bych se měla řádně obdarovat. A pomine to, že no money - no funny, ikdyž je to taková poměrně těžko překonatelná překážka. Jistě mám přání nematariální a ty mám převážně a na prvním místě především. Věřím, že ty nejlepší věci v životě nejsou ke koupi. Vím to, ale takové nenastylizujete do pohledného wishlistu, takové nosím jen ve svém srdci a hlavě a nemám chuť je sdílet, jsou až moc osobní, intimní, niterné. Zkrátka jsou moje. Takže pojďme se vést na vlně materiálna, pro mě více méně nedostupného, ale třeba si založím prasátko a něco z toho si vážně dopřeji.


make a wish

1. Kvalitní hydratační krém na obličej. Nejsem žádná hydra, ale sušenka jsem slušná. Však ctím pravidlo: Pořád lepší sušenka než suchar! Těžko přetěžko hledám krém, co se mnou vydrží čtyři roční období, cesty sem a tam, párty a nepravidelný pitný režim. Zkouškou ohněm neprojde lecjaký, proto zkusím tento od Kiehl's dle vzoru holek z Victoria Secret a kosmetických redaktor. Protože komu už důvěřovat, když ne jim?
2. Agent Provacateur mě slušně provokuje úžasnými kousky, ale zas mě hodí do klidu jejich cena. Naštěstí Háemko se taky jednou zasnažilo a nahodilo udičku, na kterou se chytne nejedna rybička módních vod. Za celkem sympatickou cenu nabízí tento sympatický kousek. Ideální by bylo, kdybych na něj našla ideální bílou halenku.
3. Sněhově bílé jakožto pojem pomíjívý. Bílé conversky nikdy nevyjdou z módy stejně jako kožená bunda, rudá rtěnka nebo drby o nevěře druhých. Psala už jsem Ježuchovi, ale nějak se mu nepodařilo v rámci centra Chodov, prý, žádné sehnat. Navíc ten pocit, že je nemůžu tři měsíce vytáhnout by tížil stejně jako chřipka poté, co bych to v lednu stejně udělala. Takže že by nastal jejich čas teď?
4. Perličkové naušnice Zara by mi tak slušely, že bych i pominula možné vtipy na luxusní naslouchátko.
5. Volám, voláš, voláme a najednou mi vypadne mobil. V nejdůležitější moment mi nejde postnout fotka na insta. To a jiné problémy jsou výkřikem po návratu pana Šmuclera a TABU. A taky možná můj tři roky starý kamarád potřebuje oddech, zvláště ve chvílích, kdy zamlčuje smsky od těch nejdůležitejších. Když jeho žárlivost přeročí jistě meze slušnosti, je třeba jej vyměnit. Ale protože nemám na nový, nasednu na mrtvého koně a pojedu tuto krasojízdu našeho chátrajícího vztahu dál. Dělá se to tak, ne?
6. Být v botách mladé ženy je těžké, proto potřebuju boty pohodlné, protože když si mám pošlapat všechny příležitosti či si došlápnout na nějakého mizeru, tak ať z toho nemám krom špatného svědomí ještě nějaké to kuří oko. A že NIKE ví, jak na ženský.
7. Abych mu voněla... Jedna čistá mýdlová vúně od Diora. Ale ta její cena ta mi až tak nevoní. Plus ještě to, že on jde za nosem a každou chvíli mu zavoní nějaká jiná. No, uvidíme, teda vy spíš vycítíte, jak to dopadne.
A čím byste chtěli přivítat jaro vy? Neváhejte a nechte mě nahlédnout do Vašich přání, ať si nepřipadám tak malicherně. :)

Dělat věci s láskou.

7. března 2015 v 0:23 | Hanýžka89
Proč ta polívčička od maminky tolik chutná? Protože je dělána s láskou. Už od dětství nám je vštěpováno, že tou nejdůležitější přísadou všeho povedeného je právě láska. Ingredience, kterou oficiálně v receptech a návodech nenajdete, přesto však patří k obecnému vědomí, že tomu tak je. Věřím tomu.
Obdivuji kohokoli, kdo dokáže vytvořit produkt, v jakékoli konzistenci, oblasti, barvě a substanci, pečlivě a poctivě. A je v podstatě jedno, jestli tady mluvíme o domácím chlebu, písni nebo webových stránkách. Pakliže autor měl k procesu tvorby cit, píli, pak je na výsledku ta ona láska znát.


Zatím jsem nejspíše nevytvořla nic, na co bych mohla být opravdu hrdá. Příležitostně něco upeču, uvařím či připravím a těším se z jakékoli pochvaly, kterou mi to přinese. Na druhou stranu je to opravdu jen příležitostné a dlouhou dobu, nejméně rok, je mým věrným společníkem lenost a únava, o čemž by tenhle blog mohl vyprávět. Dlouhodobé čekání na nový článek a mlčení však mluví za vše.
A jelikož se nemohu moc chlubit peřím svým, přenechám motivaci na jiných a představím Vám pár slečen, co mě hodně inspiruje, trochu iritituje svou nespornou krásou a možná snad i trochu inciuje na sobě něco změnit, v něčem se zlepšit. Začala bych mým nedávným objevem a to ALEX! Alex je nádherná studentka, Češka a také blogerka Tale of miss A.. Jedná se převážně o beauty blogerku, ale věřím, že by mohly časem přibývat i čistě módní příspěvky, neboť vzhledem k celkovému vzhledu a především stylu Alex by to nejedna její čtenářka ocenila. Nebudu tedy dálet mlít prázdnou slámu, koukněte na její blog, ten mluví za vše.


Dále bych ráda zmínila Yaru Michels a její kooperaci na CHAPTER FRIDAY. Je to přesně takový ten virtuální inerneetový ostrův, kam zaplujete, když máte v pravé ruce dobrou kávu a v zádech vás netlačí čas. Najdete tam plno, nápadů, triků, tipů, inspirace, procvičíte se v angličtině a možná si i budete přát druhý den probudit se s vzhledem Yary. Její příjmení by klidně mohlo být Gorgeous!!!
Do třetice všeho dobrého a zlého...jen dobrého...Vás zavedu k audiovizuálnímu deničku Barbary. ThePersianBabe channel sleduji již dobré čtyři roky a jak tak spolu s Barbarou stárneme, říkám si, že určitě když PánBůh rozdával sexappel, musela jít nejmíň stokrát a z toho důvodu jsem já určitě byla značně ochuzena. Barbary styl mě prostě baví. Dokazuje, že v jednoduchosti je krása a že není pravidlem, že šaty vypadají nejlépe na ramínku či postavě mu podobné. Ba naopak!


Úpřímně doufám, že Vás můj dnešní odkazující článek bavil a že Vám třeba představil nové tváře či jen připomenul ty dávno oblíbené. Pokud byste mi chtěli i vy někoho nového ukázat, nebo zmínit stránky či videoblog, který mě zatím mohl minout, budu moc ráda. Jinak v právé liště stále můžete nalézt mé stále oblíbenkyně.

P.S.: Je docela úsměvné, že všechny výše uvedené slečny mají stejný účes. Kdybych se tolik nebále změn a neměla tak špatnou zkušenost s peroxidem, čla bych do něj.