Prosinec 2014

Ze slov a náznaků, z letmých dotyků vím, jak moc chci tebe.

27. prosince 2014 v 16:50 | Hanýžka89 |  DIARY...
Vánoce jsou prý obdobím lásky, splněných přání a zázraků. Měl by vámi prostoupit blahodárný pocit klidu, míru a tichého souznění.
U nás doma se na tohle nikdy moc nehrálo, půlka moji rodinu trpí lehkým cynismem a přes polovinu z nás má skoly k melodramatickým výstupům, mě neopomínaje. A tak jsou Vánoce je gradací stresu, nevyřčené pravdy a zmatků. Avšak i přesto vše co se událo či neudálo, udát mělo či nemělo, se v mě budí pocit, že je opět na čase s Vámi své pocity sdílet. Říkejme tomu opožděný dárek k Vánocům. Vždyť ano, i Danajské dary jsou.
Statistika a pravděpodobnost nebyly mým oborem na škole, ale řekněme, že přeci jen v pravděpodobnosti jsem se netopila toliko jako třeba v geometrii. A tak jakoli nepravděpodobné se nám zázraky zdají být, stejně věřím, že množství toho, co se pod nimi skrývá je nevyčíslitelné, a proto každého z nás jeden v životě potká, v různé intenzitě, v různé fázi života a těm méně vnímavým a pesimistištějším z nás se může stát, že jej nepostřehneme či správně neuvážíme.
Moje sestra na zázraky nevěří, nevěří ani lásce na první pohled ani osudovým setkáním. Já ano. Jistě byly časy, kdy bych si klepala na hlavu a zarputile tvrdila, že se to nikdy nestane. Jenže mě celkem nebere dospělost plná pragmatismu, bílých lží a kasání trika. Nebaví mě chladné výrazy, obava z projevu emocí a odsuzování všeho jiného. A taky vše sdílím, to dobré, i to zlé, co mě vytočí, co mě potěší, řeknu, kdo mě štve i koho miluju.
A do nového roku si dávám jedno jediné předsevzetí a to, že se chci zbavit věčně objímajícího strachu, že to mi něco nevyjde. Jakoli absorudní se mohou některé věci zdát vám i vašemu okolí, mohou se stát. A právě to může ten váš zázrak.