Coffee Talk č.3.: Snovoslepost

15. září 2014 v 1:23 | Hanýžka89 |  DIARY...
Během života každý z nás chtě nechtě nějaké ty brýle nasadí a třeba i vícero naráz, například jako já milý pátek na Sin city 2, jsem přes dioptrické perfektně napasovala 3-D a díky tomu moje ego mohlo být dokonale odrovnáno perfektní postavou Jessicy Alby.
Přeneseme-li přes přes výrobky z očních optik a módních domů, spodky lahví a zázračné laserové operace, dostaneme se k fenoménu abiturientských brýlí. Ty stejně jako brýle růžové, pivní či "v-přední-kapse-měl-nacpaný-mobil" zkreslují a především přikrášlují realitu. Automaticky se nasazující s každým koncem čehokoli, ať už plánovaným nebo již realizovaným. A najednou je vše v krásném oparu a pohádkové mlze. Stejně jako když dokončujete školu, třebaže vás celou dobu štval nepromyšlený systém, nespravedlivé hodnocení a úchylní pedagogové, najednou na ně vzpomínáte s láskou a s slzou v oku. Příkladmo: poslední dny na UJAKu jsem stříhala metr, vše mi lezlo na nervy, navíc jsem strašně nesnášela hodiny s tím vlezlým politologem, který si vždy sednul rozkročmo na první lavici, jednou rukou se neustále upravoval kdesi (vzhledem k tomu, že jsem seděla v druhé lavici, nemohla jsem si s ním být blíže) a do toho vás obšťastňoval vtípky typu, že ho mrzí, že není na škole nic jako Právo první noci na studentky (když jsem tohle vyprávěla sestře, reagovala, že to by stejně musel jít učit na vyšší stupeň základky). Po dokončení školy si však nejednou na toho frikulína bázlivě vzpomenete, jak se asi má, kluk jeden. Vždyť ono celé to mé tamní studium nebylo tak špatné, najednou vám hlas opodál sedící Kláry jandové zní jemně až medově, Thomas (alias hvězdný reportér) náhle není bezdůvodně protěžovaným flinkem a neustálé zpoplatňování všeho na vás působí jako skvělý prostředek k motivaci s samostatnosti. Ach, ten UJAK. Ach, ty brýle.
Dále díky jejich promyšlenému polarizačnímu efektu vám například vytváří v rozchodovém procesu zcela deformovaný obraz blba, který strávil půlku vztahu po hospodách i cizích postelích jako Adonise, co si sice na vaše narozeniny vzpomněl jen jednou, ale přeci jen vzpomněl a s tou reklamní propiskou, co vám tehdy dal, se psalo jak s žádnou jinou. A najednou nechcete nic jiného než mu jí napsat dlouhosáhlý liebesbrief, ať se vrátí a že je láskou vašeho života.


Někdy se ony brýle však i nasadí v chvílích ex ante vztahových. Řekněme, že o vás projeví zájem jistý Poeta (veřejně prohlašující: Láska je jako prd, když na to moc tlačíš, bude z toho ...) a vy vidíte jasně: vlasy na ústupu, ego na vrcholu a balící taktika vzaná sebelítost. Jenže jakmile zaregistrujete jeho upadající zájem a naopak neúměrně rostoucí zájem ostatních žen o tohoho Básníka, což je buď důsledkem již dříve probíraného citového masochismu nebo dlouho-sem-nikoho-neměla slepoty ... ejchle, brýle už jsou na nose. No, vždyť není tak špatný, ba naopak, je to vizionář, umí to s metaforou, nebojí se projevit city, vysoké čelo znamená mužnost a ví, co od života chce. Rozhodně ho nemůžu nechat jít...
....Jenže takhle by to prostě nešlo, abiturientské brýle nám brání v rozletu, brzdí nás a nutí nás setrvávat v vztazích a místech, kam nepatříme a kde nejsme šťastní. Jejich filtry zcela absorbují realitu a jejich čočky jsou z stoprocentního vzpomínkového melancholismu. Takové brýle našim očím nesluší a našemu vnímání nesvědčí. Prosím, vyvarujme se jich.
 


Komentáře

1 Lenka Lenka | 24. září 2014 v 10:27 | Reagovat

Ta reklamní propiska a vůbec, to není podle skutečné události, co 8-O ?

2 Hanyzka89 Hanyzka89 | Web | 25. září 2014 v 19:23 | Reagovat

[1]: Spousta věcí právě Je :)

3 Ráďa Ráďa | 9. října 2014 v 22:02 | Reagovat

no ale nekdy nejsou ty brejle spatny preci! je dobre ze vzpominas na uchylny profesory:D

4 hanyzka89 hanyzka89 | Web | 11. října 2014 v 9:04 | Reagovat

[3]: No to nevím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama