Září 2014

Coffee Talk č.3.: Snovoslepost

15. září 2014 v 1:23 | Hanýžka89 |  DIARY...
Během života každý z nás chtě nechtě nějaké ty brýle nasadí a třeba i vícero naráz, například jako já milý pátek na Sin city 2, jsem přes dioptrické perfektně napasovala 3-D a díky tomu moje ego mohlo být dokonale odrovnáno perfektní postavou Jessicy Alby.
Přeneseme-li přes přes výrobky z očních optik a módních domů, spodky lahví a zázračné laserové operace, dostaneme se k fenoménu abiturientských brýlí. Ty stejně jako brýle růžové, pivní či "v-přední-kapse-měl-nacpaný-mobil" zkreslují a především přikrášlují realitu. Automaticky se nasazující s každým koncem čehokoli, ať už plánovaným nebo již realizovaným. A najednou je vše v krásném oparu a pohádkové mlze. Stejně jako když dokončujete školu, třebaže vás celou dobu štval nepromyšlený systém, nespravedlivé hodnocení a úchylní pedagogové, najednou na ně vzpomínáte s láskou a s slzou v oku. Příkladmo: poslední dny na UJAKu jsem stříhala metr, vše mi lezlo na nervy, navíc jsem strašně nesnášela hodiny s tím vlezlým politologem, který si vždy sednul rozkročmo na první lavici, jednou rukou se neustále upravoval kdesi (vzhledem k tomu, že jsem seděla v druhé lavici, nemohla jsem si s ním být blíže) a do toho vás obšťastňoval vtípky typu, že ho mrzí, že není na škole nic jako Právo první noci na studentky (když jsem tohle vyprávěla sestře, reagovala, že to by stejně musel jít učit na vyšší stupeň základky). Po dokončení školy si však nejednou na toho frikulína bázlivě vzpomenete, jak se asi má, kluk jeden. Vždyť ono celé to mé tamní studium nebylo tak špatné, najednou vám hlas opodál sedící Kláry jandové zní jemně až medově, Thomas (alias hvězdný reportér) náhle není bezdůvodně protěžovaným flinkem a neustálé zpoplatňování všeho na vás působí jako skvělý prostředek k motivaci s samostatnosti. Ach, ten UJAK. Ach, ty brýle.
Dále díky jejich promyšlenému polarizačnímu efektu vám například vytváří v rozchodovém procesu zcela deformovaný obraz blba, který strávil půlku vztahu po hospodách i cizích postelích jako Adonise, co si sice na vaše narozeniny vzpomněl jen jednou, ale přeci jen vzpomněl a s tou reklamní propiskou, co vám tehdy dal, se psalo jak s žádnou jinou. A najednou nechcete nic jiného než mu jí napsat dlouhosáhlý liebesbrief, ať se vrátí a že je láskou vašeho života.


Někdy se ony brýle však i nasadí v chvílích ex ante vztahových. Řekněme, že o vás projeví zájem jistý Poeta (veřejně prohlašující: Láska je jako prd, když na to moc tlačíš, bude z toho ...) a vy vidíte jasně: vlasy na ústupu, ego na vrcholu a balící taktika vzaná sebelítost. Jenže jakmile zaregistrujete jeho upadající zájem a naopak neúměrně rostoucí zájem ostatních žen o tohoho Básníka, což je buď důsledkem již dříve probíraného citového masochismu nebo dlouho-sem-nikoho-neměla slepoty ... ejchle, brýle už jsou na nose. No, vždyť není tak špatný, ba naopak, je to vizionář, umí to s metaforou, nebojí se projevit city, vysoké čelo znamená mužnost a ví, co od života chce. Rozhodně ho nemůžu nechat jít...
....Jenže takhle by to prostě nešlo, abiturientské brýle nám brání v rozletu, brzdí nás a nutí nás setrvávat v vztazích a místech, kam nepatříme a kde nejsme šťastní. Jejich filtry zcela absorbují realitu a jejich čočky jsou z stoprocentního vzpomínkového melancholismu. Takové brýle našim očím nesluší a našemu vnímání nesvědčí. Prosím, vyvarujme se jich.

Za hranicí studu

7. září 2014 v 20:51 | Hanýžka89
Jsou články, jejichž sepsání se nevyplácí, buďto si jimi kopete hrob nebo kopete do vlastních řad a těžko říct, co je pro jejich autora horší. Přesto pakliže toto má být můj osobní prostor, můj Speaking corner blogového Hyde parku, neměla bych se bát promluvit, napsat, co na srdci, to na monitoru.
Nemám ráda zevšeobecňování, ano, možná, že v Cavemenovi je velká pravda, že předurčení mužů lovců a žen sběraček je vtipné a leckdy trefné vysvětlení sociálních rolí a vzorců, avšak na druhou stranu ne všechny ženy a ne všechni muži jsou z jednoho těsta, no naštěstí, že. Sem tam možno najít shodné rysy, ale ty pak přebijí diametrální rozdíly. Vše v rovině povahové.
A tak jako mě štve určité chování určitých mužů, kterým se vyhýbám, štve mě i určité chování žen. Naštěstí i takovým se v osobním kontaktu vyhýbám, stejně jako ony mne. Každý by měl od určitého věku nést odpovědnost sám za sebe, za to kým chce a co chce dělat. A s tím souvisí i určitá prezentace sama sebe. Málokdo a jen málokdy nás uvidí v skutečném světle, na druhou stranu, proč takovému světlu hned a s předstihem stínit.
Jsem si téměř jistá, že s mnou nemusí všichni souhlasit, že mě mohou nazvat puritánem, no, však i horších přezdívek jsem se dočkala, sic neoprávněně, ale co. Já však vidím rozdíl mezi puritánstvím a vážení si sám sebe. Můžeme si dovolit ten neskutečný luxus výběru, co si obléci a kolik si toho obléci. Nikdo nám nezakrývá ústa burkou a nenutí nás halit se do hábitů. Volba je onou silnou a tažnou konstrukcí. Naše volba.
A proto když vidím, jak slečny mého věku či mladší vystavují na odiv široké veřejnosti své fotky ve spodní prádle, prsa zvrchu, zespoda, zleva, zprava. Nechápu. Je skvělé, když je žena smířena, ještě lépe spokojena s svým tělem a umí vzbudit fantazii muže, ale pakliže se odhaluje neustále a téměr zcela, pravidleně tím zásobuje sociální sítě a sebe prezentuje pouze jen jako sexuální objekt, fantazii ani již vzbudit nemůže, neboť jejím znakem je novost kombinací a imaginace neprožitého a nevnímaného. Avšak pakliže je vše nabízeno syrově a rovnou, netřeba představivosti k dotvoření, stačí pouhá konzumace, fastfoodovým způsobem nejlépe.
Kdysi mi bylo trefně o někom řečeno: "Tihle kluci už ztratili úctu k ženám," následně mi to bylo potvrzeno. A jak by taky nemohli, pakliže se ve většině případů stýkali (stýkali je tedy klíčové slovo) s těmi, které ji k sobě samé evidentně neměly. Na jednu stranu je otázkou, jak si Vás mají vážit ostatní, když vy si nevážíte sama sebe? Ale na druhou stranu proč by na vás mělo být nahlíženo stejnou optikou, třebaže vy se takto neprezentuje, nechováte, jen proto, že jste žena. A vlastně všechny ženský jsou stejný, že???? Stačí trocha sladkých řečí a ona ti vyhoví, případně předtím zašle necudnou fotečku, pakliže že už nemá někdo vystaveno hafo, pochlubíš se, oboduješ a jdeš o dům dál. Non-stop lovecká sezona.
Fuj. Takže chápejme, že Marc Jacobs měl pravdu, být sexy neznamená být nahý. A mějte úctu samy k sobě, prokáže tím laskovast i těm druhým a i vám, neboť vaši určitou stránku nemusí znát každý, stačí, když to bude jen s váš přítel.
P.S.: Achjo, obávám se, že neexistuje způsob, jak bych z tohodle mohla vyjít s čistým štítem. Možná jsem to měla věnovat blogu Deníček staré panny a přihodit návod, jak uháčkovat čepičky na toaletní papír.
P.S.2: Příště udělám trochu necudný článek a nepravím si reputaci. :)
P.S.3: Přidám vtip z Votvíráku 2014. Nejmenovaná kámoška: "Deb.l, až mi bude chtít ukázat svůj p.nis, tak já taky řeknu, že ho nechci vidět!" : "On se tě ptát nebude, on ti ho prostě ukáže."


Coffee Talk č.2: Nejlepší škola je ta se značkou ...

3. září 2014 v 14:19 | Hanýžka89 |  DIARY...
Psáno v pondělí.
Zaplnily se lavice i metro, fronty na Opencard se zdají nekonečnými a prší. Typické první září. Jsem zavalena tunami papírů, dopuji se kofeinem, fňukám a kňourám. Mé studium se mi jeví nekonečným, zatímco kontrolka v mém mozku zvoní a píská, neb jsem nejspíš za limitem.
Má sestřenka dnes nastoupila do prváku na gymplu, je jí patnáct, středoškolské roky před ní. Napůl ji závidím, napůl vůbec. Možná je to vším tím kafem, možná chci vážné omládnout, ale vydám se, alespoň tímto způsobem o deset let zpět, do dnů, kdy jsem byla s svými kámoškami každý den, mlátila s náma puberta a facebook nic neznamenal.


Psal se rok 2004, první diskotéky v Poříčí jsme měli za sebou. Popcorn party a taneční před náma. V rádiích hráli This Love od Maroon 5 a Everybody's changing od Keane (které si Pergi zamilovala). Čerství superstáři se teprve učili plavat ve vodách českého šoubyznysu, Sámer byl ještě čistý jak lilium a Julián krasavec. Módní diktát byl jasný, kalhoty do zvonu a velké botasky. S žehličkou na vlasy jsme se nekamarádily a já nosila trestuhodně krátký účes á la Aneta Langerová. Byla to zkrátka hrůza. Letní lásky nás nejspíš minuly, Zuzka možná měla krátký románek s Balatou, ale o tom pomlčíme, Ráďa byla stále ve fungujícím vztahu s Oldřichem, Ola zakoukaná do Žužína, já věrná Redgarovi (jak jinak), Pergi se těšila na příchod Boba do prváku a Leňa měla na Fulína ještě rok času.
Přechod z nižšího do vyššího gymlu nebyl snad provázen žádnou překotnou změnou. Teda až na to, že všem nám bylo patnáct a do přáníček jsem si solidárně psaly "už můžeš," ale co z toho že. Jinak Eliška se dala na šperkařinu a všem nám vyráběla z drátků a korálků naušnice, já jsem si, nepochopitelě, objednala oranžové. Mám z té doby malý papírový kufřík vzpomínek plný mých až leckdy neuchopitelných vývelů, našich kresbiček (např. Pergini ilustrace Pan Eliška, Pan rozpláclé rajče Eliška, pan pr.del Eliška) a psaníček (např. z roku 2004 - Já: Tak jakou dáme přezdívku J.íšovi? Pergi: Já nevím, já ho teda dost nesnáším, co třeba J.íša).
Občas bych se vrátila, do týž školy s týž lidmi, ale pak mi dojde, že by mi strašně chyběly výhody dneška, chtěla bych mix toho dobrého z obou, ale takový koktejl v Nebi za 59,- nekoupíte a ani nikde jinde. Všichni jsme prošli určitým vývojem. Já a moje slečny máme už lepší vkus v oblékání, větší nahled, vytvořily jsme si nové vztahy a vazby. Obrátila se řada rolí, z tehdejších idolů jsou najednou kluci, s kterými si vlastně nemáte co říct a asi už ani nechcete.
Když mi bylo 15 a připadalo mi, že nic nejde, jak bych chtěla, že mě všichni štvou a nikdo mi nerozumí (chápete...puberta), chtěla jsem, ať mi je už přes dvacet a jsem jinde a jiná. "A tak tě zdravím, Hanko-z-roku-2004, máš, co si chtěla. A taky zdravím tebe, Hanko-před-14-dni, cos mi tu nechala ty sra_koidní otázky z procesu, cos měla vypracovat, fakt dík."
Plus, kdo by chtěl znova prožívat ty odtrpěné bolesti a ztráty, příšernosti typu maturita, přijímačky na VŠ, asi všechny zkoušky na právech, první hodinu spinningu, film Donšajni, mraky a mraky učení, trhání stoličky, rozpačité a trapné chvíle a okamžiky, první návštěvu Na vrakáčí festu, taneční hodiny s Maršálkem, nekonečné reprízy dokumentu s kamzíky o hodině zeměpisu, dějepisný pingpong při zkoušení (ikdyž já měla jedničku), sestavy na kladině, opakovací testy z němčiny lekce 1-5, na tom jsme vždy pohořeli, Zuzčiny obědy s Bořilem :D, nošení cvičebního oblečení v igelitkách atd.