2 gramy instantního štěstí.

21. dubna 2014 v 7:44 | Hanýžka89 |  DIARY...
Lidská mysl a lidské jednání pro mě vždy bude velkou tajemnou. Teoretici různých oborů, včetně těch trestněprávních, s kterými v noci lehávám a v myšlenkách na jejich veledíla usínam, hledají lecjaká vysvětlení a definice příčin konání, motivy, pohnutky. S různou úspěšností obhajují své závěry a prezentují své pokusy.
Já jsem taková teoretička běžného dění a zcela nepraktické žena, což lze doložit fakty, že nikdy nemám po ruce kapesník, ani šitíčko, místo pohodlného obutí si rasím nohy v podpatkách a předraženou kávou nahrazuji leckdy potřebný oběd. V mladších letech jsem byla nejen objemější, ale i optimističtější a vesele jsem teoretizovala o lásce. Teď pro mě činí problém i jen to slovo napsat bez úšklebku ve tváři. S šťastně shozenými kily jsem přešla na tématický okruh Štěstí. A v tomto bludném kruhu bloudím dodnes.
Je - li pocit štěstí jen jakýmsi hormonálním procesem našeho těla, u něhož nám věda dávno sdělila mechanismus a způsoby, který ho spouští, proč nejsme všichni šťastní? Jsme-li si všichni rovni ve svých právech a příležitostech, proč si všichni nejsme rovni i v pocitech štěstí?
Protože podle všeho, nikdo si není roven v ničem. Někomu ke štěstí stačí uběhnout pár kilometrů, někomu nastřádat pár milionů, někomu pár zařezů na opasku a někdo je dokonce tak dobrotivý, že k dovršení mého štěstí by se přemohl a šňupnul si pár gramů.
Měla bych být šťastná už z vděčnosti za to a za ty, co skutečně mám. Je to bezpochyby chyba, že nejsem. Chybujeme, proto se na tužku dává guma a pokud ji budeme držet pevnou rukou, svůj šťastný konec s ní dopíšeme, ať už štěstí znamená pro kohokoli cokoli.
 


Aktuální články

Reklama