Březen 2014

Detox vašeho šatníku.

31. března 2014 v 21:09 | Hanýžka89 |  DIARY...
S jarem přichází nejen nový vítr do vlasů, ale i do peněžek a touha po prodeji láká na nové garderóby a odklízení zimou omšelých šatů. I já své skříni dopřála tento víkend malý detox ve snaze přivítat jaro s novým štítem. Netřeba si něco nalhávat, našlo se tam toho hodně, pár menších kostilvců, krabice od bot, co na mě někdo sem tam ušil a hned v popředí na prvním ramínku visel zcela nový kabát z ostudy. Jak k takovému člověk přijde, občas sama nevím, možná jsem se někde zmínila o látce a střihu a šikovné ruce krejčíků nelenily. Těžko říct, proč se k tomuto kousku v různých variacích střihu vracím, možná mám tu správnou šíři ramen, ale tím méně již v nich mám sílu jej nosit.
Přichází jaro a otepluje se, zbavte se všech teplých svršků a nenechte si žádné nové vnutit, neb varuji vás před tím, co znám jak vlastní boty, co tlačí a daleko v nich nedojdete.

Neúspěšná herečka.

22. března 2014 v 21:31 | Hanýžka89 |  DIARY...
Ženy jsou herečky. Co si budeme povídat, do vínku nedostávají jen pozitiva, naopak být ženou může být v některých situacích neskutečným handicapem. Věno ve smyslu děsivé představy porodu, nedostatačného pracovního ohodnocení, nekonečných diet, bolestivých depilací, nesčetněkrát zlomeného srdce, vysokého množství informací přicházejících i posílaných dál, věčných koloběhů péče o svůj vzhled, odpovědnosti za rodinný krb a zvládání tísíce věcí naráz na vás padá hned s prvním nádechem. K všem těmto nevýhodám je třeba hledat opozitum. A tak využíváme tu malou dávku hereckého umu, který má mnohé vyvážit svým skrytým potenciálem. A to ať už v situacích, kdy se snažíme o lepší známku, nižší pokutu nebo získat objekt naší touhy. Hrajeme svou roli dle okolností, někdy jsme tou chytřejší, jindy odpovědnější a v neposlední řadě aktraktivnější. Na každé trafice jsou magazíny s návody, rádoby pomocné scénáře pro amatérské umělkyně. Leckdy nefungují, my samy máme psát své scánaře, dělat jim korekturu, režírovat je a správně zahrát. Je však vhodné poznat chvíli, kdy i herec má sestoupit do publika a ukončit svou estrádu. Přestat hrát, falzifikovat, odhodit kostým a udělat to, co skutečně chce.
Některé role mi nevyšly, nezžila jsem se s předlohou. A abych měla ve svém životě alespoň něco málo z prken, co znamenají svět, zkouším nové kostýmy a masky. Baví mě to. Baví mě červené rtěnky, černé linky, roztrhané džíny, kožené kalhoty, podpatky, velké košile, krajka a výrazné vúně. Jo a taky mě baví říkat, co cítím a co chci. Evidentně touhy a intuice jsou těmi nejlepšími scénaristy a kostyméry, co vám vskutku píší a šijí role na tělo. Takové ty, kdy nemusíte hrát vůbec nic.