Listopad 2013

Vánoční přání.

24. listopadu 2013 v 20:39 | Hanýžka89 |  Kolem a kolem...
Nejsem jedním z odvázaných tvůrců vánočních wishlistů, jak by se mohlo jistě zdát. Klamu tělem. Důvod je prostý, má korespondence s Ježíškem je převážně soukromá. Domnívám se, že není za vhodno, aby se její obsah dostal snadno na veřejnost, poněvadž přání typu Chtěla bych najít pod stromečkem tašku plnou jídla z Marks & Spenceru, i Ježíška možná nutí k zamyšlení či poklepání na čelo a to je mi známo, že on už slyšel leccos.
Přesto pod vlivem jedné prosby jsem cosi vytvořila a ukáži vám hned dvě kolekce, ta první patří "velkému" Ježíškovi, s kterým kámoší mí rodiče a tak nějak zajistí, aby po zazvonění zvonečku se pod stromečkem pokaždé něco z mých přání objeví. Jen víte, vždy, když přijde na vánoční přání, tak nevím, co vlastně chtít. Láska a zdraví mých blízkých je však vždy included.

Christmas wishlist

Černobílá

14. listopadu 2013 v 20:06 | Hanýžka89 |  Outfity, smělost sama.
Miluji černou a bílou, pak ještě šedou, přechod, kontrast. Odráží to nejen mou aktuální náladu, ale taktéž moji osobnost. Měla jsem pro vás připravený článek, o tom, proč se lze domnívat, že jsem bláznivá. Bláznivá a v několika situacích bázlivá. Pak jsem uznala, že není za vhodno jej publikovat, neb si publikaci nezaslouží a mou jakoukoli publicitu by do budoucna jen znemožnil.
Pořád dokola bych poslouchala PíseňOlásce od Dyka a Porcelán od Mandrage, nejraději bych probrečela balíky papírových kapesníků u tragických a romantických snímků a ... to je bohužel všechno. Líbí se mi láska na papíře nebo obrazovce, už méně ji předpokládám v životě. Za poslední rok jsem zesílila zeď, kterou jsem si kolem sebe vytvořila a nechci přes ní pouštět někoho nového či snad staronového. Nechci a nevím, jak to změnit.
Nepotřebuji Jin k svému Jang, potřebuji marble sukni, bílou košili, kalhoty s hadím vzorem, šedou asymetrickou sukni a pevný cropped top. Pod kánonem minimalismu hledám další inspiraci.

Korzetové šaty jsou návykovou záležitostí, kombinovatelné prakticky s čímkoli, nejradšji bych je viděla s bílou košilí a fuchsiovou rtěnkou. Zatím je nosím jen tričkem a biker bundou, kterou už budu muset odložit k zimnímu spánku.

Je láska slepá?

13. listopadu 2013 v 19:55 | Hanýžka89 |  DIARY...
"Bylo to na jednu noc,
taková noční hygiena,
jak prášek na nemoc.
Vždyť to nic neznamená.
Jenom na jednu noc,
to není, jak to vypadá.
Kamarádská výpomoc, znáš to...nálada."
Mandrage

Jedním mým volitelným seminářem, za kterým vyjíždím každé úterní odpoledne směr Jinonice, je Proměny intimity a lásky ve 20. století. Vězte, že předmět není natolik poutavý, jak by se dle názvu mohlo zdát. Šedivá je teorie, zelený strom praxe. Zakončení spočívá v ročníkové práci, kterou bych ráda nazvala Slepota lásky. Je láska skutečné slepá a pokud ano, co je příčinou tohoto handicapu. Psala bych dlouze, hloubavě až by mi hardisc počítače byl málo. Jenže, došla bych kdy vůbec závěru, a pokud ano, byl by nestranný? Téma považuji za na výsost nosné, ale unese i můj vyučují to, jak jej pojmu?
Jsem přísná a kritická vůči druhým, vidím ostře a jasně ostatní, mlhavě již samu sebe. Občas kritizuji, všichni to děláme, protože prostě nepochopím, proč někdo dobrovolně postupuje ponížení nevěrou, bitím, psychickým týráním, když ten, kdo tak jedná, mu nedosahuje ani po kotníky. O to ponižující prozření nastává u mě samé, mých chyb a mylných tahů. Když pochopíte, že ten, v mylném domnění a snad v hormonálním oparu, Hlava otevřená a Charakter sám, je jen velký kecal, pozér a je mu zatěžko nevidět sebe na prvním místě a vlastně v§bec nevidět jen sám sebe. Poučená do budoucna? Ani nápad.
Může se stát i vám. Sdílíte stůl s Nejmenovým (od věše jmenovaného, osoba odlišná), který mluví k svým kamarádům o své EX-(na sex?)-přítelkyni: "Rozhodně ji nechci zpátky, ta prošla všema postelema, ale tak vo.edu jí,"(pochopitelně). Zatímco vám se mezitím v hlavě rýsuje bukolický obrázek, jak byste spolu jednou mohli prožít lásku, že ani Nicholas Sparkse by ji neuměl dostatečně vykreslit. Co když láska není jen slepá, ale je i hluchá?

Na oko dobrý.

4. listopadu 2013 v 22:47 | Hanýžka89 |  DIARY...
Pan Nohavica v jedné své písni uznal, že oko, marná věc, oko je velký zvědavec. S rozpustilým rozmachem blogujících davů si i ono oko přijde na své. Vím, co říkám, jsem polapená v téže síti, v níž není ok k úniku. Při volných chvílích se kochám krásnými outfity, stylovými interiéry a lahodně vypadajícími obědy druhých, kteří je na různých komunikačních vlnách nabízí svým čtenářům, followerům a dalším lifestylovým stalkerům. My, recipienti na opačné straně monitoru sedící, Ipady v pažích dřímající a chytré telefony žhavící, koukáme a sem tam malinko, ale tak nějak lidsky malinko, závidíme.
Všechno nám voní internetovou novotou, ale opak je prastarou pravdou. Vždyť i Kropáčkovi věděli, že klepání na prázdné prkýnko v Novákových vzbudí palčivou otázku: "...že voni zase maj řízky, to už je potřetí tenhle tejden!" A věřím, že i prapraprapředci se domnívali, že pazourek druhého je ostřejší a bytejnější. Sakryš. A kdyby mohli, na instagramu by to porovnali, svůj pak v určitém světle a filtru vylepšili a kolegům ukázali.
Dělalo se to tak a dělat se to bude dál. Ukazujeme sami sebe a svůj život v lepším světle, pod různými filtry a to blyštivé pozlátko pak představujeme druhým. V jasných barvách popisujeme studijní a pracovní úspěchy, procházíme se v trendy oblečení ideálně zavěšeni za rámě záviděníhodné polovičky. A když to není, lež a příkasy budiž nám po ruce. Občas to postrádá smysl. Stane se. "Nemůžeš jít na ples sama, jak by to vypadalo? Co řeknou lidi?!" Berme život s nadsázkou, nikdo není dokonalý a občas přiznejme pravdu. Není nic smutnější než ti, co lží a jak obrázek v drahém rámu žijí. Není to totiž originál, pouhá replika.
A přízračně, pár obrázku. Snad to bude dobrý, na oko.