Říjen 2013

Insta říjen

31. října 2013 v 23:02 | Hanýžka89 |  Picture an hour
Jak lépe uzavřít měsíc než si googlit svého velmi, velmi pohledného profesora Finančního práva po desáté večerní. Ano, i takové výkyvy mívám. Pokud mě zítra potkáte, máte svolení mi dát facku, ale řekněte to dopředu, ať vím, o co se jedná a ať pak nenastanou popotahovanice o bezdůvodném napadení či snad ublížení na zdraví. Občas prostě ze své rozumem a odpovědností dlážděné cesty sjedu k mladistvým rozmarům a snad nepublikovatelným excesům.
Po volbách vzduch není lehčí a koblihy lacinější, jak se mohlo zdát. Já barvu ani plášť neměním.

1. 2. 3. Střípky z Designbloku.

4. Pumpkin spice latte a mlsání. 5. Moje pošta z asosu. 6. Lenka a Lenka.


7. Mega nákup v Ikee. 8. Moje nové tričko. 9. Oběd v Soup in the city. Klasika.

10. Vařila jsem dýňovou polívku. 11. Běhala jsem nejen za chlapama, ale i v parku. 12. Krásný podzim v Pze.


13. Ráno v EMĚ. 14. Můj outfit hodný člena okrskové komise. 15. Jsem holka na vdávání.

16. Vzkaz na Vltavě. 17. Moje alkoholky a já jak medvídek koala. 18. S maminkou u Paula.

19. Rosegold duo. 20. Černočerná. 21. Vařím výborně a na Pohlreicha kašlu.

Babica - hadrrrr.

23. října 2013 v 20:15 | Hanýžka89 |  DIARY...
Podleháte dietní a jídelním trendům? Kdyby před mnou někdo minulý rok zmínil Paleo stravu, asi bych se domnívala, že se přeřekl a více bych to neřešila. Kdyby to někdo udělal před půlrokem, už bych tušila co googlit a kdo se jí řídí.
Občas mám problém řídit se módními trendy, in mluvou a volit strany, co zrovna letí. Na druhou stranu některým věcem se nevyhnu a působí na mě. Ráda bych byla konzumentem pouze bio produktů a fair trade výrobků, ale musím brát ohled na svůj status nevýděleně činného studenta a odpírat si to, o čem si myslím, že je správné pro mě samou i pro společnost. A tak s menším sebezapřením se stravuji tak, co Lííídl a Billa dá a co peněženka dovolí.



Nehledě na to, že bych v této souvislosti měla zmínit, že jsem tak trochu jídelní snob. Kladu vysoké požadavky na stravovací zařízení a zklamání z některých dlouze překonávám a vůbec zda-li, kdy překonám. V mém rodném městě jsem byla nejednou nemile překvapena a opravdu těžko zde hledat místo, kam zajít na oběd. (Nedivte se. Naposled jsem je v jedné místní restauraci těšila na jejich specialtu dne Zapékané těstoviny s sezónní zeleninou a na stole mi přistály špekofleky s vejcem, školní jídelna hard.) Leda zamířit k nám domů. Vařím zdravě a chutně a možná, možná se brzy pustím do quiche a makronek, pustíme si Piaf a opijeme se vínem (háááá, ze mě bude Francouzka jedna radost).
P.S.: Včera po dlouhém vysedávání a povídání s kamarádkou jsme došly názoru, že bych si měla vzít Francouze. Mimochodem odjakteživ jsem byla na kluky s velkou skobou místo nosu.



Jak mě práva odnaučila prokrastinovat.

18. října 2013 v 20:58 | Hanýžka89 |  DIARY...
Prokrastinace je moderní slovo, zacházíme s ním velmi objevně, třebaže se jedná o jev více než známý našim předkům, však i moje babička říkala: "Ráno moudřejší večera." Tento posh výraz je častou výmluvou a zároveň snad i civilizační chorobou. Také jsem jí trpívala, ale pak jsem si naordinovala medícínu tísíce sil, někdy ji dávkuji po lžičce, jindy po litrech. Šla jsem studovat práva.
Řekněme si to ale popřádku. Jednou jsem šla za rodiči a prohlásila: "Maminko, tatínku, já chci být právnička." Maminka zamáčla slzu a pronesla: "Haničko a nebyla by pro tebe lepší ta medícína?" (U třetího svého potomka marně hledala nadání a zájem o medicínské vědy a pocit, že bude mít doma lékaře). Tatínek se jen naštvaně ušklíbl a mávl. Ač ani jeden z nich nemá právní vzdělání, mí sourozenci tento handicap naší rodiny svým odpromováním na Právnické fakultě vyřešili. A to je také důvod, proč našim nespadla dolní čelist údivem mého rozhodnutí.


Jako studentka gymnázia jsem občas žila dle hesla Co můžeš udělat dnes, odlož na zítra. A tak se stalo, že úkol z matiky jsem nejdříve plánovala na pozdní noc, poté na brzké ráno (ale ejhle, to už byla naplánovaná fyzika), poté na velkou přestávku a nakonec si jen pamatuju, jak paní profesorka, u níž jsem rozhodně nebyla oblíbená, zapisuje do svého klasifikačního archu k mému jménu pětku. Nebylo tomu tak samozřejmě s vším, například dějepis jsem se učila poctivě a s předstihem, následné jedničky mě pak hřály ve stavu mrazivého ticha při zkoušení z němčiny.
Administrace na mé současné alma mater je ve stavu rozpuku a systém korekvizit, prerekviz a dalších podmínek zpřístňující studium je vybudovánán příkře a přebudováván každou chvíli. Studium na naší škole je dle bismarkovského cukru a biče. I když cukru není mnoho, snad jen pro ty opravdu pilné včelky.
Má vůle je povětšinou poháněna strachem, a to odůvodněným. Většinou dávám všanc celý čas vánoční, jednou i polovinu letních prázdnin a na mém žebřičku hodnot o zkouškovém je na každém stupínku vidina zkoušky a nejhoršího možného zkoušejícího, který na mě nakonec většinou čeká. Dvouhodinové zkoušení a to, že máte i přes úspěšné složení zkoušky na krajíčku a pocit na složení už jen sama sebe, není výjimkou.
Jak vidíte mé léky na prokrastinaci jsou sice léčivé, ale ničí nejen žaludek.

Den volna a krátké myšlenkové bloumání.

16. října 2013 v 20:05 | Hanýžka89 |  DIARY...
Není nic příjemnějšího než když si uprostřed týdne můžete dát pauzu. Škoda, že to takhle nefunguje ani v pracovním procesu, možná proto si svůj poslední rok jakkési svobody užívám. Od rána jsem si sice užívala leda nekonečných front na úřadě a poště, přesto jsem se těšila až budu moct malinko blogovat, vyrazím s kamarádkou na palačinky a večer snad cvičit (ale možna dnes vynechám, neboť chřipku během vážně nevyléčíte.)
Domnívám se, že kouzlo volných dní spočívá v jejich vzácnosti, vždyť i ekonomie nás učí, že vzácné statky jsou ty nejcennější. Ne, že by mé ostatní (školní) dny byly prozatím nějak extrémně vytěžující, ale jsou poměrně dlouhé a hodiny vyžadují soustředění a některé cestování za hranice naší školy.


Hodnotu vzácnosti jako takové bych vyzvedla i ve světě blogování. Je až paradoxní, že některé blogy mě přestaly tak moc zajímat ve chvíli, kdy autorka přispívala každý den a články pro mě byly v podstatě jednolitá masa a tolik už mě nebraly. Možná, že když z něčeho uděláme rutinu, přestane nás samotné to bavit, což se pak může dopadat i na naše čtenáře. Nevím. Je možné, že jsem právě odkopala moudro, a nebo jen sama sebe ospravedlňuji ze svých leckdy předlouhých blogovacích pauz, přičemž zároveň kopu do vlastních řad, neboť i můj blogovací deníček se může lehce jevit jako jednolitá masa. A co když monotónnost naších výtvorů je právě to, co nazíváme v krásné znělém výrazu náš styl.


Aby se vám tento příspěvek líbil o chlup víc, dávám mu obrázky ružovozlatý nádech. :)

Snídaňová.

10. října 2013 v 23:25 | Hanýžka89 |  Já, já, jenom já
Mluvit veřejně o jídle pro mě bylo ještě před pár roky tak trochu tabu. I přes naprosto nepochopitelný dojem, který může tento můj výrok ve vás budit, to zkrátka je pravda. Člověk s dobře fungujícím metabolismem či bez hormonálních poruch ho ovlivňujích se po delší dobu nemusí tolik stresovat tím, co a kdy jí. Takoví lidé mají výhodu, o které ani nevědí, to, co je pro ně samozřejmost, je pro mě a mnoho dalších jen přáním.
Pro udržení chtěné konfekční velikosti a hmotnosti (ale znáte to všichni, o pět kilo míň a bylo by ještě líp) jsem musela dospět k zásadním změnám ve svých stravovacích návycích. Zaprvé: Jíst. Zadruhé: Snídat. Jíst pravidelně a jíst víc jak jednou nebo dvakrát denně a užívat si snídaně byly nakonec příjemné věci, k kterým jsem dospěla a činí tak můj nekončící boj o přijatelné tělo o něco lehčí.
Každopádně nejsem dietní guru, jsem spíš potenciální čtenář publikací Jak zhubnout a nezbláznit se. Můj kalorický příjem je občas opravdu podlimitní a některé mé experimenty žaludekrvoucí (neonismus srdcervoucí) a pokaždé se mi to vymstít!! A tohle nemá být takový ten s.ací článek jedné dietářky, který v hloubi duše většinu žen a všechny muže vytáčí. Tohle má být o pozitivních obejvech na poli stravovacích hříchů a návyků.

Kam v Praze na rande?

9. října 2013 v 9:36 | Hanýžka89 |  Kolem a kolem...
Miluji Prahu, miluji ji za tepla, za zimy, ba i na podzim. Jsem ta povaha, co kdykoli, když jde kolem Vltavy (prakticky každý všední den) se zastaví a kochá se, tu na řeku samu, tu na Tančící dům, a samozřejmě Hradem. Na tomto městě krom architektury miluji i možnosti, kterými oplývá, možnosti, né med a strdí. A to nejen kulturní zážitky, ale třeba i ty kulinářské.
Když jsem nastupovala na VŠ, můj švagr, srdcem i bydlištěm hrdý Pražan, jen podporoval mé kavárensko-povalačské návyky a upozorňoval na tu širokou paletu rozličných kaváren a restaurací, které stojí za vyzkoušení a navštívení. Paradoxně jsem prvních pá let víceméně některá místa míjela, a jiná navštěvovala více než dost.
Pro dnešek vám představím tři, které byste neměli minout, ať sami nebo se svou drahou polovičkou, třeba na rande.

1. Soup in the city
Místo, kam prý studenti a důchodci chodí na polívku. Já, student, tam chodím. Nejen na polívku, nejen sama, nejen na chvíli. Příjemná obsluha, příjemné ceny a příjemná atmosféra mě nutí se na roh Panské a Jindříšské stále vracet, a určitě nejen mě. A asi nikdy jsem tam důchodce nepotkala, tak bych to třeba měla změnit.


2. EMA espresso bar
Ema není jen jméno, které jednou dám své dceři a na které mi žádná z mých kamarádek nesáhne, nebo uvidí (teď vážně mám to jméno vybrané už od 15, tak se opavažte!). Je to také místo, kam mě zavedl můj nedomyšlený pokus o zkratku z Florence na Náměstí republiky, možná ten a možná má vnitřní intuice Potřeba kofeinu roste. Světlý a minimalistický interiér kavárny třeba naláká i vás a když ne, tak suprové latté, samozřejmost neplacené kohoutovky na stole a sympatičtí baristé určitě zlomí váš vzdor.


3. Mistral café
Co bys kamenem dohodil od naší právnické fakulty a odplivl od oken mnou míjené fildy je podnik, kde je vzdušně rešený ineriér praská zákazníky ve všech. Není na tom nic k údivu, vaří chutně, zdravě a při čtení poledního menu máte už v ranních hodinách pocit, že musíte jít na oběd.


Škoda, že mi za tu recenzi podniky neplatí. Škoda, brala bych to v naturálií.

Five things.

4. října 2013 v 13:02 | Hanýžka89 |  Five things
Vybrat pět fotogenických drobností, které mi dělají radost a ještě jsem je zde nesdílela, není vždy úplně snadné. Přesto jsem lovila a pátrala ve své mysli, co by se sem hodilo, co by oko čtenářovo potěšilo a s mými sympatiemi souviselo. Z bádání a fotek střádání vyšla tato velká menší pětka a já doufám, že jsem alespoň částečně splnila požadavky touto rubrikou na mě, jakožto protřelou blogerku, kladené.

Nejsem raw/vegan/paleo fanatik, přesto jsem neodolala kouzlu domácích musli tyčinek a jejich výrobou jsem splnila všechny tři předpoklady IN životních stravovacích návyků. Třebaže příčiny jejich tvorby byly jiné a jednoznačné: rychlé, chutné a zdravé.

Na netu už jsem měla dlouho vyhlídlou tuto svíčku, ve Vídni jsem ji nesehnala, ale mou touhu uspokojila pražská pobočka Háemka Home, plus na pokladně příjemná sleva mě utvrdila v správnosti mé koupě.

Nutně jsem Tangle Teezer nepotřebovala, hrdě jsem jej obcházela, až z nenadání ocitl se v mém internetovém košíku a rozhodně nelituji. Není to věc, bez které nedokážete žít, ale je to věc, která vám pomůže a zpříjemní i takovou neoblíbenou aktivitu jako je česání vlasů a jejich úprava.

Je trochu jiná, je trochu barevná a má ten nejsympatičtější potisk, zábavná to korespondence z Velké Británie, příjemné to rozbalování došlé pošty.

Nejsem dívka ozdobená tunou šperků a drahého kamení, vybírám si dlouho, nosím občas. V jednoduchosti je krása a v minimalismu soulad s zbylým.

Podzimní nálada do morku kostí.

3. října 2013 v 23:46 | Hanýžka89 |  DIARY...
Snažím se opět k podzimu nalézt cestu. Cestu pod nohama šustícího barevného listí, horkého čaje s medem a v teplých botách. Pryč jsou časy, kdy jsem si užívala melacholických nálad podzimu, středoškolských "depek" a seriálu Everwood. Nechtěně jsem na toto roční období loni zanevřela a proto je na čase znovu nalézt jeho klady a pozitiva, která projasní dny až slunce opět vyjede na dovolenou za mraky.
V rychlosti mě napadá, že podzim je plný zajímavých akcí, například příští týden startuje Designblok, který bych nerada minula. Baví mě design jako takový od šperků až po nábytek. Dále mě těší, že kavárny a kavárničky opět zařadí do svých nabídek horké čokolády, dýňové latté, první svařená vína, burčáky atd. Alkoholici, kofeinový závisláci a já jakožto příležitostný podporovatel obou skupin, všichni máme pré. Určitě i vám se v hlavě rychle noří upomínky toho, na co se v následujících dnech těšit, klidně se mi s nimi svěřte do komentářů, potěší mě to.
Vytvořila jsem malou koláž toho, o co zajímavého se rozrostla lákadla obchodních domů a co mě zaujalo, potěšilo, vzbudilo ve mně nutkavý pocit "To chciiii."

Kreativni podzim

1. Apple mě mile potěšil krásným Iphone 5S v šampaňské zlaté, považuji jej za krásnou technologickou vychytávku a vkládám je na svůj pomyslný dreamlist věcí, o kterých si nyní můžu nechat opravdu jen zdát.
2. V Topshopu během dnů Palladia budou slevy 20%. Pokud tam máte vyhlídnutý nějaký zajímavý kousek, mohla by vás tato informace potěšit.
3. H&M Home jsem konečně dorazilo a já jsem si tak rozšířila svůj pokoj a naši kuchyň o pár jeho výrobků. Představí se i během Designbloku svou punkovou kolekcí, tak pokud vás někoho zajímá, zkouknout to můžete právě tam, nebo i v obchodě na Příkopech.
4. Sephora mě občas něčím mile překvapí, například tyhle oční stíny mě zaujaly na první pohled, škoda jen, že mám už asi 5 paletek stínů, které mi vydží ještě nějaký ten pátek.
5. Asymetrické sukně na mě v obchodě nejdenou volaly "Kup si mě", ale oddolala jsem. Uvidéme, co bude do budoucna:).