Září 2013

Insta září

30. září 2013 v 22:37 | Hanýžka89 |  Picture an hour
Další měsíc za námi, září mi uteklo celkem rychle, možná i díky příležitostnému učení. Podle fotek to však vypadá, že jsem celou dobu žila jen po kabinkách obchodů a jedla. Tak vězte bylo toho i víc:). Doufám, že vám, středoškolákům, škola utíká a vám, vysokoškolákům hodně štěstí zítra.

1. Na obědě s kamarádkou z PFUK. 2. Naprosto super kimono kabát HM Trend. 3. Kafíčko v Soup in the city.


4. Super výloha v Bershce na Příkopech. 5. Jeden můj outfit. 6. Zbytky z vlastních zdrojů.

7. Aby bílá bílou byla. 8. Čokoláda s borůvkami. 9. Cestou na cvičení.

10. Krásné šaty, jednoduché, až na ten výstřich. 11. Tučnáci na Vltavě. 12. S Lenou na polívce.


13. Ikeácký notýsek pro ségru. 14. Vegetariánské sushi v Maintrea. 15. Makronky z trhu.


16. Ideální šortky k mému saku. 17. Oběd. 18. Snídaně po zkoušce v 7:30.



19. Jak jsem si chtěla udělat coffee table. 20. S kámoška jdeme večer ven. 21. Pekla jsem.


22. Jdu s Zuzkou na palačinky. 23. Dělala jsem si domácí musli tyčinky. 24. Nová radůstka.

Hlavně nezávazně.

29. září 2013 v 20:28 | Hanýžka89 |  Outfity, smělost sama.
Drazí čtenáři, prosím, nemějte obavy o mé duševní zdraví. Nepřeskočilo a nezačla jsem si o sobě myslet, že mám kázat módu a pít víno. Jen mě to baví. Právě teď a právě tady a o tom celém tenhle blog je, o mých momentálních přehmatech, náladách a omylech. Ve čtvrtek jsem měla zkoušku, písemnou a z volitelného předmětu. Nechtěla jsem se přílišně stojit, zároveň jsem chtěla zachovat jisté dekórum naší almy mater. Zvolila jsem nové kalhoty z H&M Trend, bílé neprůsvitné!! triko a moje oblíbené sako z Topshopu. Uměle a na rychlo vytvořený kostýmek jsem doplnila bílým keckami, pro ulehčení looku a mé chůze přes Václavské náměstí, Staromák a Pařížskou.
H&M Trend je jakým si "lepším já" Háemka a a celkem konkurenceschopným náhradníkem dosud nezabydleného COSu. Kolekce této odnože, myslím, lze najít pouze na Příkopech, jsou o malinko dražší než běžná konfekce H&M, ale troufnu si říct, že se vám to vrátí na kvalitě a designu. Minimalistické kousky s výrazným detailem, je to, co mě navábí pokaždé (stejně jako velké nosy u mužské části populace), a zároveň nezklame.

Kalhoty mají vysoký pas a jsou trochu volnější, což nikdy neuškodí. Původně jsem k nim chtěla zvolit spíše boty na podpatku, určitě by to nohách více zalichotilo, ale chlad je chlad a já bych se ráda připravila na boj s bacily a nechci je nechat hned vyhrát kontumačně.
P.S.: Brýle plní účel, nejsem pouhý pozér :P.

A žili šťastně až do smrti.

26. září 2013 v 19:32 | Hanýžka89 |  DIARY...
Proplétám se zářijovými dny s učení a vyhlídkami pozkušebních odměn. Jedná se o odměny malé, někdy malicherné vyhlídky a prosté naivní představy přijemně stráveného času s mými milovanými, ať již plánovanými pátečními nákupy dekorací v HM Home a Ikee, večerními návštěvami kina nebo sobotní party. Všechny ty drobné radosti a okamžiky ve mně budí ucházející pocit pohody a klidu a já tak žila delší dobu v domnění své vlastní emocionální stability.


To, že jsem jak obr na hlněných nohou, kterého umí zkosit i drobné setkání s člověkem, které ho už asi nechce nikdy vidět, mi došlo nejspíš včera, když jsem doslova brečela nad rozsypanými musli. Není to přece důvod k pláči, ač to bylo opravdu dobré musli, ořechové s javorovým sirupem z Markse. Rosypané musli je novodobým rozlitým mlékem a ukazatelem toho, že některých slabin jsem se nezbavila a některá bebíčka stále trochu bolí. Lze tvrdit sebevíc, jak nás některé věci nezraňují nebo nemrzí, ale pokud ulpíme pouze na tvrzení a ne snaze o převedení v realitu, nikdy se s tím nesmíříme.
Možná je to off topic, možná se to dotýká věci samé. Ale...říká, že každé ráno bychom se měly strojit tak, jako bychom měly potkat ten den svou nepřítelkyni. Trochu to změním, strojte se tak, jako byste měly potkat toho, kdo vám zlomil srdce.

Vofoťvohoz

23. září 2013 v 10:03 | Hanýžka89 |  Outfity, smělost sama.
V galerii jsem si odhodlaně vytvořila složku Outfity a vložila do ní tento jediný obrázek. Vyfocený v kabince, o zrcadlo a Iphonem. Nejhorší kombinace možného a přesto existujícího pod tak smělým pojmenováním. Momentálně pro mě nevysychajícím pramenem inspirace jsou street-stylové fotky z Fashion weeků, obejvované nahodilým způsobem na pinterestu, věčný styl Christine Centenery a blogerka Sandra Hagelstam. Toto vše dohromady ve mě zároveň budí pocity méněcennosti, že má zručnost šla snad stranou mé touze být psavcem. Óooo, škoda, že neumím šít. A tak za mě šijí laciné pracovní síly třetího světa a já pak jejich výrobky kupuji v konglomerátních módních řetězcích za ceny neodpovídající kvalitě a taktéž na úkor veškeré originality.
Minimalismus budiž pozdravem. A. McQueen, Balmain, Balenciaga, Proenza Schouler a Givenchy budiž pochváleni, avšak mou studentskou peněženkou nedotčeni.


Proč jsme tak kritičtí vůči kritice?

22. září 2013 v 10:06 | Hanýžka89 |  DIARY...
Málokdo z nás se umí pochválit a vyzdvihnout adekvátním a nearogantní způsobem své přednosti. Spíše jsme vedeni k tomu umět si podcenit a říct své nedostatky, ale tak proč nás tolik zraňuje a dotýká se tak neurvale naší psýchy kritika druhých? Teď prosím mluvme o normální, slušné kritice a ne o pomlouvání za zády, to bychom spadli do zcela jiné kategorie, kam ani nechceme.
Česká ELLE si zřejmě podle mnohých dovolila hodně, zveřejnila názor v sekci NázoryELLE, ups. Zkrátka a dobře, autoři článku zkritizovali české známé blogy a to si nejspíš dovolili mnohé. Někteří zmiňovaní neumí zřejmě mávnout nad něčím rukou nebo přečíst kritiku s chladnou hlavou a tak se pouští do oblastí zcela nesouvisejících, typu, že šéfredaktorka (není sama autorkou článku) má dítě a proto si zaslouží být slovně lynčována. Vidíte tam alespoň vy nějaké dejme tomu oslí můstek? Pokud ano, prosím vysvětlete mi to. Či snad, že do ELLE názory rozhodně nepatří? Proč by nepatřily, tákají-li se oblasti, kterou se časopis zabývá? Módní blog - móda, tak snad zde je asociace zcela zřejmá.
Pokud máte známý český blog, určitě z toho plynou i výhody, proto by mělo být přijatelnější umět zkousnout i tu méně pozitivní věc a to kritiku. Působení v jakkémkoli věřejném prostoru, internet nevyjímaje, je vystavením se veřejnosti jako takové, nejen svým zarpustilým fanouškům, ale také svým kritikům. Oč neodůvodněná nám kritika připadá, o to víc bychom ji neměli vracet stejným způsobem. Urážka za urážku? Chamurappi přeci nebyl nikdy online, nebo se pletu?

Čokoládovo-kaštanový dort.

19. září 2013 v 8:56 | Hanýžka89 |  Pan Udelej-si-sam/ DIY
Jsem přesně ten typ člověka, co s přicházejícím podzimním chladem nemění letní obutí a pak velmi brzy zaúpí, zasténá a podlehne kolemdoucím chřipkám. Ano, staále tvrdm, že NIKDY nejsem nemocná. Ležet doma a kulírovat se mi nikdy nešlo, radši peču. Mimochodem také jsem ten typ člověka, co každé zhubnuté kilo oslaví něčím dobrým.
Inspiraci na tento snový dort mi přinesl loňský vánoční Apetit, avšak víc než Vánoce mi kaštany připomínají podzim, tak s chutí do toho a půl podzimní nálady hotovo.

Potřebujeme:
440g kaštanového pyré (nejlépe k dostání na Slovensku, ale i v ČR v bioobchodech)
50g měkkého másla
150ml šlehačky na šlehání
6 lžic hladké mouky
5 bílků z čerstvých vajec
400g hořké co nejvíc procentní čokolády
125g hnědého cukru
holandské kakao na ozdobu

Postup:
Z bílků a cukru ušleháme tvrdý sníh a dáme odležet do lednice. Kaštanové pyré a změkklé máslo mezitím smísíme a rozšťoucháme v míse, přidáme šlehačku a rozmixujeme. Do směsi postupně přimícháváme rozpuštěnou čokoládu a poté postupně přidéme mouku. Nakonec propojíme s vychlazeným sněhem.
Do vymazané kruhové formy nalijeme těsto a dáme péct na cca 50 minut do 150stupňové předahřaté trouby.
Po vychladnutí zdobíme holandským kakaem a ovládáme se v přehnané konzumaci.


Kate Moss kdysi pronesla: Nothing tastes better than skinny feel. Evidentně nikdy neochutnala můj dort. Věčným dietářům zdar a já se za kousek potrestám hodinou na páse, ale až mi bude líp:D.

Pozdně večerní.

14. září 2013 v 9:16 | Hanýžka89 |  DIARY...
Posaďte se, vezměte do jedné ručky horký čaj, domácí limonádu nebo víno, protože to bude na delší povídání.


"Kolem desáté večer v pátek se má chodit pít, ne sedět u stolu a klepat do klávesnice," řekla zasněně a psala dále. Dlouho jsem se vám plně nevěnovala, vím o tom. Mohla bych vám jistojistě slíbit, že už se to nikdy nestane, ale lhala bych si do kapsy. Minulý týden jsem absoluvovala jednu zkoušku a příští pondělí mě čeká další. Jsem v učícím procesu a poprvé za hodně dlouhou dobu se stalo, že mě to učení baví. Závidím všem, kteří si svou školu užívají. Já ani tak ne, vím, že jsou asi školy, co by mě bavily víc, jenže "Proboha, tohle tě, holka, neuživí." Chápu, beru, přijímám. Ten záhadný předmět, do které jsem se ponořila se nazývá Soudní psychiatrie a sexuologie a obzvláště ta druhá část jde do hlavy jedna radost. Dokonce mi ani nečiní takový problém usadit se ke stolu a jet jednu otázku za druhou, jindy je to samé odbíhání, krátké, delší pauzičky, vynechávání některých otázek na později...vždyť víte. Teď je to jiné a doufám, že se to v pondělí projeví a nedostanu okno s přidanou hodnoutou ostudy.
Naštěstí ani při učení se svět nezastavil a já mám i jiné příjemné povinnosti, shlédla už jsem konečně nový film od Woodyho a své reference bych měla raději nechat na později. Jelikož jeho flmy mám ráda, jeho mám ráda, neumím vždy být objektivní a ještě k tomu občas potřebuji odstup od nějakého jeho snímku. Tak je tomu i tentokrát s Jasmíninými slzami. Problém snad tkví v tom, že mi na hlavní postavě nebylo skoro nic sympatické nebo známé, nevím jestli tím trpí i někdo z vás, ale já potřebuji ve filmových hrdinech najít vlastnost, kterou sdílíme, nebo kterou bych aspoň sdílet chtěla.
Na druhou stranu mě nedávno překvapil názorový soulad s Bárou Nesvadbovou. Má k ní poněkud ambivalentní vztah, nelíbí se mi moc její styl psaní, její sloupky jsem nečetla s velkým nadšením a zfilmovanému Bestiáři jsem se měla raději vyhnout, ale při rozhovorech mě často překvapí svými postoji či zážitky. Naposledy se to týkalo jejímu vztahu k vlastnímu tělu, naprosto jsem to chápala, protože ani já jsem nikdy nebyla a asi ani úplně nejsem smířená s určitými partiemi mého těla a byly šasy, kdy jsem i já uvažovala nad jejich chirurugickou úpravou, lépe řečeno zmenšením. A protože se asi pomalu pouštím do oblasti, o které skoro nikdy nemluvím a která je třeba pro čast z vás nepochopitelná, ukončím svúj monolog Marilyniným citátem, že dívky v pubertě ještě nechápu, že jejich nedostatky jsou jejich přednostmi. Tak snad i já už z té své pseudopuberty vyrostu.

50 random facts about me.

2. září 2013 v 18:23 | Hanýžka89 |  Já, já, jenom já
Tento článek už jsem si četla na pár blozích a pokaždé mě bavil, taktéž jsem využila vašich pozitivních ohlasů na Přiznání blogu a rozhodla jsem se jej napsat. Jediným problém je snad jen to, že už jsem na sebe vyzvonila mnohé, a s každým mým novým příspěvkem ubývá mých malých tajemství a vytrácí se jakýkoli oblak mystyčnosti okolo mé osoby. Přeji tedy příijemné chvilky při čtení následujících řádek a snad se i v některých bodech s mnou shodnete.

1. Ač jsou Beatles mou nejoblíbenější kapelou, už nejméně rok jsem si sama od sebe nepustila žádnou z jejich písniček.

2. U filmů přetáčím strašidelné a hodně trapné pasáže.

3. Jsem hodně hálkivá na svůj osobní prostor a často automaticky ustoupím, pokud mi jej naruší někdo, s kým si nejsem až tak blízká.

4. Nemám ráda Partičku. Jsem výjimka, ale ten humor je mi prostě cizí.

5. Od chvíle, co jsem poprvé viděla film Nesvatbovi, miluje Vince Vaughna.

6. Už dlouho jsem nebyla u kadeřnice na stříhání vlasů a objednání se stále oddaluji. Dokonce jsem si koupila i kadeřnické nůžky a nutím sestru, aby mi stříhala konečky.


8. Mezi mé nejnavštěvovanješí stránky patří oficiální web Zary.

9. Občas se cítím trapně za druhé lidi.

10. Ve třech letech jsem odmítala nosit spodní kalhotky, doma ze mě byli všichni šílení a děsili se toho, co budu dělat až budu ve školce. Samozřejmě jsem se to naučila.

11. Mám určitou slabost pro jednoho z největších podivínů na škole. Chodila jsem k němu pravidelně na semináře (jak je mým dobrým zvykem) a od té doby na mě na chodbě vždycky mrká a já jsem z něj hodně nervózní.

12. Dřív jsem velmi milovala Tomáše Kluse, ale s jeho přibívající slávou můj zájem opadal a postupně jsem mi zprotivilo jeho vystupování, nepřijde už mi moc upřímné.

13. Mám ráda Apple, Starbucks, Ikea a Zara a je mi naprosto fuk, jak moc neoriginální tím jsem.

14. Některé knížky, na něž jsem měla ve škole referát jsem nečetla. paradoxně největší pochvala se mi dostala za knihu, kterou jsem ani nedržela v ruce.

15. Jsem alergická na chlor.

16. Miluju vůni vápna a jako malá jsem lízala stěnu v pokoji. Nebyl to vandalismus, prostě mi to chutnalo.

17. Myslím si, že Jirka Macháček je nejvíc sexy z českých herců.

18. Jsem tak trochu pár měsíců závislá na coca-cole zero.

19. Nikdy jsem nejedla Ikea kuličky.

20. Obávám se, že vetšina hlavních hrdinů ze seriálů (Carrie ze Sexu ve městě, Ted z HIMYM, Susan ze Zoufalých manželek), co nemůžu vystát, se mi v některých věcech hodně podobá a možná právě proto mě tak štvou.


22. Mám zvláštní vztah s řadou mužů (kluků), mám pocit, že je i sama sebe dokážu lehce uvést do rozpaků, nebo vzájemně vytváříme zvláštní napětí.

23. Líbí se mi ta znělka z reklamy na Airways.

24. Vyrostla jsem na Simpsnových a jejich humor je mi stále blízký.

25. Chutná mi téměř všechno ovoce a úplně nejraději mám fíky, borůvky a meloun.

26. Jednou jsem s kamarádkami byla na Rychlém rande, původně to měl být hec a sranda, jenže postupně jsem pochopila, že jsem to tak brala ve skutečnosti jen já.

27. Před pár lety se mi líbil jeden kluk, loni mě pozval na rande a já jsem se k jeho nabídce stále nevyjádřila.

28. Víno mě hrozně rychle a snadno opije.

29. Často se mi zdá, že jsem někde na veřejnosti nahá, nebo že mi vypadaly zuby nebo mě chce uštknout had. (Freudovský výklad k tomuto si zvládnu udělat i sama :D )

30. V 15 letech jsem napsala dopis svému budoucímu já. Nedávno jsem to četla a je to něco příšerného.

31. Baví mě vařit, péct i uklízet, i přesto rozhodně neplánuji být ženou v domácnosti nebo utiskovanou hospodyňkou.

32. Líbí se mi kluci ve výrazných brýlích.

33. Jednou si chci s přítelem pořídit králíka a dát mu jméno Limetka.

34. Myslím si, že mávám při pozdravech víc než kdo jiný.


36. Ráda si čtu drby o českých modelkách.

37. Hodně často vtipkuju, ale obávám se, že málo kdo mé vtipy chápe jako vtipy.

38. Můj poslední módní kup byly boty za 79,-. Hrozně mě tlačí.

39. Přála bych si, aby Lindt neměl žádné kalorie.

40. Nepořádek mě umí neskutečně vytočit.

41. V aule na gymplu jsem si nerada sedala na balkón, neboť mě vždycky děsně lákalo skočit z něj na ten obrovský lustr.

42. Pokaždé, když si vypomenu na 5 z kompozice z matematiky a na 5 z kompozice z němčiny cloumá s mnou pocit nespravedlnosti. Už to bude asi 6 let.

43. Štve mě, když někteří spolužáci sledují Suits jen proto, že je to o právnících.

44. Ve většině případů piju čaj s mlékem.

45. Kdybych byla robot, moje věta by asi byla: Potřeba cukru roste.

46. Nemám žádnou noční košili.

47. Ráda o sobě tvrdím, že ve výběru mužů nejsem povrchní a nedám na první pohled, ale není o tak dávno, co jsem si šla v obchodě stoupnout do nejdelší fronty jen proto, že tak přede mnou stál strašně pěknej kluk.

48. Jsem velká fanynka Woodyho Allena, Tima Burtona a Andyho Warhola, nedám na ně dopustit.

49. Mám ráda Zelené a štve mě, že na našem malém politickém rybníčku není prostor ekologičtější smýšlení.

50. Nesnáším odběry krve. Mám slabě viditelné žíly, sestra mi většinou rozpíchá celou ruku a nakonec se rozhodne, že mi vezme krev na hřbetu ruky. A navíc nemůžu se dívat, jak jehla zajíždí pod kůži.