Nevěděje o sebevědomí.

18. srpna 2013 v 10:46 | Hanýžka89 |  DIARY...
Jsou věci, s kterými člověk zápasí celý život, někdy to jsou lidé, někdy minulost a skoro vždy jsem sami sobě tím největším protivníkem, my a naše nedostatky. Máme jen jednu zbraň a jeden štít a tím je sebedůvěra, sebevědomí, říkejme tomu, nehledě na psychologické definice, jakoli. Problém je, že ne všichni jsme správně vyzbrojeni.
V naši zemi je poměrně běžné vnímat sebevědomí jako aroganci jak na straně adresátů, tak na straně nositelů. Málokdo odhadne hranice, buď se neumíme pochválit vůbec nebo se naopak vynášíme do oblak a vším na zemi pohrdáme.
Moje sebevědomí je nestálé a když ho nejvíce potřebuji, není k nalezení. A protože to, s čím se tu nyní budu svěřovat, je niterné a naprosto nesexy, odrazující, vybrala jsem si ten nejotevřenější kanál. Ale vážně...klidně to nečtěte, protentokrát pochopím.
Za následující větu by mě lecjaká zástupkyně něžného pohlaví ukamenovala, ale uznejme sami, že zřejmě nejdůležitějším faktorem pro ženské sebevědomí je krása. Já vnímám ženskou krásu poněkud jinak než většina mužů, které znám. Ti ji definují třeba jen hubenou postavou a výrazným make-upem. Avšak bohužel jsme součástí světa, kde hodně štíhlá postava je součástí definice krásy a pro mě neustálý boj, nikdy nekončící výzva, neboť i mou je manipulováno a některé názory na mě mají dopad.
Jistě není od věci získat na situaci i jiný pohled, přeci jen už dávné pořekadlo říká: Někdo má rád holky, někdo zase vdolky. Každému se líbí něco jiného, ani já v svým milostným výběrem vždy nesplňuji mainstream. Jenže kam mizí veškerá rozlišnost, když povětšinou zhubnout je ekvivalentem slova zkrásnět a stavebním kamenem pochvaly?
A jak tak proplouvám mořem vzpomínek při svých leckdy nepochopitelných plavbách za ideálem, míjím i jedno léto, kdy jsem obědvala třeba jeden jogurt denně jen proto, abych si pro někoho připadala "dost dobrá". Dali byste mi za to facku? No nakonec jsem ji dostala a nejednu, první je jasná a druhou mi dal ten příšerný jojo-efekt.
Říká se, že změnit se je otázkou vůle, ale co takhle volní mechanismus zaměřit na to brát se a mít se rád takový/taková, jaký/á jsem???
 


Komentáře

1 Ráďa Ráďa | 22. srpna 2013 v 21:50 | Reagovat

ber to pozitivne! ty a ja a nam podobni:) vidime vic "krasu" nejen u hubenejch lidi:)... ostatni sou ochuzeny a nevsimaj si toho hlavniho! vsak oni na to vsichni jednou doplatej to se neboj...

2 hanyzka89 hanyzka89 | E-mail | Web | 23. srpna 2013 v 12:50 | Reagovat

[1]: Hihihi, máš pravdu, víc vnímáme krásu a oni se jen ochuzují:)) 8-)

3 evie evie | E-mail | Web | 3. září 2013 v 21:22 | Reagovat

skvelá myšlienka! ako sa hovori krása pominie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama