O trech pozlatkach.

16. června 2013 v 0:26 | Hanýžka89 |  DIARY...
Mam takovou pohadkou naladu a tak vam jednu povypravim, pohadku o tom, ze neni vsechno zlato, co se trypi, ze pravi princove nemusi byt krasoni a ze pravda a laska vzdy nezvitezi.
Bylo jednou jedno zapadle kralostvi a v nem zila Chamtivost, Neduvera a Povrchnost. Zily vedle sebe svorne a v miru, svou moc mely radne rozdelenou a velmi dobre spolupracovaly. Az z nenadani, z cista jasna, priletla do zeme pohroma ve podobe trihlaveho draka. Jedna jeho hlava byla Pravda, druha Laska a treti Duvera. Drak chrlil ohen ze vsech tri hlav na cele kralovstvi ve snaze spalit dosavadni nadvladou a ziskat i pres zprvu mineny odpor prosty lid pod svou moc. Lide vsak byli chrabri a vuci jeho plamenum imunni, ale jak dlouho by vnejsiho zasahu mohli vzdorovat? Na tuto ptazku, nastesti, nemusime hledat odpoved. Zavcas se objevil do zlateho rouna odeny princ a svym mecem, ktery zaril do vsech stran a mel penezi nevycislitelnou hodnutu, te bestii utal vsechny hlavy, aby se jiz vice nasnazila plest hlavy lidske a, nedej Boze, rozsevat seme svych o nadvladu se snazicich filosofii. A tak v zemi opet zavladl mir a klid a pokud ti lide vzdoroviti nezemreli, ziji vsichni v kralovstvi v tomto duchu dodnes.


Mam rada trpytive a zarici, leske a lakave. Libi se mi nove trendy a cerstve zpravy. Celou zimu cekam na jaro a celou noc na rano. A pri vsem tom cekani a objevovani, postupne stale nachazim nedocenenou hodnotu toho, co uz znam, toho, ceho si skutecne mam vazit.
Trebaze jsme detstvi davno odrostli, detinskost v nas stale drime. I sebehloupejsi vec se nam zalibi jen proto, ze nova, neznama, v krasnem obalu a tak pri honbe za jejim dosazenim, odhodime to, co davno mame. Cim vic kontaktu vyhledavame, tim slabsi vazby s nimi navazujeme a ty stare lehce pretrhavame. A pak se muze stat, ze az budeme potrebovat skutecnou oporu, nebude v dusledku k nalezeni.
Zestarla jsem, neznamena to, ze se chovam vzdy racionalne, ale to, ze verim hlavne a predevsim jen sama sobe. Obcas jsem jeste naivni a duveriva a presne v takovych momentech se spalim! Nekdo vam muze tvrdit, ze vas ma rad a pritom temi stejnymi usty o par chvil rekne neco jizliveho, co vas ma zranit. Chapu ony narazky, ktere me maji ublizit, ale uz mene chapu, proc. Stejne tak nechapu, proc nekdo chce radeji travit cas s lidmi, kteri mu jsou cizi nez prateli, kteri si na nej ten svuj udelali. Asi ten zablesk novoty a trpytive pozlatko oslepi a rozostri nas zrak.
Take se kaji a zpytuji svedomi, ani ja nejsem bez viny. O to vic jsem na sebe nastvana. Byla jsem hloupa a nerozumna, zamilovavala jsem se jen do pozlatek a obalu. To, jaci ti kluci skutecne byli, jsem nevedela a nevidela. Kazdy z nas hleda lasku podle sveho klice, bohuzel vsak nektere klice otviraji jen prazdne schranky. Udelala jsem tak nekolikrat velkou chybu, nicmene jsem byla vytrestana a muzu to vycitat jen sama sobe. Vsak to nepochopte spatne, o nich je jen techto par poslednich radek.
 


Komentáře

1 Ráďa Ráďa | 20. června 2013 v 9:03 | Reagovat

Teda Hani radsi mam tvoje optimisticky ladeny clanky! Ale nevidela bych to tak cerne... nektery vazby nezpretrhas ani kdybys nahodou chtela :-P

2 hanyzka89 hanyzka89 | E-mail | Web | 20. června 2013 v 15:21 | Reagovat

[1]: Ja zase budu optimistictejsi, jen jsem se potrebovala vypsat z par veci:)
A to doufam, ze nektery vazby mam nastalo ;-)
Mam te rada :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama