Červen 2013

Poslední výkřik jedné agónie.

25. června 2013 v 22:50 | Hanýžka89 |  DIARY...
Říká se, že naděje umírá poslední a já jsem toho živoucím příkladem. Držím se zuby nehty toho pomyslného stébla a ono najednou ten nápor nevydrží a praskne. A vy se pak topíte v té brečce smyšleného a chtěného a nenahmatatelného. Stalo se to, co se očekávalo a co jsem v hloubi věděla, jen jsem před tím zavírala oči.
Čekala jsem, že mě to složí. Nesložilo. Zatím... Možná mi to ještě nedošlo. Až mi to dojde, tak budu potřebovat obejmout, nebo brečet nebo řvát!!!
Teď se musím učit...

Sejde z očí, sejde z mysli...jen blázen věří na nesmysly.

INSTAGRAM Picture an hour

23. června 2013 v 15:12 | Hanýžka89 |  Picture an hour
Dalsi mesic skoro za nami, ikdyz do konce cervna mi tu visi jeste dve zkousky. Kdo se u cteni posledniho prispevku bal, ze blaznim, bal se opravnene:) Uz mi nejak dochazi sily a hlavne nervy nad vsim tim ucenim. Mezi mnou a silencem je uz opravdu tenka hranice, tak se musim mit na pozoru, abych ji neprekrocila. Snad az ve cvrtek nejak docvaknu tu posledni predprazdninovou zkousku, zacnu si opet uzivat zivota o neco vic.
Pro tuto chvili jsem pro vas pripravila par fotek z uplynuleho mesice, co jsem nashromazdila na instagramu.

1. Opile pivonky. 2. Po ranu posloucham Johnnyho Cashe. 3. Delam si obedy po svem.

4. Dostala jsem od segry svuj vysneny lak na nehty. 5. Na klauzury z tresta jsem sla v cernobile. 6. Maminkou vypestovane.

7. Konecne pocasi na minisortky. 8. Ruzovo-bila sila. 9. Snidane do postole. A nejlepsi marmelada.

10. Opet kvetinova. 11. Oblekam se monotonne. 12. Dior duo.

13. S Zuzkou si delame ucebni pauzicku. 14. Pred cvicenim. 15. Moje halenka.

16. Moje veca. 17. Moje bricho. 18. V Reserved jsem objevila tyhle super boty.

O trech pozlatkach.

16. června 2013 v 0:26 | Hanýžka89 |  DIARY...
Mam takovou pohadkou naladu a tak vam jednu povypravim, pohadku o tom, ze neni vsechno zlato, co se trypi, ze pravi princove nemusi byt krasoni a ze pravda a laska vzdy nezvitezi.
Bylo jednou jedno zapadle kralostvi a v nem zila Chamtivost, Neduvera a Povrchnost. Zily vedle sebe svorne a v miru, svou moc mely radne rozdelenou a velmi dobre spolupracovaly. Az z nenadani, z cista jasna, priletla do zeme pohroma ve podobe trihlaveho draka. Jedna jeho hlava byla Pravda, druha Laska a treti Duvera. Drak chrlil ohen ze vsech tri hlav na cele kralovstvi ve snaze spalit dosavadni nadvladou a ziskat i pres zprvu mineny odpor prosty lid pod svou moc. Lide vsak byli chrabri a vuci jeho plamenum imunni, ale jak dlouho by vnejsiho zasahu mohli vzdorovat? Na tuto ptazku, nastesti, nemusime hledat odpoved. Zavcas se objevil do zlateho rouna odeny princ a svym mecem, ktery zaril do vsech stran a mel penezi nevycislitelnou hodnutu, te bestii utal vsechny hlavy, aby se jiz vice nasnazila plest hlavy lidske a, nedej Boze, rozsevat seme svych o nadvladu se snazicich filosofii. A tak v zemi opet zavladl mir a klid a pokud ti lide vzdoroviti nezemreli, ziji vsichni v kralovstvi v tomto duchu dodnes.


Mam rada trpytive a zarici, leske a lakave. Libi se mi nove trendy a cerstve zpravy. Celou zimu cekam na jaro a celou noc na rano. A pri vsem tom cekani a objevovani, postupne stale nachazim nedocenenou hodnotu toho, co uz znam, toho, ceho si skutecne mam vazit.
Trebaze jsme detstvi davno odrostli, detinskost v nas stale drime. I sebehloupejsi vec se nam zalibi jen proto, ze nova, neznama, v krasnem obalu a tak pri honbe za jejim dosazenim, odhodime to, co davno mame. Cim vic kontaktu vyhledavame, tim slabsi vazby s nimi navazujeme a ty stare lehce pretrhavame. A pak se muze stat, ze az budeme potrebovat skutecnou oporu, nebude v dusledku k nalezeni.
Zestarla jsem, neznamena to, ze se chovam vzdy racionalne, ale to, ze verim hlavne a predevsim jen sama sobe. Obcas jsem jeste naivni a duveriva a presne v takovych momentech se spalim! Nekdo vam muze tvrdit, ze vas ma rad a pritom temi stejnymi usty o par chvil rekne neco jizliveho, co vas ma zranit. Chapu ony narazky, ktere me maji ublizit, ale uz mene chapu, proc. Stejne tak nechapu, proc nekdo chce radeji travit cas s lidmi, kteri mu jsou cizi nez prateli, kteri si na nej ten svuj udelali. Asi ten zablesk novoty a trpytive pozlatko oslepi a rozostri nas zrak.
Take se kaji a zpytuji svedomi, ani ja nejsem bez viny. O to vic jsem na sebe nastvana. Byla jsem hloupa a nerozumna, zamilovavala jsem se jen do pozlatek a obalu. To, jaci ti kluci skutecne byli, jsem nevedela a nevidela. Kazdy z nas hleda lasku podle sveho klice, bohuzel vsak nektere klice otviraji jen prazdne schranky. Udelala jsem tak nekolikrat velkou chybu, nicmene jsem byla vytrestana a muzu to vycitat jen sama sobe. Vsak to nepochopte spatne, o nich je jen techto par poslednich radek.

Ochranne znamky. Podruhe.

9. června 2013 v 16:08 | Hanýžka89 |  Já, já, jenom já

Uz je to nejaka ta doba, co jsem publikovala prvni cast Ochrannych znamek. Me samotnou ten prispevek bavil a dle reakci jsem usoudila, ze snad trochu i vas. Chytla jsem se tedy teto prilezitosti podruhe, ve spravny cas, predklauzurni a zkouskovy.
Neprichazim vsak s nicim zavratne prekvapivym, ani novym. Behem mesice a pul jsem se vubec nezmenila, vlastne uz par let se nijak zvlast nemenim a tak dalsi stripky meho vkusu jsou vlastne jen obdobou minule ukazanych. Snad jen o cem jsem se v predesle casti nezminila je muj straci komplex a malinka obsese v jednom vzoru.

Halenka - Zara (spring/summer 2013)

Ikdyz uznavam pravidlo Neni vsechno zlato, co se trypi, vetsinou, co se trypi, se mi libi. Uz jako mala jsem radovala, kdyz jsem nahodne v Jizere objevila trpytivy kaminek (nejspis Jablonecka bizu) nebo v sestrine sperkovnici velke nausnice. A s stejnym mladistvym eutisiasmem se mi zajiskrilo v ocich, kdyz jsem spatrila tuto extremne nepraktickou halenku.

Sukne - Zara (s/s 2013), doza s vsemi (4) mymi hodinkami, retizek s priveskem - Zara (a/w 2011), casopisy ELLE, zrcadlo - Nanu nana, kabelka s kaminky - po babicce, rasenky - Lancome Hypnose, Lancome Doll eyes, Helena Rubinstein, ramecek - IKEA, zabky s lebkami - ebay.

Na tomto obrazku muzete videt alespon naznak meho oblibeneho motivu, o nemz jsem se zminovala vyse. No a jsou to...lebky. Coz zni trochu hure nez jak to opravdu je. Nesilim z hardcoru, heavymetalu, glad, satanismu atd., za to silim z cehokoli, co znacka A. McQueena vypusti na modni mola nebo do butiku a diky vsem bezne dostupnym modnim retezcum, ze se prave na techto mistech inspiruji.

Whatever single.

3. června 2013 v 15:27 | Hanyžka89 |  DIARY...
Příběhy Carrie, Ally a Bridget jsou vtipné, svým způsobem záviděníhodné a odrazem, jak single život lze žít naplno a vesele. Tak by to alespoň mělo příjít oku nezávislého diváku setrvavajícího nějaký ten pátek ve stalém a spokojeném vztahu. Ale čím víc se váš život blíží jejich vzoru a věku přijdou vám ony příběhy spíše tragikomické a dochází vám spíše než kdy jindy, že život nelze protančit na vysokých podpadcích v diskoklubech a na barech. Ne, že by tohle pro mě byla uplná realita, všechny, nebo alespoň devadesat procent, mých kamarádek je ve stalých vztazích a já si mezi nimi občas připadám jak exot a jen se děsím momentu, kdy začnou rodit děti.
Nechapejte me spatne, mam svuj zivot rada, jen jsou chvile, kdy vas, vic nez strach vlastni, dostane strach vaseho okoli, ze zustane takrikajic na ocet a nedej Boze, aby jste nasla zalibeni v kockach, nebot pak uz je to jasne. A tak Vam vasi pratele radi predhazuji ruzne moznosti, nebot Ona sama, On sam, je jasna rovnice a jasne znameni, ze by to mohlo vyjit. A ony pak zavaznejsi momenty nastanou, kdyz se na vas ten strach prenese a trochu si jej interiorizujete. Pak snad pod vlivem chvilkove slabosti se vam vrhaji do oci slzy a zacnete smutnit nad predstavou, ze jste mela tomu podivinovi/mozna bezdomovci z Vaclavaku dat cislo, ze to mohla byt laska vaseho zivota, ktere byste porodila tri nadherne deti a prozila 40 krasnych let. Nebo pri desatem seminari financka zacnete vnimat krasu a symetricnost tvare vaseho profesora, z nehoz silely spoluzacky od zacatku a vy jste nad nim jen mavla rukou. Nahle Vam pripada, ze Chrisitian Grey byl snad napsan podle nej. Jinak nebojte, sance ho zaujmout v pozitivnim slova smyslu, je u me nulova. Co cert chtel, skoro kazde ctvrtecni rano je sychrave a na me vlasy to ma tak blahodarny vliv, ze vypadaji jak koberec nebo minimalne jako psi decka. dalsim dusledkem ranniho deste je, ze ve tride je vetsinou neco citit jako zmoklej pes (dnes si pejskari prijdou na sve), takze nez se mi zadaptuje nos, tak se trictvrte hodiny krenim, coz mi na krase take neprida. A domnivam se, ze na nej doma ceka modelka, protoze ziji v predstave, ze opravdu krasni lide jsou naprogramovani, aby nasli jeden druheho a tak zustala linie krasy zachovana i po dalsi generace.
...pokracovani zase priste...