Dlouho mi trvalo, nez jsem se vratila k blogu a k clanku. Momentalne je vseho dost. Skoly, zivota a na ten muj internetovy uz nezbyva tolik casu. Presto me jsem dohnala jedna kratsi myslenka. Myslenka nad tematem Smutek, o kterem autor polemizuje i v novem ELLE.
Nechapu a nikdy jsem prilis nechapalo, proc je smutek vniman jako slabina cloveka, alespon zde, v nasi zemi. Vsichni obvykle drzime sve emoce na uzde, nedej boze, kdyz nekdo v precpanem metru promluvi. Jsme studene frnaky. Neprojevujeme emoce, protoze by to bylo vnimano, jako slabina. Ale proc? Co je na tom spatneho, clovek by si mel ulevit od toho, co ho trapi, ma pravo byt smutny a ma pravo na oporu druhych. Vazim si tech, kteri jsou s mnou ani kdyz mi neni do zpevu a i tech, kteri jdou za mnou,trebaze jim neni nejlepe. Duvera za duveru.
I'm quite busy right now. School and life is full of duties, changes and work. I hope, that I'll survive everything and I will be able write more often my blog and usually read your blogs. I've written more thoughts about Sadness and about behavior people around me. It's in czech only, it's for some czech-speaking readers. I hope, you'll forgive me:)
Lenka | 20. října 2012 v 20:51 | 
.
Hanýžko moje milá,
seděla jsem tu u tebe dneska celý večer a četla a smála se, protože jsi vtipná a píšeš neuvěřitelně zábavně. A pak jsem došla k článku "o smutnění". Je nádherný, mluvíš mi z duše. Jsem hodně emotivní člověk - když je mi do smíchu, tak řádím a jsem veselá, když je mi do pláče, jsem smutná úplně naplno a bez zábran. Emoce musí jít ven, jsou přirozený a podle mě krásný. Děkuju za tenhle článek a vlastně za celý večer tady u tebe...:-*
Vivi