Říjen 2012

Picture an hour

26. října 2012 v 19:47 | Hanyzka89 |  Picture an hour
Sliby chyby. Ale i tak. Blizi se hnusne, hnusne klauzurni prace (jeden z nejvetsich fujtajblu, co prava poskytuji svych studentum) a skola zabira cim dal tim vic casu. Ale na konci vseho je novy zacatek. Listopad bude kriticky, ale prosinec bude lepsi. Budu snad vic blogovat, vic se vam venovat, budu si vybavovat novy pokoj, neustale mlit o Vanocich a cpat se stolou. Bude lip. Ted par obrazku za mesic rijen. Dekuji Vam, ze jste a ze me trpite dlouhe pauzy.:)
Promises are like pie-crust. Very hard exames are coming, my stupid law school totally crushes me and eats my time. But on the end there is a new beginning. November will be hard, but December changes a few things in my life. I'll blog more often, decorate my second new room, be talking about Christmas a lot and eat so much christmas roll I can. I will come the better time. But now there are pictures of October. Thank you a lot, that you permit my long blogging pauses:)



Around, around.

20. října 2012 v 15:33 | Hanyzka89 |  DIARY...
Dlouho mi trvalo, nez jsem se vratila k blogu a k clanku. Momentalne je vseho dost. Skoly, zivota a na ten muj internetovy uz nezbyva tolik casu. Presto me jsem dohnala jedna kratsi myslenka. Myslenka nad tematem Smutek, o kterem autor polemizuje i v novem ELLE.
Nechapu a nikdy jsem prilis nechapalo, proc je smutek vniman jako slabina cloveka, alespon zde, v nasi zemi. Vsichni obvykle drzime sve emoce na uzde, nedej boze, kdyz nekdo v precpanem metru promluvi. Jsme studene frnaky. Neprojevujeme emoce, protoze by to bylo vnimano, jako slabina. Ale proc? Co je na tom spatneho, clovek by si mel ulevit od toho, co ho trapi, ma pravo byt smutny a ma pravo na oporu druhych. Vazim si tech, kteri jsou s mnou ani kdyz mi neni do zpevu a i tech, kteri jdou za mnou,trebaze jim neni nejlepe. Duvera za duveru.
I'm quite busy right now. School and life is full of duties, changes and work. I hope, that I'll survive everything and I will be able write more often my blog and usually read your blogs. I've written more thoughts about Sadness and about behavior people around me. It's in czech only, it's for some czech-speaking readers. I hope, you'll forgive me:)

Nejak to svedem, hlavne zadny plany predem.

11. října 2012 v 20:45 | Hanyzka89 |  DIARY...
Mylim se v svych usudcich. Pletu se v predstavach, co se ke mne hodi a co nikoliv. Ja, ac nejsem majitelkou dlouhych extra stihlych nohou, jsem se marne soukala do kozenych kalhot. "Chci je, chci je," znel mi hlavou hlas, zrcadlo se jej snazilo prehlusit: "Nejsou pro tebe." A ja, jako jezibaba z Snehurky, verila zrcadlu. Bylo to zkratka jasne a do oci bijici. Stejne zrejme jsou i me omyly v dalsich luzich a hajich, jenze ja zkratka nevidim-neslysim-nemluvim, to co uz vsichni davno vidi-slysi-rikaji. Vsak ja nekde v hloubi vim, jen se to tezko priznava.
Ale obcas je to i naopak, nekdy nam nejvice pasuje to, co by nas nikdy predtim nenapadlo. Preci jen bude neco pravdy na tom, ze zivot neni to, co si vysnime, je to to, co prijde, kdyz to necekame.

Drive bych si nevzala cervenou rtenku, ty bryle mely byt spicate a cervene saty jsem chtela jen na promoci. A presto se mi to zacalo libit tak, jak to je.

Inspiration.

6. října 2012 v 21:38 | Hanyzka89 |  Kolem a kolem...
Je tu podzim a spolu s opadanym listim, hektolitry telpeho caje a skolnimi povinnostmi prichazi i nova vlna inspirace. Kazde nove obdobi muze byt novym zacatkem. Ja jsem si pro vas pripravila miniclanek mody, ktera me inspiruje a wishlistu veci, na ktere setrim, kterymi se kocham. Krasny podzim vsem!
Autumn is here. New wave of inspiration is coming with fallen leaves, gallons of hot tea and study duties. Each new season could be a new start. I've prepered for you a little post of fashion (fashion icons), which inspire me and little wishlist, which I save for it. I wish you wonderful autumn.













Autumn wishlist


Randici manual #1: Kam v Praze na rande.

4. října 2012 v 22:21 | Hanyzka89 |  DIARY...
Vratme se trochu v case, kdyz me setkani s Nim pusobilo v brise trepotani motylich kridel. Jsme v zcela jinem casovem obdobim, v pritomnem na me spise melo efekt kopnuti do zaludku. (True story.)
Je uz to nejaky ten patek, ale i me prepadla uzkost a obavy, ze nevim, jake misto je v Praze na rande idealem. Nechtela jsem, aby Jeho zabava z nasi schuzky plynula jen z toho, ze by si v hlave prehraval filmy. A tak jsem sla, jak uz to pri mych uzkostnych stavech byva, pro radu k strycku Googlovi. A tehdy se mi rozrevrel vejir cireho zoufalstvi, jak na strane dotazu, tak na strane odpovedi. Evidentne bludny kruh prvnich schuzek a randici masochismus na nas pusobi rovnako.

1. Mezi prvnimi moznostmi se mi naskytly zname a oblibene Labute a lodicky. "Od toho pryc!" rekla jsem si. To, co je pro jednu zamilovanou lodi lasky, se pro mne muze lehce stat Titanicem.
2. Rande s sportovnim nadechem nasledovaly i v dalsich odkazech. Zimni stadiony a verejne kluziste slibovaly, ze budou tim pravym mistem, ktery mezi vami prorazi ledy. No, o tom jsem nepochybovala, stejne jako o tom, ze muj zadek by se behem jedne takove schuzky pokusil nekolikrat o to same. Radeji bych sve brusle neprobouzela z nekolikarocniho zimniho spanku.
3. Dalsi rady uz smerovaly do kulturnich sfer. Coz je pro me adekvatni nabidka, divadlo mam rada, velmi rada, ale zaroven na nej kladu prisna pravidla etikety oblekani. A co kdyby prisel do divadla v sustakach? Mozna prichod bych pretrpela, ale behem predstaveni, ac vim, ze herci krici dostatecne hlasite, ty sustaky vedle me by proste kricely vic a ja bych sal opustila a nikdy uz se nevratila.

A zatim bych nechala pokracovani na priste.:)

A jak to tak byva, nesouvisejici obrazek je na snade.:)