Kripke žije!

10. ledna 2011 v 12:39 | Hanyžka89 |  DIARY...
Takže včera to byl heroický výkon, místo dvaceti otázek jsem se naučila jen patnáct, nicméně to, co přišlo potom.
Asi v deset hodin mi došlo, že dnes ráno musím jet do Prahy a odevzdat osmistránkvou esej na Filosofii jazyka na téma Kripkeho teorie vlastních jmen. Pomohlo mi jedno velké kafe, dva velké hrnky zeleného čaje a hlavně dva panáky Malibu, ty asi nejvíc. Nicméně v dvě hodiny ráno bylo hotovo, šlo se spát na čtyři hodiny a v šest nastala korekce a další velký hrnek kafe, v osm už byla esej odevzdaná a teď jen, aby měl pan profesor pevné nervy na mé pozdní výlevy:D :D

Malá ukázka:
Tím druhém podnětem, co tato teorie dává je: Pokud je jméno J zkratkou za deskripci D, pak tvrzení formy "J je D" je analytické a tedy nutně apriori pravdivé. Uveďme si konkrétní příklad: "Aristoteles je autor Metafyziky." takže bychom podle výše zmíněného, mohli vyvodit, že výraz "Aristoteles" je zkratkou "autor Metafyziky". Ale tato charakteristika, deskripce Aristotela není pravdivá apriori, je výsledkem zkušenosti a toto tvrzení je empirické!
Ale abych se posunula dále, blíže k filosofii Kripkeho, musím přejít od Klasického deskriptivismu ještě k tzn. Subtilnímu deskriptivismu.
Subtilní deskriptivismus se také nazývá cluster theory a jeho představiteli jsou John R. Searle a Peter F. Strawson. Tento směr navazuje na klasický deskriptivismus a obohacuje jej o dalším myšlenky.
Řeší hlavně problémy, na které Klasický deskriptivismus narážel. Pokud jde o otázku, která deskripce je ta správná? Nebo je -li správná konjunkce deskripcí? Subtilní deskriptivismus na to reaguje, že jménu je v komunikativním společenství přiřazen "svazek deskripcí", které nejsou spojeny konjunktivně ale deskriptivně, tedy "Aristoteles" je "autor Metafyziky" nebo "autor Organonu" nebo "Platonův žák". Této myšlence, já osobně, nejsem příliš nakloněna. Pod jménem si vybavím osobu s vším všudy, takříkajíc, tedy s její minulostí, odvedenou prací rodinou, s představou, jak to s daným člověkem dopadne atd. Proto je pro mě jméno "Aristoteles" "autor Metafyziky" a "autor Organonu" a "Platonův žák" a "učitel Alexandra Makedonského" a
Nicméně právě toto řešení má být řešením i druhé překážky, na kterou Klasický deskriptivismus narážel. Žádná z deskripcí ve svazku není nutnou podmínkou, kterou musí splňovat referent jména; referent jména musí splňovat "relevantní" počet deskripcí z příslušného svazku. Je třeba zmínit, že Subtilní deskriptivismus, tímto tento problém však úplně nevyřešil, protože tvrzení "Aristoteles je autor Metafyziky nebo autor Organonu nebo nejvýznamnější Platonův žák nebo ..." je podle této teorie analytické, což je tedy stále stejný problém, jen v trochu jiné variantě.
Po Subtilním deskriptivismu a Klasickém deskriptivismu se dostávám k Kauzální teorii, jejíž tvůrce je právě filosof Saul Kripke. Tato teorie říká, že referent jména, tedy nositel jména, není dán v typických případech tím, že nějaké individuum splňuje deskripci spojenou s jménem, ale je dán sociologickým faktem, že jméno bylo přiřazeno nějakému individuu, například při aktu křtu nebo při zápisu na matrice, a tato vazba se reprodukuje v řetězu užívání jména, v němž jednotliví mluvčí přejímají jméno od jiných i s jeho referenční funkcí.
Referentem jména J v jeho aktuálním užití je tedy to individuum, které bychom identifikovali, kdybychom postupovali od aktuálního užití v řetězu, jehož je součástí, zpět až k aktu zavedení jména, syntakticky zavedené jméno však může figurovat i v jiných řetězech.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama