Březen 2010

Líbí se mi.

22. března 2010 v 20:30 | Hanyzka89 |  DIARY...
Hrozně se mi líbí, téměř, všechno starorůžové, šediví či černobílé(to poslední není novinka) oblečení. A růžová elektronika všeobecně, už chápu v toto Pergi.
Jinak na hlavě mám čokoládovou barvu a opět líbí se mi a líbí se mi to víc než je zdrávo. A když jsme u tý čokolády, hromadí se mi v poikoji slušná sbírka výborných kousků (např. Lindt, který mi koupil švagřík v Německu, Milka Milkins atd.) a děsím se den až je všechny sním!!!

Dnes jsem jela busem domu a naproti mně seděla R. máma. A byla docela elegantní a vypdala seriózně a byla hubená a mně přišlo zvláštní, že kdy porodila R. Ikdyž když se narodil, byl zřejmě jinej, že?:)

Prostě divný.

21. března 2010 v 22:47 | Hanyzka89 |  DIARY...
Asi pojedu do Barcelony, do Oviedy. Chci tam, stejně jako někdy chci být umělec a někdy někdo jiný a jindy chci být zase sama sebou.
Prostě jsem divná, jo jsem. Už někholikátou noc se mi zdají a divný sny a v nich zase někdo, kdo v nich dlouho nebyl a chápete, že vím, co chci a tohle to není. Řekněme, že to jsou trochu noční můry, né přání, ale můry, kdy na sebou koukáte shora a říkáte si, jsi blbka! A pak se probudíte z této nightmare a jste rády, že není realitou.
A ke všemu žárlím. Jo, asi jo. Tenhle pocit je jeden z mála, který skutečně poznám. Na někoho, na koho by mě ani nenapadlo dřív žárlit (no vlastně tak před pár lety napadlo, ale i tehdy tak napůl).
A aby toho nebylo málo, tak ten, na koho žárlím, není ten samý, co mi leze do sna. A ani z jedním z nich chodit nebudu a myslím, že vím, s kým budu. Teda zatím byste to netipli, ale mám takové předtuchy, protože je menší zlo než ostatní věci, on pro mně a i já pro něj. No třeba kecám, třeba ne.
A vím, že ten lesk-cupcake mají všichni, ale stejně ho chci, za 49Kč, no neber to! A chtěla jsem nintendo(růžový - protože chci být aspoň trochu jako bárbí) a ono to stojí 6500Kč, takže si asi nekoupím. A místo hraní her budu v buse nadále poslouchat muziku, nebo nedej bože, samu sebe!

Jsem Češka.

19. března 2010 v 20:12 | Hanyzka89 |  DIARY...
Není to nic nového pod sluncem, ale asi si to málo uvědomuji a málo si toho cením. Možná se ptáte, čeho si lze na tomto faktu cenit, vetšina lidí to tu nesnáší a chce za hranice, ale copak by nebylo nic co by Vám nechybělo?
Češi nejsou jen špatní, není to jen leckdy směšně zřící politika, není to jen netolerance (to přece nemusíme usuzovat jako čistě českou vlastnost) a nemožný styl v oblékání.
Češi jsou pro mě také národem, který dlouhou dobu bojoval za svou identitu, národem, který si cenil svého jazyka, zemí, která v meziválečném období byla demokracií obklopenou totalitami, demokracii s řadou práv a svobod a s lidem, který byl připraven o svou zemi bojovat.
Pak jako by se vše zlomilo, stín dvou totalit, z nich jedna trvala přes čtyřicet let si neseme možná pořád za sebou, ikdyž věřím, že rok od roku se zmenšuje. Ano, máme své Paroubky a své Topolánky, ale ty má každý. Pozitivní je, že mezi námi(mými vrstevníky) je iniciativa,a by se to do budoucna zlepšilo(viz.:iventura demokracie).
Jsem Češka a jsem jí ráda, ikdyž nenosím ponožky v sandálech, v právé ruce nedržím igelitku a v levé pivo. Ano žasnu občas nad českou vynálezavostí (no, promintě, ale dát vedle sebe v tramvaji na sklo samolepku "Dejte si pozor na krádeže." a propagační samolepku "Česká republika - symfonie zážitků." je úsměvné) a "pivrncovským" humorem, ale co s tím? Máme Prahu, máme řadu osobností, krásné holky(prý - nejsem hodna posuzovat), Škodovku (tak napůl), Baťu...
Většinou máme sklony milovat, co je malé. To co milujeme, malým nazýváme (drobeček, pusinka,...), tak nenadávejte na malé poměry, protiřečili byste si:).

P.S.: Není to žádný agitační proslov, jen asi mluvím okouzlena dnešní jární Prahou, možná to byl ten spouštěč mého rozjímání....

Grace Kelly

16. března 2010 v 22:32
Grace Patricie Kellyová se narodila v listopadu 1929 ve Filadelfii jako třetí dítě milionáře Johna Brendana Kellyho St. Pracovala v divadle a v modelingu, natáčela reklamy, dokumenty i seriály.
V padesátých letech se seznámila s režisérem Alfredem Hitchcockem, který se stal jejím mentorem. Mezi nejslavnější snímky, ve kterých si zahrála, patří V pravé poledne, Vražda na objednávku, Děvče z venkova či Chyťte zloděje.
Jako o krásnou ženu se o ní často zajímaly bulváry, spekulovalo se o jejím vztahu s herci Gary Cooperem, Bingem Crosbym či módním návrhářem Olegem Cassinim.
Grace


Setkání s monackým knížetem
Zlom v jejím životě nastal v dubnu 1955, kdy se zúčastnila filmového festivalu v Cannes. Zde se setkala s monackým knížetem Rainierem III. a říká se, že to byla láska na první pohled. Po návratu do USA si oba začali dopisovat, v prosinci přijel Rainier do Ameriky a požádal Kellyovou o ruku.

Svatba století se konala v dubnu 1956 v Monaku. Po sňatku se kvůli své reprezentativní pozici vzdala účinkovaní v dalších filmech. Manželé měli tři potomky, dcery Caroline a Stéphanie a syna Alberta, který se následně stal dědicem trůnu.
V září 1982 dostala Kellyová při řízení srdeční záchvat a vůz spadl ze srázu. Na následky zranění zemřela den poté v nemocnici. Rainier se již neoženil, sám zemřel v roce 2005.

Léta Grace Kellyové
Výstava s názvem Léta Grace Kellyové, monacké kněžny čítá stovky jejích osobních předmětů, z nichž mnohé monacký palác zapůjčil poprvé.
Návštěvníci zde najdou přední strany populárních časopisů z období, kdy se Kellyová přeměnila z ikony Hitchcockových filmů na monackou šlechtičnu, snímky z natáčení nebo dopisy adresované kněžně osobnostmi jako někdejší první dáma USA Jackie Kennedyová, sopranistka Marie Callasová či herec Cary Grant.
Jak podotkla italská agentura ANSA, "Kellyová nebyla jen dokonalou ženou a matkou, ale stala se i módní ikonou". Expozice proto nabízí šaty předních návrhářů, které Kellyová s oblibou nosila, včetně proslulých hedvábných svatebních šatů návrhářky Helen Roseové.
Kněžna taktéž milovala luxusní doplňky jako kloboučky, šátky, rukavice nebo boty. "To jsou jediné věci, při kterých Grace ztratí představu o penězích, které utrácí," řekla o ní jednou kostymérka Edith Headová. Velmi si také nechávala záležet na účesu a nikdo ji nesměl rušit, když u ní byl její osobní kadeřník.

Na své si přijdou také milovníci značkových šperků jako Cartier či Van Cleef & Arpels a nechybí ani kabelka společnosti Hermes, kterou měla nová kněžna při focení v roce 1956 pro časopis Life.
Přestože tento typ kožené kabelky vznikl již ve třicátých letech, stal se díky fotografii tak populární, že ho společnost přejmenovala na Kelly's Bag (Kellyina kabelka).

Dokonalá krása
"Chtěl bych, aby lidé objevili její bohatou osobnost a citlivost, její pohled milující matky a smysl pro krásu, který vyjadřovala neustálým hledáním dokonalosti," řekl její syn, kníže Albert II.
"Na kněžnu Grace vzpomínáme jako na dámu nezaměnitelné elegance," dodal francouzský ministr kultury Frédéric Mitterand, který výstavu zaštítil. "I kdybychom už nikdy nezhlédli žádný z jejích filmů nebo nenavštívili monacké knížectví, tak tato vzpomínka nám navždy zůstane."

Hanyzka89: Až mamina konečně dočte její životopis, jsem na řadě, pak řeknu/napíšu i víc. A doufám, že ji patnácky nezhanobí jako Audrey, ačkoliv Grace není tak profláklá a asi ani anorektická, ta by teď asi neletěla.

Dort s velkým D v den s velkým D

16. března 2010 v 21:47 | Hanyzka89 |  DIARY...
Dneska před výpravou do školy, jež byla DNES zrátou času, jsem si zakoupila ELLE. Ano, zakoupila, nepřišlo, snad až příště...pokud zaplatím složenku, že. A byl to tak trochu svatební speciál.
A jeden dort s názvem Pařížská perla, je boží. Chci ho, chci ho moc. Takže jsem pověřila, v tu chvíli nejblíže se nacházející a pečení milující Lenku, ať se ho naučí na můj svatební den (Ano, i takové dny jsou/budou. Tak se nedivte, nebude to hned, ale jednou!).
Nezadala jsem ji tak těžký úkol, Zuzka musí Pergi vyčarovat z dýně kočár!!To chce více cviku než dort s perličkama, bílou čokoládou, mascarpone a saténovýma mašlema!
A ano, vzpoměla jsem si, jak jsme s Pergi cestou do Vídně(prosinec 2004) řešily její svatbu. Kdo bude pod prosklenou podlahou v klecích na ni koukat, jaké bude mít šaty a tak:) Doufám, že na to nezapoměla a jednou to tak opravdu bude.
Zuzko, musíš víc cvičit, ještě ti to nejde!
dortík


Imagine

13. března 2010 v 14:46 | Hanyzka89 |  DIARY...
Každý, kdo viděl Imaginárium doktora Parnase, ví, že vkočení do něj, měl návštěvník k dispozici ztělesnění svých vlastních tužeb a snů.
Jestli jste aspoň trochu jako já, chtěli byste tam také aspoň na minutku vstoupit.
A jestli jste tento film neviděli a článek je pro vás ztrátou času, pusťte si na uklidnění Imagine od Johna Lennona. Jen tak.

Abych náhodou nevynikla z davu.

9. března 2010 v 19:20 | Hanyzka89 |  DIARY...
Všichni milují kávu Starbucks, všichni milují Blair, každý považuje Audrey Hepburn za nejlepší herečku atd.
Trcohu jsem si poslední dobou prohlížela blogspot a spíš mě to mrzí, když vidím, co vidím. Každá třináctiletá holka miluje Audrey, miluje její filmy a styl. Přitom pochybuju o tom, že je kdy viděly, spíše v Gossip Girl ji miluje Blair, tak ji miluju všechny obdivovatelky Blair, aniž by věděly něco o jejím životě, o filmech, které natočila. Holky, puste si skutečně, doopravdy Snídani u Tiffanyho, nejde o žádný lehce pojatý komediální románek, není uplně dnešní klasika Amerika a Audrey není Hannah Montana šedesátých let. Neříkám, že jsem já její oprávněná fanynka a nikdo jiný, jen podotýkám, že její plakát visí nad mým stolem o něco dýl než se GG dostalo do éteru.
A holky, tím, že půjdete do Starbucks taky nevyrostete, pokud kávu normálně nepijete a jde vám jen o kelímek, tak si ho nělde sežeňte nebo si kupte termosku Starbucks a nalít si tam můžete třeba mlíko! Budete to vidět jen vy a na oko budete Starbucks pít.