Svět plný relativismu, paradoxů a manipulace

26. února 2010 v 15:10 | Hanyzka89 |  DIARY...
Myslím si, že čím člověk ví více, tím se stává pesimističtější. Považuji se za názorný příklad. Celkem mě baví má studia, vzdělání, která na obou školách dostává se relativně kryje s mými zájmy. Ale věci, které nám jsou někdy sdělovány ve mně probouzí obavy a celkem bezradnost, také představu čí pojetí člověka jen jako jakési loutky. Jak to myslím v zápětí vysvětlím.
Tak za prvé, stále více si všímám paradoxů, kterých je plná jak součastnost, tak celé dějiny. Nebudu vyjmenovávat, snad jen na přiblížení nějaké dva projdu:
Tak jako první například osoba Bernayse, celkem známý člověk, pro ty, co slyší porvé, je to zakladatel propagandy, otec propagandy. Byl to Žid, narodil se na konci 19. století a před druhou světovou válkou ze strachu z nacismu utekl do USA. Tak si vybudoval kariéru a díky jeho účinným reklamním kampaní celkem snadno dokázal nasměrovat jednání lidí (viz: dokázal díky reklamě pro tabákovou společnost přesvědčit většinu žen, aby kouřily. Kouření představil jako další krok emancipace žen. Ty pak hromadně vycházely s cigaretami do ulic a tak demonstrovaly svá práva. Paradoxně pár let na to udělal reklamu na úplný opak. Procenta kuřáků tedy naopak klesla. A ještě jeden paradox, svou ženy už to neodnaučil!) Takže tento člověk napsal tlustý svazek Propaganda, kde podrobně popsal principy. Ano a tento svazek o pár let později ležel na poličce Goeblese, který se z něj naučil praktiky, které později využil k masové likvidaci Židů. To je ale paradox, že? Bernays, který byl sám Židem, netušil, že jeho práce jednou napomůže k "konečnému řešení židovské otázky".
No a co mě taky baví, je paradox kolem "kauzi Kundera". Také to mimo jiné dokazuje, že nic není černobílé. Pernes, součastný ředitel Ústavu pro výzkum totalitních režimů, nepochybuje o informaci, že Kundera v 50.letech udal Miroslava Dvořáčka. Přesto ho omlouvá s tím, že nechtěl ublížit nikomu. Dobrá nic proti ničemu, ale udat člověka v letech, kdy se zavírali nevinní a tohlavně i končili na popravišti, není synonymum k nechtít ublížit!
To by bylo k paradoxům. Teď jak to vidím s tím relativismem. No to slovo včera správně užila Pergi při přednášce Pitharta.
Politika jeho očima je spše jen politikou demokracie a demokracie není dle něj absolutní vítězství, nepřináší nám trvalé jistoty, jak hlásají ideologie. Ne dle něj je demokracie neustálým pnutím, neustálý průběhem malých ústupků a proher. Vítězství v ní není stálé a definitivní a ani prohra ne. A takto bych mohla nekonečným názavnostmi, přirovnání pokračovat až do aleluja, princip jistě chápete.
A o manipulaci zase příště, protože na mé výlevy při soutoku antiamerikanismu a antiglobalismu bude čas zase jindy.
Poslední dvě otázky pro vás, já nad nimi tak trochu přemýšlím.
Nezní vám amerikanismus a globalizace stejně, tak někde v koutcích mysli?
uplně jiný soudek - Je ten, kdo má štěstí, opravdu šťastný?
 


Komentáře

1 Pergi a spící marcello Pergi a spící marcello | 26. února 2010 v 20:03 | Reagovat

Ó,když se rozepíšeš a zamyslíš,tak to stojí za to. Podnětný článek, Hanýžko.
Ano, Pithart nám zamotal hlavu...a paradoxy tě můžou zmást, proto je lepší je neřešit a radši si jen číst tvoje články..

Jak už sem nadhodila: když padnou moje čísla ve sportce,tak mám neuvěřitelný štěstí, ale ty prachy třeba milion euro mě učiní nešťastnou...závěr: nechtějte vyhrát!:D

2 hanyzka89 hanyzka89 | 26. února 2010 v 20:25 | Reagovat

Ale jestli vyhraješ, tak mě budeš mít pořád za zadkem ještě víc než teď:)
P.S.:Ten kluk ze státovědy, nesmíme už se smát!!

3 Min Min | Web | 6. března 2010 v 18:15 | Reagovat

Ahoj, nechces spratelit? ^^ Ja bych moc rada ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama