Leden 2010

My idol.

31. ledna 2010 v 21:55 | Hanyzka89 |  DIARY...
Tak hned na začátku, jak u filmů, trochu varování: Následující text je dílem autorčina chvilkového rozpoložení, není výsledkem žádných předsudků a stereotypizace. Rozhodně není záměrným naváděním proti různým hudebním komunitám. A pro tykví hlavu, případně, nemyslím si, že jsem dokonalá!!!!
Hmm, státověda nebyl nejzábavnější předmět, ale semináře mě bavily, Antoš je pohledný a zábavný. A byl tam ještě jeden důvod.
Konečně někdo zdravě ambiciózní, hezký, vkusný (navíc ty super velký hodinky!!), chytrý a volný(nebývá zvykem!). Tak malinko nenápadně zjistíte, jak se jmenuje a díky oblíbeným rozšířeným sociálním sítím i trochu něco víc než to. Třeba, že má láskyplný vztah s malým sourozencem (- citlovost, vztah k dětem - takový typický rys romantickofilmového hrdiny, který vyvolává u divaček "aaaach" a loudí přihloupé pohledy).
But...um! Byla bych sama proti sobě, kdybych nepřiznala, že k místní hiphopové komunitě a repování ve stylu - jsme nekomerční, jsme mladí, ukážeme vám, politika je průser,... - mám odmítavý postoj a v určitých chvílích na to koukám spíše jako na směšnost, stejně jako na "přílišnou propletenost a semknutost jistého sportovního družstva". - No, stejně každý svého štěstí strůjce a nechci to stočit do těchto končin. ..........Anyway, rodící se Pan Božský evidentně také rapuje, evidentně také miluje a hraje ten sport a je hrdý na našeho prezidenta! Smůla.
---- N. E. V. E. R. M. O. R. E
--------- A tak nám cesta nekončí!

Ples

23. ledna 2010 v 9:54 | Hanyzka89 |  DIARY...
Takže, celý měsíc se těšíte, že si užijete ples, odaluje učení státovědy, co to dá a pak prostě jen litujete, že jste se doma neučili nebo nekoukali na HIMYM.
Asi už jsem stará nebo nevím, prostě nikoho jsem tam neznala, skoro nikoho. Očividně jedné osobě pořád ležím v žaludku, good for her a her small boyfriend - funny! - ještě na mě hodila pohled á la mám přítele a ty zase nic, nooo, fakt byl a malej a nic moc, ale láska si nevybírá a aspoň už nás nic/nikdo nepojí. No a o tom "nikom", bych taky mohla říct pár slov. tipuju, že po včerejší akci se vrátil ke své dámě, protže on k ní asi patří a když ne k ní, tak k té, která je teď teda momentálně zadaná, ale každopádně ne ke mně. Když jsem ho v jeden moment potkala, mimochodem u baru, tak se mě na něco zeptal a ono žádné podlamování kolen nepřicházelo. A tak to má být, tímto je konec jedné kdysi velké lásky smutně cynickou tečkou.
A od nového semetru je plán - více si užívat s právníkama! A nevyhýbat se těm akcem, ba naopak více se na právech usadit:).

Nevím, nemám zdání.

17. ledna 2010 v 16:37 | Hanyzka89 |  DIARY...
Já prostě některým věcem nevěřím, poslední dobou se páruje vše, co zbylo, každý se toho svýho drží a najednou, že prej dva rozchodu na těch pár metrech našeho maloměsta. To je blbost, tak will see v pátek, což mi připomíná, že musím zhubnout, Vánoce jsou hrozným zabijákem diet a zkouškový taky! Bléé, jenže bez cukru mi to moc nemyslí, to je v kelu.
Jinak v pátek to nebylo zlý:). Každá z nás se šla "předvést", ačkoliv já se vážně nešla předvést:) A moje hlava ráda extrémy, jednou je to zplihlá nic, podruhé megalózní houně.
Né, vážně na ten ples musím zhubnout, chtělo by to nějaký zázračný přípravek á la telleshoping, ale fakticky fungující a nahlavě bych chtěla něco fascinujícího, ležérně elagntního, hravého. A to ani ne tak z důvodu mých starých rezavějících lásek, ale z důvodu konkurenceschopnosti mých bývalých rivalek. Ale, říkám Vám s mýma vlasa mi vytvoří v benešovském kadeřnictví leda něco takovýho:
Nenaděláš nic.

Až vyrostu.

15. ledna 2010 v 13:58 | Hanyzka89 |  DIARY...
Až vyrostu chci být jako Blair Waldorf.

Pojdte pane, staneme se přáteli na facebooku.

13. ledna 2010 v 19:06 | Hanyzka89 |  DIARY...
Protože Pojdte pane, budeme si hrát může znamenat cokoliv a protože doba se mění.

Tak jo, začnu tím, co mě štve, ale bude to zase obecné, však VY víte, jak to myslím.
  • Nemám ráda, když se někdo na někoho povyšuje. Nemluvím o autoritě pracovní nebo autoritě učitele na základní škole (já bych tam některý fracky snad i fackovala), mluvím o tom, že všichni jsme si rovni a když jsem včera v Praze viděla nějakýho pana X, jak si dovoluje jen proto že ON je někdo, na člověka, řekněme jiného finančního zázemí, tak je to hrubé porušení Všichni lidé si jsou rovni.
  • Nemám ráda, když si někdo myslím, že vzdělání mu jednou v životě k ničemu nebude, že stačí dělat smyslem nenaplněnou, ale výdělečnou "práci" (v uvozovkách, protože to, o čem mluvím, práce není). A taky to, že to někomu vydělalo na extra drahé auto, nezaručuje, že si ty peníze na něj zasloužil. No ono, když si vezmu jeho sestričky, tak mi nezbývá nic jiného než mávnout rukou.
  • Nemám ráda, když jsou moji vrstevníci vulgární nebo úchylní nebo obojí. Nevadí mi, když se některé věci řeší vtipnou cestou a s nadsázkou, ba naopak.
Máte v sobě nějaké křivdy ze střední?
Hmmm....já asi jednu nebo dvě jo, neužírá mě to, ale prostě to tam někde je.
Jinak HODNĚ LÁSKY a POKOJE.
Po přečtení aplikujte každý den v přiměřených dávkách.

True story.

10. ledna 2010 v 16:14 | Hanyzka89 |  ...w_o_r_k...
B. si vybarvovala dny nově příchozího roku růžovou pastelkou, když náhle zaslechla myšo-žabí spor Julie a Romea. Měli skromný příbytek mezi B. a šatnou představ a denně od té doby, co Krakatit z jejich těl detoxikoval onen Shakespearem zvokomalebně přikrášleny jed, se jejich zpopularizovaná láska tříštila na kousky a stále byla v konfontaci s jejich vráskami a vědomostmi.
B. - múza vnitřně prvorepubliková a vně éterická topila Shakespearovy verše a uvědomovala si, že tragičnost jejich sousedů obývá nový prostor, už nesídlí tam, kde láska šla až za hrob, ale tam, kde láska s postupem věku mizí a je víc realisticky kompozitní.
S soustrastí šla dát černé kaly na hrob metafor.

B. is back

8. ledna 2010 v 21:29 | Hanyzka89 |  DIARY...
Jak moc Vám ukáže fotka, co sem chci dát, ale to až po veřejném odhalení :-*
Tak jsem tak nějak vyhrála svou první bitvu v jedné velké válce, ale předem mnou jich je jěště dost, no na válečných polích mě můžete hledat ještě pět let.

Včera jsem se dívala na Dokument o Chartě 77 a pak mi to nedalo myslet o přirozenosti lidských práv a o manipulaci. Prostě lidská práva jsou něčím nepodmíněným ve všem podmíněném a přesto ještě před dvaceti lety (a kousek) se bezostyšně porušovala, každý to věděl a masu to nepobuřovalo, jistě pak se konečně ozval onen správný proud, ale stejně většinu pojil strach či ignorace či nevím co. A navíc kdo může zaručit, že se už nic takového nestane, kdo může zaručit, že vše směřuje jen k demokracii, že to je ten "konec dějin" a la Fukujama?
Když jsme o tom vedli diskusi na Mediální komunikaci (po mém bravurním přednesu:) ) všichni spolužáci svorně tvrdili, že už není možné, aby se masa nechala mediální masírkou ovládnou tak jako za totalitarismu v SSSR nebo za nacismu. Zvláštní, když jsem tvrdila, že tím si nemůžeme být nikdy jisti, tak mi všichni oponovali, to už se stát nemůže.
Ano máme tu mnoho záruk a dejme tomu záchranných brzd a kontrol, ale nikdy není systém vypracován zcela dokonale a nemůže mi něldo s naprostou jistotou tvrdit, že se nemůže už žádná vůdčí síla dostat přes onu nějakou mezeru, zpopulizovat se a co si budeme říkat, na definici davu se od čas de Bonna nic nezměnilo.

Prostě jsem sklouzla kam se tak uplně nechtěla, omlouvám se, ale je to můj autorský deník, takže to tu musíte vtipně. A příště si povíme třeba .... co pěkného nás čeká v jarní kolekci.
Mám vás ráda.