Květen 2009

Narozeniny

30. května 2009 v 22:40 | Hanyzka89 |  DIARY...
Takže dneska, přesně dneska je to dvacet let, co jsem se narodila!!Ani jsem se ze začátku na narozky moc netěšila, páč jsem už trochu stará :), ale nakonec to byl moc vydařenej den. Zvlášť večer. Všichni se snažili, aby se mi líbil. Mám prostě kolem sebe ty nejlepší přátele a tu nejlepší rodinu. Opravdu mě potěšili a mě došlo, že prostě nezáleží na tom, kolik Vám je nebo jakou známku dostanu v pondělí u zkoušky, ale na tom, jakou rodinu kolem sebe máte. Myslím vlastně obě své rodiny. Tu, do které jsem se narodila a i tu, která se kolem mě vytvořila (moji přátelé)!! Každopádně brzy to s nima pořádně oslavím a zapiju, už se moc těším!!!!!!!!Děkuju jim!

Taťánin dopis Oněginovi

29. května 2009 v 13:33 | Puškin |  ...w_o_r_k...
Já píši vám - co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mne pohrdáním trestati,
leč ještě věřím, nešťastnice,
že mne váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.

Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;
a věřte: nebyl byste znal
nikdy můj ostýchavý žal,
kdybych jen stín naděje měla,
že třeba jednou za týden
vás u nás na vsi uzřím jen,
abych vám slůvko mohla říci,
a v duchu vaši tvář a hlas,
než znovu navštívíte nás,
dnem nocí abych mohla stříci…
Však řekli, že jste samotář.
Že na vsi nudíte se, víme.
A my …z nás věru nejde zář,
třebaže ze srdce vás ctíte.
Proč jenom, proč jste přišel k nám?
Já v žalu opuštěné vsi té
bych neznala vás, jak vás znám,
by ani žal, jejž pochopíte.
Mé zármutky, v tmách duše skryté,
by smířil čas, pak (kdož to ví?)
bych zadala se mužovi
a byla mu i věrnou ženou
i ctnostnou matkou usmířenou.
Jiného…? Ne již. V světě ráda
nikoho nemohu mít já.
Tak si to Prozřetelnost žádá…
Tak chtějí nebesa: jsem tvá.
Můj celý život mi tě slíbil,
tys musel, musel přijíti.
Tys ten, jenž Bohem seslán mi byl
až do hrobu mě chrániti…
Byls vidinou v mých nočních snění,
už drahý mi, když nezřený,
tvůj zrak mě mučil plameny,
tvůj hlas zněl touhy rozeznění
- a nebyl to jen sen - jak zvon!
Jen vstoupil jsi, už jsem tě znala,
a strnula jsem, tvář vzplála,
hlas nitra řekl mi: Toť on!
Och ano…Já tě slýchávala,
Tys tiše se mnou rozmlouval,
když chudákům jsem pomáhala,
i když jsem v prosbách klekávala
za zmatené své duše žal.
Zda tys to, příznaku můj milý,
se do světnice v oné chvíli
průzračnou nocí nesnesl,
nepostál tiše nad pelestí?
A slova naděje a štěstí
zdas v útěchu mi nehlesl?
Kdo jsi? Můj anděl ochranitel?
Či úskočný můj pokušitel?
Viď, zbavíš mě mých zmatků těch?
Snad je to klam, jenž svými stíny
v mou nezkušenou duši leh!
A mně je souzen osud jiný…
Děj se co děj. Já osud svůj
dnes do rukou tvých svěřuji ti.
Modlím se k tobě: Při mně stůj,
mé slzy v dlaně tvé se řítí…
A uvaž: Já zde sama jsem,
a nikdo mi tu rady nedá.
A musím zahynouti, běda,
i se svým němým úžasem.
I čekám tě. Přijď, vytoužený!
Buď lásku najevo mi dej,
či těžké sny mé zpřetrhej,
ať stihne mne trest zasloužený!
I končím!Hrůzno mi číst psaní…
Já studem, strachy umírám…
"Však vím, že vaše čest mě chrání
a směle svěřuji se vám…"

Boty

29. května 2009 v 13:13 | Hanyzka89 |  Kolem a kolem...
- Nike má vážně pěkný boty. Tyhle podle mě, patrří k jedním z nej. Moje spolužačka má podobný

a jen na ně závistivě koukám, ale možná si tyhle pořídím. Jsou pěkně barevné, oprtimistické,

ujeté!


Provokatér a nejbohatší žijící umělec Damien Hirst vystavuje v Praze

29. května 2009 v 13:03 | novinky.cz
Pro některé vzývaná celebrita, pro jiné zatracovaný kýčař. Damien Hirst vystavuje poprvé v České republice. Jedenáct děl světoznámého britského umělce, který se proslavil zvířaty vznášejícími se ve formaldehydu nebo platinovou lebkou posázenou tisíci diamanty, je vystaveno v Malé galerii Rudolfina v Praze. Expozice s názvem Damien Hirst: Život, smrt a láska je otevřená do 30. srpna.

Proslulé vitríny s mrtvými zvířaty však nečekejte. "Uvidíte tady Hirstovo dílo za posledních deset let v průřezu technik, které používá. Uvidíte Hirsta zamýšlejícího se nad životem, smrtí a láskou a přemítajícího nad vědeckými a náboženskými tématy," řekla ve středu Právu mluvčí galerie Zuzana Kosařová-Fořtová.
"Chtěli jsme ukázat dílo Damiena Hirsta, které se jeví být skandální, takové, jaké ve skutečnosti je. Chtěli jsme přinést více informací, aby si každý mohl udělat obrázek," dodal spolukurátor výstavy a ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma.
Pražské Rudolfinum zahájí 21. května v Malé galerii soubornou výstavu děl kontroverzního umělce Damiena Hirsta. Umělec se proslavil, když na londýnské výstavě Senzace šokoval žralokem naloženým ve formaldehydu.
Na výstavě představuje Hirst celkem 11 děl. Ústředním bodem výstavy je instalace Adam a Eva na pitevním stole. Dílo tvoří dvě mrtvá těla, která žijí umělým dechem. Dílo Pohřebiště - sklolaminátový popelník o průměru 243,2 cm.
Symbolem Hirstovy přehlídky je pestrobarevné tondo nazvané Nádherná láska, kruh z plátna s průměrem 213 centimetrů natřený užitkovým lesklým nátěrem, který se otáčí kolem vlastní osy.
Galerie v Oslu slíbila zapůjčit rovněž instalaci Matka a dítě, již tvoří dvě ve formaldehydu naložené krávy. Jelikož však umělecké dílo váží 12 tun, nebyl převoz technicky proveditelný.
Hirst společně s týmem spolupracovníků tvoří bizarní instalace. Typické a velice známé jsou objekty zvířat ve zcela nových souvislostech.
Umělecká fasninace smrtí
Fascinace smrtí nepůsobí v Hirstově pojetí odpudivě, právě naopak nalézají jeho obdivovatelé v umělcově dílech nový druh krásy. Kůň namaskovaný jako jednorožec se na loňské aukci prodal pod názvem Sen za 2,33 miliónu liber (70 miliónů Kč). Skutečným symbolem aukce se však stalo Zlaté tele. Býk naložený ve formaldehydu se zlatými rohy a zářícím diskem mezi nimi přišel kupce na 10,35 miliónu liber (315 miliónů Kč).
Celkem 223 Hirstových děl se loni v září dražilo v londýnské aukční síni Sotheby's po dva dny. Tím, že utržil 111,5 miliónu liber (v přepočtu 3,37 miliardy korun), překonal Hirst rekord dražby nejednoho umělce. Aukční výstavu navíc zhlédlo rekordních 15 tisíc zájemců.
Kromě zvířat jsou dalšími ready-made objekty, které Hirst často využívá, lékárničky a jiné lékařské instrumentarium, charakteristické chladným, klinickým vzhledem.



Hanyzka89:On je sice trochu morbidní, ale stejně bych se na tu výstavu mrkla. Ikdyž tolik jsem chtěla na výstavu První republiky a skutek utek.

SEN (jedna z mých prací na GBN)

28. května 2009 v 21:44 | Hanyzka89 |  ...w_o_r_k...
Nebe se během chvilky proměnilo v černý závoj a hvězdy se, jako by ze strachu z osamocení, shluky nedaleko měsíce, který v jejich obležení jasně a hrdě zářil jako pyšný pán.
Unavenými a pomalými kroky jsem se blížila k hotelu. Ten se nacházel v jedné z těch úzkých a ponurých ulic, v kterých vás děsí i vlastní stín. Byl to šedivý, zcela fádní dům, který se stáhl z chodníku a vmáčkl se mezi dvě budovy, jako by se styděl, jako by si byl vědom vlastní zchátralosti. Dokonce i nápis vypadal, jako by se mu nechtělo poutat pozornost; vysoko nad dveřmi se houpala zašlá zlatá písmena "Hotel"; a pod nimi stálo ošuntělé a ponížené "Naděje".
Zdálo se, že zde stojí zbytečně, nebyl žádný důvod pro jeho existenci. V ulici nebyla ani cukrárna s veselými květinovými ubrusy na malých stolcích a s rozměrnými jídelními lístky, nečitelnými, ale obsáhlými, která by lákala kolemjdoucí. Nic než ulice a hotel a vedle omšelý obchod s ovocem, okna zaprášená; tvrdé datle, které stejně nikdo nekoupí, a smutné scvrklé pomeranče. Omámeně na nich posedávaly mouchy, unavené tak, že ani nelezly.
V hotelu se nic nehýbalo. Majitel seděl schoulený u stolku v malé místnůstce, bílá tvář spočívala na rukou, ústa otevřená. Ztěžka dýchal a chvílemi podřimoval. Kdo by taky v těchto pozdních hodinách dokázal zůstat bdělý? Po té co se probral, podíval se po klíči od pokoje.
Pokoj byl stěží víc než podkrovní mansarda. Byl vysoko, až úplně nahoře, od oblohy ho dělila jen tenká střecha a všechny jeho zdi byly venkovní, dané zcela na pospas každému závanu větru a každému dotyku meluzín. Nalevo bylo veliké okno, skrz které bylo vidět ošklivé komínové nástavce s hrdostí společensky vysoce postavených šlechticů a břidlicové střechy ostatních domů táhnoucích se do nekonečna, až kam oko dohlédlo; nebylo vidět jediný strom, který by rušil jednotvárnost pohledu, ale zato nepřetržité sloupy kouře stoupajících z komínů, které jako hřeben pročesávaly vlasy olověného nebe.
Naproti oknu stál krb, v kterém nikdo nerozdělal oheň, pohled do něj byl jako pohled do očí společností zavrženého člověka, bez duše, bez jiskřičky naděje, jen temno. Na roštu leželo pár slaboulinkých polínek, čekajících, až na ně přijde řada, na dobu, kdy zima překročí mez únosnosti. Pak se zřejmě zapálí dvě polínka najednou a sporý plamen bude předstírat, že vydává teplo. Stěny pokoje byly šedé a veliké odbarvené skvrny u stropu označovaly místa, kde si vynutila vstup vlhkost.
Nábytek byl chudičký, pohlížel na vás s nedůvěrou a odporem ke všemu nezchátralému jako on sám. Uprostřed pokoje křivičný stůl o třech nohách, mající stejný stín jako hrbící se ježibaba, opřená o hůl. Nalevo od stolu stála kovová postel, chladná a děsivá jako vše kolem, brána k nočním můrám a snovým běsím. Rozestlané peřiny a má únava mě nekompromisně lákaly a vybízely ke vstupu do děsuplných vrat tohoto monstra.
"Crrrrrrrrrrr," pravá ruka se bleskurychle vymrštila zpoza peřiny a jediným pohybem rázně utnula život mého nepřítele číslo 1 - malého drobného rádia na nočním stolku, který mě ale i dostal z onoho hrůzného snu.


♥ Jíťa ♥

28. května 2009 v 21:36 | Hanyzka89 |  Around me
Jak bych mohla zapomenout...

Ta, která při mně vždycky stojí.
Ta, která, když jsem byla mladší, byla nucena mě přebalovat.
Ta, která nikdy nic nedostala zadarmo.
Ta, které si vždycky budu vážit.

Moje ségra, nejlepší ségra na světě, i s těma pár chybama....nemá chybu.
A samozřejmě nejmladší člen rodiny - malá Barborka (občas taky Barbarka).
Ikdyž já ty mimina moc nemusím, některý z nich divně koukaj a jsou trochu nehezký. Barbunka je dokonalá, teďkon trochu baculatá a trochu "paní Vzteklina" :), ale i tak je dokonalá!


Vzpomínka (14.7.2005)

28. května 2009 v 14:56 | Hanyzka89 |  ...w_o_r_k...
Sedím nad stolem a otvírám zas tu knížku,
vzpomínám na Vánoce,
Proč zkazils mi je ?
Byl to nejhorší den v mém roce.
Stála jsem tam před třídou
a slyším, že teď jinou má,
náhle obdařena náladou nevlídnou,
co nejhorším myšlenkám podobná.
Snad v omámení smyslů šla jsem se ho ptát,
zda pravda to je.
Staň, co má se stát,
on hleděl neodpovídaje.
Slzy do očí se draly,
já běžela na hodinu,
Myšlenky palčivé se praly.
Tuhle chvíli ve vzpomínkách neopominu.
Stále nemluvím o tom lehce,
ta rána stále bolí,
Ale duše zapomenout nechce,
jak rány léčit solí.
Snad hloupost ve mně promluvila,
a naděje svitla znovu,
Já rádoby novou lásku objevila,
ale žádná radost z lovu.
Zástěrka to asi byla,
kde kdo odhalil jí,
ta naděje to nepřežila,
když oko mé jeho míjí.


5.9.2005

28. května 2009 v 14:53 | Hanyzka89 |  ...w_o_r_k...
Snad jen blázen píše básně v dnešní době,
Raději všichni lžou a žal nosí v sobě.
Změna - to slova charakterizuje nedávné chvíle.
Vše je jiné já skončila v neúplném díle.
Čas utekl rychleji než minule,
ač tvářil se přitom plynule.
My - snad je to místem, snad poblouzněním,
nevšimla jsem si, jak mé okolí i já se měním.
On už dávno jiným je,
osud taktiku nedovoluje.
Snad jen pomatenec v minulosti zůstává,
ale kmotřička nám společnou budoucnost nedává.
Avšak v přítomnosti skoro také není.
Zkrátka čas běží a lidé se mění.

_já versus sociologie_

28. května 2009 v 11:43 | Hanyzka89 |  DIARY...
Takže, konečně jsem dopracovala otázky z rétoriky. Hmmm, použila jsem slovo dopracovat místo slova naučit a nejedná se o omyl. Opravdu, mi to mozek nějak nebere. Nicméně, jsem se rozhodla začít učit sociologii, která mě nemile překvapí hned po rétorice. Jsem celkem zvědavá, jaké otázky mi osud připravil.
Každopádně se odměním, jestli tyto dvě zkoušky udělám, tak se odměním. A odměním se věcně (vtipné jak využívám anafory a epifory :) ). Líbí se mi jedny šaty v Promod a potřebuji zároveň nějaké na zkoušku z Historie masové komunikace, když jsem to tričko nesahnala. A do třetice všeho dobrého i zlého, mají balónovitý tvar!!!!

- dokonalé

Audrey Hepburn

28. května 2009 v 11:31 | osobnosti.cz
Audrey Hepburn byla americká herečka belgického původu, jedna z nejznámějších tváří filmového plátna. Ačkoliv se narodila v Bruselu, své dětství strávila kvůli válce v mnoha zemích Evropy - Anglie, Holandsko. Původně chtěla být tanečnicí a baletu se také plně věnovala. Později získala stipendium na prestižní baletní škole v Londýně, kam se s rodinou po válce přestěhovala. Brzy však zjistila, že kvůli své výšce nemůže s kariérou tanečnice počítat. Ve sboru baletek si ji ale všímá filmový producent a Audrey brzy získává první malou roli ve filmu. Přijímá také nabídku na titulní roli broadwayské show Gigi a poprvé opouští evropský kontinent.

V roce 1953 přichází zásadní zlom v podobě hlavní role v novodobé pohádce Prázdniny v Římě, která Audrey Hepburn vynáší do hvězdné společnosti. Za tento film také získává debutující Hepburn v roce 1954 cenu americké filmové akademie - Oscara. Od té doby se objevuje v nejklasičtějších dílech kinematografie jako jsou například:

- Sabrina (1954)
- Vojna a mír (1956)
- Funny Face (1957)
- The Nun's story (1959)
- Snídaně u Tiffanyho (1961)
- Šaráda (1963)
- My Fair Lady (1964)
- Čekej do tmy (1967)
- Robin a Mariana (1976)
…a mnoha dalších. Svou poslední filmovou roli ztvárnila ve svých 60 letech ve Spielbergově Navždy (1989).

Ačkoliv sama Audrey trpěla vážnou formou mentální anorexie a její nízká váha narušovala i osobní život (opakovaně potratila), představovala pro mnohé nový typ krásy. Její útlý vzhled často řídil vývoj módy a dodnes zůstává symbolem elegance.

V osmdesátých letech se věnovala především práci pro humanitární organizace. V roce 1987 se stala oficiálním velvyslancem dobré vůle UNICEF. Cestovala do rozvojových zemí, jako například do Somálska, kde se snažila pomáhat hladovějícím dětem.

20. ledna 1993 umírá ve švýcarském Tolochenaz na rakovinu.

hanyzka89: Ona je báječná, skvělá, mám v pokoji její dva plakáty a říkám si: Být aspoň z poloviny tak kouzelná, mám vystaráno!!!! Taky jsem si všimla, že její popularita je pořád hodně vysoká, hlavně mezi mými vrtsevníky, no není se čemu divit...